Potrefenáhusa continuity Láska je jen slovo od Simmela byla první knížka, u které jsem brečela tak, že jsem nemohla číst. Úplně mě to rozsekalo. A znovu to číst nebudu určitě. Si nechám ten intezivní zážitek a nebudu to pokoušet :-)
mám to stejně
Mě teda rozplakal Erik od Doris Lundove, Simmel mě vždy rozčiloval,jak to má na efekt. 
A pak knihy Daphne du Maurier. Hospodu Jamajka jsem si dala pár let nazad znovu a stále mě bavila.
Daphne můžu taky pořád, kdykoliv a cokoliv. Stejně jako "klasickou" klasiku od Austen přes Hardyho po Dickense. V těch jsem ležela celý dospívání. Shakespeare incl.! Občas otvírám znova...
Ale ty další který jsme hltali ve stejný době, t.j. kolem 16, ten Kabriolet, Simmela a nakonec i Remarqua (o Páralovi nemluvě) a podobný romány, bych dneska už nevzala do ruky.
Už jsem zahlídla zmínku o Kmotrovi - ten je dost čtivej, navíc teď dávají v tv tu Nabídku... A co třeba takovej Pagnol?! Jak voní tymián, Živá voda? Nádherně napsaný, tehdy i v Odeonu krásně přeložený... a tak smutný! Pro citlivýho puberťáka jak dělaný 
olte tak to já taky, ve 20ti. A měla jsem to tak nechat, jenže vloni v nějakým knihoprazdnu jsem po ní šáhla. No...dočetla,ale nic nic pusto prázdno. Žádný ani malinký pohnutí nebo tak. Já teda věkem citově tvrdnu.
barbucha Austenová je moje srdcovka už od mládí, hlavně Rozum a cit. I film s Emmou Thompson a Kate Winslet patří k mým nejoblíbenějším. A Bronteovy jsem milovala . Daphne jsem poznala až díky tomuhle fóru a nakoupila si spoustu jejich knížek v antikvariátu. Všechny skvělý. Já teda v dospívání jinak nečetla nic moc oduševnělého, vyrůstala jsem na Stanislavu Rudolfovi 
.
Od toho Hardyho bys doporučila co? Neznám asi nic kromě Tess.
No vida, na Bronteovy jsem úplně zapomněla 
Vono těch knih bylo... my leželi v knížkách imrvére. Neni divu, na sovětský filmy ani na Fantomase se nám nechtělo
Ten Hardy... třeba Neblahý Juda. Nebo Starosta casterbridgeský... Daleko od hlučícího davu. Kdyžtak se podívej do databáze knih, já jsem už sklerotik.
Ale ještě jsem si vzpomněla na Somerset Maughama, třeba taková O údělu člověka, nebo Na ostří nože... to se mi líbilo moc.
Jsem spíš na anglický autory. Ruský jsem většinou bojkotovala z principu (akorát snad Turgeněva jsem četla) a ani Francouzi mi nic moc neříkali (pány Dumasovy nepočítám samozřejmě), kromě Merleho kdysi (naposled jsem od něj ale objevila rodinnou x dílnou ságu, začíná to Dědictvím otců - je to z doby pronásledování hugenotů až po Ludvíka XIV., a je to luxusní, nabitý historií a přitom velice čtivý. a super překlad) a samozřejmě toho Pagnola. Víc ve mně asi stopu nezanechalo
olte tak to já taky, ve 20ti. A měla jsem to tak nechat, jenže vloni v nějakým knihoprazdnu jsem po ní šáhla. No...dočetla,ale nic nic pusto prázdno. Žádný ani malinký pohnutí nebo tak. Já teda věkem citově tvrdnu.
jojo, taky myslím, že teď už by mě Simmel nenadchl
barbuchaPagnol a jeho Živá voda ! I zfilmovaný je to skvěle - Jean od Floretty a Manon od pramene.
Simmel ma v puberte úplne fascinoval, ale priznám sa, že skôr tým, že to bolo pre mňa úplne nové "prostredie", z ktorého som predtým nič nečítala. Inak si pamätám fakt len jednu prepätú poviedku, ktorá na mňa už vtedy pôsobila...akože no dobre...takže keď si vezmem koľko som toho od neho prečítala, tak mi asi veľmi neutkvel, no...
Sestry Bronteové som dala na šup celú maminu zbierku, to bola úplná jazda...a potom som sa k nim už nikdy nevrátila.
Jo, zejména Živá voda, to je hotová řecká tragédie - ten konec!
barbucha no ale jak voni tymián je úplně
přiznám se, že Jane austen mě nikdy nebavila, zrehabilitoval mi to až film a hlavně všechny ry skvělý BBC serie
zato Janu eyrovou jsem četla mnohokrát, začala jsem tak v 8 sirotkem lowoodskym, a ta BBC serie mi přišla taky skvostná
Jana Eyrová je super, dyk to byla hotová emancipovaná žena! 
BBC sérii jsem neviděla, je fakt nějaká?! 
Mně se teda velice líbilo poslední zfilmování, Fassbender je a ta Wasikowska přesně splňovala moji představu...
barbucha Ba ne, nejlepší je Jana z roku 2006 (minisérie z dílny BBC). Toby Stephens je nej 
Jo, a teď jsem si vzpomněla, v souvislosti s tím Pagnolem... protože toho jsem objevila díky mojí babičce která sledovala co vyšlo a tak... a asi jsem po ní zdědila ten literární vkus resp. záliby (otec měl sice obrovskou knihovnu, ale některý věci pokládal za brak a nekupoval)... tak díky babiččině knihovně jsem padla i na Roberta Gravese: Já, Claudius, a druhej díl Claudius bůh a jeho žena Messalina.
Jestli některý (nejen ) dítko zajímá zároveň i historie, tentokrát starej Řím, tak vřele doporučuju. Opět nabitý historickými fakty a opět i velice čtivý.
Pro mě (ležící do tý doby v Zamarovským) to bylo tehdy o prázdninách jak zjevení. A jakou radost mi pak udělali v televizi, když dali i ten anglickej seriál!
Jak tady zazněl Shakespeare, mimoděk mne včera napadla hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Je to už bych řekla klasika, napsal ji Tom Stoppard, takže v osobě autora zahrnuje český prvek a hlavně - je skvěle zfilmovaná, film mi přišel na gymplu strašně vtipný, měla jsem ho nahraný na VHS a často jsem si ho pouštěla.
A ještě mě napadá Stephen King, třeba Holčička, která měla ráda Toma Gordona, to je útlá kniha, nebo Carrie, tam je hrdinkou šestnácti-/sedmnáctiletá holka (pokud teda tvojí dceři nevadí děsivé příběhy).
slniecko Já jsem se asi před třemi lety vrátila k Na Větrné hůrce a to se nedalo... to je tak přepjatý, všichni tam pořád omdlívají, křičí, nervově se hroutí...
Potrefenáhusa Jo, Sirotek lowoodský byl super. Některý věty si pamatuju doslova!
Na větrné hůrce jsem četla až v dospělosti a vůbec nechápu oblibu té knihy. Oba hrdinové na ránu.
barbucha Jean od Florety a Mannon od pramene Ale na moje dítě se obávám moc popisné. Aspoň co si pamatuju já.
dzizisketaCarrie od Kinga stihla ještě ve svém čtivém období. Díky za tip na tu hru. Ta by mě bavila. Dcera nejdřív musí zkouknout toho Hamleta.
