barbuchamně tam nic romantického nepřišlo.
Knihy - co jsme přečetli, doporučení...
09. srpna 2014 03:09
Ne?! A co duch Kateřiny? Co Heathcliffova láska až za hrob? A to prostředí vůbec... Pro mě romantika až na půdu!
barbucha vždyť oni dva neměli rádi nikoho. Žádnou lásku jsem jim nevěřila. Kat byla fiflena, on despota.
To jsem já teda viděla naopak, Katka byla hroznej uzurpátor 
a Heathcliff sice působil jako značnej morous a zloduch, ale kdyby ji byl získal, tak by jí snes modrý z nebe a byl by úplně jinej člověk 
barbucha 
to TY ses romantik
Vzpomněla jsem si na tebe, když jsem narazila na pěknou holčičí mangu Deníky apatykářky, kdybys ještě někdy hledala tenhle typ mangy...
euridike Hele, to by možná brala i neteř. Dík
Náhodou jsem narazila na Jen zubatí se smějou Zyty Rudsky. Jsem zatím sotva ve třetině, hodně zajímavé.
Připomíná mi to Hrabala, jen autorka seká krátké věty jak ocelovou čepelí.
Sweet Potato neznám vůbec. A ani nechci, Čtvrtka vůbec nemám v oblibě
Přečetla jsem Černočerné srdce. Podle ohlasů jsem čekala, že to bude horší. Měla jsem ve čtečce, takže přepisy chatů byly pod sebou. Nedávala jsem moc pozor, takže v postavách jsem se ztrácela a vlastně nevím, jak přišli na pachatele, nebo jestli to byla náhoda.
Míň se řešily vzájemné city hlavních postav, což jsem ocenila, ale klidně bych to vypustila úplně.
Moje exkurze do tajů japonské literatury pokračuje.
G. Takahaši: Sbohem gangsteři.
To není surrealismus. To je čisté dada.
Archivářka Prosimte, ten Cejch mam v merku, ale odrazuje me trochu jak pisou o tom jazyku,cetlo se ti to dobre? Rozpuleny dum se mi libil moc, tak bych mozna dala i tohle.
Koukam, jak masove jel Posledni kabriolet, taky mam strach si to znovu precist, ze ten obraz z puberty to rozmlati. Tady to nikdo nezna!
A zkusila jsem znova Betty MacDonald v originale a proste to nema tu stavu, ceskej preklad je lepsi. Ale smala jsem se, ze ve 12 jsem zrala Vejce a ja a ted se koukam pres vodu na Olympijsky pohori, kam se prestehovala na slepici farmu (zustala pak uz cely zivot okolo Seattle a zemrela na ostrove Vashton), tak to by me vybec nenapadlo, ze skoncim tak blizko mistu deje.
Na dovolene jsem precetla Dardu od Ireny Douskove, je to vtipny, i kdyz ne tolik jak Budzes, akorat me stvala hlavni hrdinka, jak narikala za manzelem co ji opustil, co byl mega debil a jeste k tomu nasilnik.
Pak predposledniho Cartera, nic kulturne prevratnyho, ale libi se mi, ze ti dva detektivove jsou takovi (klise) old school. A kam teda chodi na ty vrazdy, me to nevadi, ale asi to neni pro slabsi povahy. A pulku Sepotu z lesa, zatim me to bavi.
Čtu teď od Herty Müller knížku Liška lovec, silně subjektivní lyrizovaná próza, pocitové obrazy ze života v rumunské diktatuře - každodenní život ve městě, všeprostupující šeď a tíseň. Mám tento styl ráda. A jak nemusím Radku Denemarkovou coby spisovatelku či osobu, jako překladatelka je skvělá.
A musím říct, že nová Valová - Ptáci jsou dosud nečitelní mě trochu zklamala, debut byl výraznější.
Největší zážitky mám poslední dobou stejně z Trumana Capoteho v originálu, mám v úsporném vydání The Grass Harp plus Tree of Night a to je mlsání...
Ještě Susanna Clarke - Piranesi, to bylo velmi čtivé a v důsledku velmi znepokojivé. Asi fantasy, těžko říct.
Reakce na Sweet Potato:
Moje exkurze do tajů japonské literatury pokračuje.
G. Takahaši: Sbohem gangsteři.
To není surrealismus. To je čisté dada.
super, budu tě zase následovat
0zero7 Cejch je skvělý, vůbec se toho neboj.
