Dekujeme vam vsem! V sest rano se probrala, nazrala a napila a vlezla k nam do postele, to bylo jasne, ze uz je OK. Byli jsme na prevazu a pro antibiotika, zatim se vsechno vyviji dobre. Jak to dopadne s packou, to zatim tezko rict.
A vsichi tady drzime pesti Dadulce a Otickovi.
A kdo je tatínek? Mně totiž přijde, jakoby ani nebyly její a jen jste jí je tam podstrčili 
Po mamince se moc nezdají :-)
Tatínek je taky australák :) Teď už v té bedně nevartuje celý den, jen jak se k ní přiblížíme tak honem za něma běží a hlídá situaci.
No tak jsem to teď dočetla a všem marodům držím palce.
Tak to je jasný, v posteli se to bude hojit nejlíp! A jak se jí to vlastně přihodilo?
Teda, jsem se tu zrovna chtěla zase rozplývat nad Amy a Goliáškem a ty teď s takovou jobovkou
. Usilovně držím Otíčkovi palce.
Aspoň, že Dadoo a Bonnie je už lépe.
Ach jo, člověk by ta ty chlupáče i dejchal, kdyby to šlo.
A stojí to za to, bez nich by to bylo tak chudé. Držím všem vašim marodům palce!
Myslím na všechny marody i jejich lidi, držte se!
Docetla jsem prispevky za poslednich par dni a musela jsem se jit na chvilku uklidnit do jineho vlakna...
Otickovi, Dadoo a Bonnie drzim palce a Friga tlapky! 
Tady uz je to prej v poh
ode
pusinka malá.
jednoho našeho psa přejelo auto přímo přede mnou, bohužel nepřežil, budu to mít před očima do smrti, takže soucítím v podobné situaci.
to jsou tady teda zpravy, drzim vsem palce, at je jim lip
a urcit to stoji za to, i pres ty tezke konce
my jsme se tey po 3 mesicich po smrti naseho prvniho pejska rozhodli jit do toho znovu a za 14 dni si vyzvedneme tady toho mazlika
No to je pupicek!!!!!
Ježiš, to mě mrzí..tak na vás myslím..
Opožděně přeju brzké uzdravení!
Jo, byli u něj.
Bohužel se obávám, že toho moc dělat asi nemůžou, nad tím nálezem se nedaj zavírat oči a pochybuju, že by se spletli... to maximum pro něj budeme spíš dělat my. Naštěstí si to můžem zařídit, aby nebyl ani chvilku sám - poslední dobou je extrémně přítulnej (to mi bylo taky divný).
Dneska nám ho mladí přivezou, a právě vysílám milostpána pro grilovaný kuřátko, pacholíky a zmrzlinu... kdybych věděla, že Otíček bude chtít kaviár a slavičí jazýčky, dostane je taky.
Mimochodem milostpán, když jsem mu to řekla, se beze slova pevně zavřel ve svým pokoji a celej den se nevynořil. Synek se slečnou choděj brečet do koupelny, aby je Otíček neviděl... Bude to těžký pro všechny. Jestli se nestane zázrak, tak se holt budeme muset jen snažit, aby mu s náma bylo co nejlíp, dokud to půjde.
Taky jsem chodila brečet do koupelny. Je to těžké. Myslím na vás.
ono se ani nic jinýho nedá dělat. no...
já jsem večer před tím, než šel Čenda na operaci (a u nádoru na slezině jsou ty prognozy hodně špatný, ale veterinář radil zkusit mu dát šanci s tím, že když se ukáže, což se nakonec ukázalo, že má metastáze a operovat nemá význam, tak ho dál netrápit a z narkozy ho už nebudit), pozvala mého bývalého, se kterým jsme byli spolu prvních 6 let Čendova života a Čenda ho měl moc rád, koukali jsme na film a Čenda ležel zadkem na mě, hlavou na bývalém .... vlastně to byla taková pohoda a bylo to strašně dojemný. Ale mám z toho vlastne hrozně dobrej pocit doteď, že jsem udělala, co jsem mohla a vlastně to bylo takový hezký.
Tu teď bulim jak želva, ale co se dá dělat. Zas už se mi to trápení dost vynahradilo dalším úplně nejbožejším psem.
Já jsem hrozně litovala naše, když už měli s tím naším berňákem stanovený termín, kdy pojedou na poslední návštěvu. Když už bylo po všem, tak mi máma říkala, že poslední týdny byly strašný, protože kdykoliv s ním něco podnikala, tak si v duchu říkala, že už to má spočítaný a za 4, 3, 2 atd. týdny už tady s nimi nebude. To čekání je fakt hrozný, ještěže to zvíře o ničem netuší.
Jinak musím říct, že jsem ocenila, že mu vlastně nejdřív doktor píchl injekci na uspání, a teprve až pak tu poslední, to mně přišlo nějak humánnější než kdyby ji dostal rovnou ( nevím, jestli to je běžná praxe, náš první rotvajler kždopádně dostal jen jednu ). Možná je to nepodstatný detail, ale nějak jsem se pak cítila líp, že vlastně spal, když k tomu došlo. A taky ji dostal ve svém milovaném autě, takže ho ani nemuseli vodit do ordinace.
U kocourka to bylo taky tak, dvě injekce. Třeba už je to běžný postup.
