jj, myslím, že se to teď tak dělá už běžně, ty dvě injekce. já teda musím říct, že bych to takhle týdny asi fakt nezvládla, my měli od diagnozy k operaci tři dny a i ty byly hrozný a mně se hrozně ulevilo, že do toho můžu sama nějak zasáhnout  a nemusím jen čekat.

Akorát co bylo hodně těžký, že když čendu uspávali k tý narkoze, tak nám doktorka říkala, ať ho nehladíme a nemluvíme na něj, že je to z tý narkozy volá zpátky a špatně usínaj. A vy přitom víte, že je to nejspíš naposled. Ale pak jsem byla u něj, když ho uspávali úplně, ale to si myslm, že fakt o ničem nevěděl, těžko říct. Ale bylo to strašně klidný, žádný drama. Ach jo. 

A já bulím ted tady při čtení.. Mně je to TAK strašně líto 

Hladit a mazlit, co to jen půjde.. To je TAK nespravedlivý!

Jsem moc ráda že Bonnie už je lépe! Ona je trénovaný sportovec, bude brzy dobrá. :-)

Známí mají malého pejska Žofku, kterého zachránili (prý před Vietnamci). Na parkovišti v Liberci vlítla nějaká pipina offroadem do zatáčky a přejela jim ho. Naštěstí ji nezabila, ale moc nechybělo. Řekla, že vše komplet zaplatí. A taky zaplatila. Jen operace stály přes 50 tis. Plus následná péče a další. Žofka dnes stále trochu kulhá, ale běhá už dobře. Jenom má na jedné straně cecíky od páteře přes bok :-) Jak jí záplatovali a posunovali kůži. Ze všeho se dostala, je to taky zdatný pejsek, už je zase drzá :-) Taková hnědá miniatura Bonnie.

Dadoo je už úplně v pohodě. Dnes dostane poslední piluli ATB a za týden v pondělí půjdeme na stehy. Dala se do kupy tak nějak celá. najednou líp chodí, ale na větší vycházky ještě nechodí. Jen ji pouštíme před chalupu a manžel po ní pak uklízí :-) Ale už je zase žravá a to je neomylná známka zdraví.

to je výborná zpráva!!! 

buďte ráda, že to bylo při operaci, já musela asistovat u uspání našeho předchozího psa (ti ještě před ním mě minuli, byla jsem malá nebo na škole), kdy jsme se na to chystali asi dva měsíce, a je to teda fakt blbý, hlavně ten poslední den, kdy vyhlížíte, kdy přijede veterinář, ale přitom se psem ještě musíte ven, a něco mu dát sníst...je to jak čekání na vlastní popravu. a pak ho ještě sama zabalit, zakopal ho naštěstí soused myslivec, za což jsem mu neskonale vděčná.

vždycky si říkám, proč to tak je na tom světě, ale vlastně jste to sama napsala - byla bych pak ochuzena o dalšího skvělého psa. změna je nutná, dobrá, i když bolestná.

Naše Miluška umřela manželovi v náručí.  Už jsem to kdysi psala, byla na umření, doktor ji z toho dostal, ale ochrnula na zadní. Tak jsme jí rok zadní nožičky nosili a ona běhala jen předníma. V ten den byla nějaká divná a tak ji manžel pořád choval. Prý se na něj dlouze zadívala, zakňučela a klesla jí hlavička na stranu. Já zrovna nebyla doma. ještě dlouho ji držel v náručí a brečel jak malý dítě.  Pak jí šel vykopat hrob. Když jsem přijela, šla jsem ji pohladit a jak jsem se jí dotkla, bylo to, jak kdyby zase vydechla. 

Máme ji tu, na zahradě na stráňce, manžel jí osadil i náhrobní kámen, má tam lampičku, kytky.. a on si s ní chodí povídat. Ještě pořád. A je to skoro osm let. Ale ona byla naprosto nejúžasnější pes. Dodnes na ni vzpomínají známí i neznámí. Foxteriérka Miluška.

No, jo, Otíček je nejvíc oblíbenej pes v širokým okolí, když mě někdo (o kom si myslím že jsem ho v životě neviděla) potká bez něj, hned se ptá kde je a jak se má... to bude děs, až ty lidi budu potkávat potom, už teď se bojím jak to ustojím.

Ale vynasnažím se tady skuhrat už co nejmíň, aby tady bylo taky trochu radosti, jak si tohle vlákno zaslouží 

Člověk to tu čte, a úplně mu u toho klepe brada, achjo.. Otíčkovi přeju jen to nejlepší, hlavně ať nic nebolí..

Drzim uplne vsechny palce, co mam, a myslim na Vas ❤

Náš predchádzajúci psík mal taktiež rakovinu, liekmi atď. mu síce (najmä na otcovo želanie) veterinár predĺžil život, ale keď mu už prestalo chutiť žrať, nechcel chodiť von a prestal sa tešiť z nás a hrať sa, vedeli sme, že je čas...Ono to nik nečaká a nedá sa s tým zmieriť, ja som už nebývala s rdoičmi a aj tak po uspatí som ešte cca rok stále čakala, kedy budem počuť ten cupot labiek pri príchode domov...Naši sa už ďalšieho psa neodhodlali mať, vidím ale, že im to chýba a sú natešení, keď prídeme na návštevu aj s Rikim, ktorému by doslova zniesli modré z neba. Držím vám palce, aby ste to celá rodina ustáli čo najlepšie, stratiť psíka je veľmi ťažké, o to viac, ek´d to je plnohodnotný člen rodiny...

A aby tu bolo trošku  veselšie, jedna z dnešnej prechádzky. To biele pod bruchom sú noh obalené snehovými bombuľami...

To je náš pes nabarvenej nahnědo! 

Tak ten je dobrej!

Ty psí konce mě úplně dojaly. Obrečely jsme s dcerou konec našeho křečka, což je proti psovi poměrně tupé a nekomunikativní stvoření, ale legrace s ním taky byla. Po té poslední injekci jsem ho pohladila, kožíšek měl ještě teplý... udělaly jsme mu hrobeček v lesoparku a všechny věci po něm okamžitě vyhodily, už jsme jiného nechtěly.

No, a už bulím.

Myslím, že máte westíka a tí boli vyšľachtení práve z cairn teriéra. Tiež som mala predtým westíka a keď som tohto zbadala v útulku, bola to láska na prvý pohľad. Potom som prišla na to, prečo - je to vlastne predchodca westíka 

Jo, náš je WHWT. Já teda píšu náš, ale přímo se mnou nebydlí. Ale je to člen rodiny, takže "náš" :)

Ach jo, přeju hodně sil! My to nedávno zažili s kočičkou. Byla taky dlouho hodně přítulná, sem tam zvracení, ale to je u koček normální... Když jsme poznali, že něco není v pořádku, měla už jen 4 dny. Kupodivu do předposledního dne jedla granule, na pochoutky už nějak neměla chuť, hodně pila a nevypadalo to, že by ji něco bolelo, jen ta únava byla velká. Udělali jsme jí pomyšlení - jako že jsme ji nechali ležet, kde chtěla (na kom chtěla a kdy chtěla). Vzali jsme ji ven, když chtěla, protože už nehrozilo, že by někam zmizela, ušla vždycky jen kousek a lehla si. Když už to nemohla udýchat, vzali jsme ji na veterinu, dvě injekce a bylo. Do poslední chvíle s ní někdo byl, víc už udělat nešlo. Kdybych se měla znovu rozhodnout, jestli si ji vezmu z útulku na ty 3 roky, co s námi byla, určitě bych to udělala zas. Až to všechno přejde, budeš většinou myslet jen na ty hezký věci. 

Ono to záleží na povaze každého soudruha, není žádný povinný mustr. Nesmí to bolet (podle zákona), ale jako pokud to chce někdo udělat za pět padesát, tak může. Každý normální dr. to dělá takhle na ty 2 injekce.

POZOR, DÁLE POPIS EUTHANÁZIE (citlivější nečtou):

Pokud by to někoho zajímalo, tak ta první je standardní anestetikum, v menší dávce používané při operacích, v tomto případě podané v nadbytku a rychle, to zabezpečí ztrátu vědomí zvířátka. Ta druhá injekce je "TO", ta působí na srdeční sval a zastaví srdeční akci.

Držte se a klidně si tady poskuhrejte, kde jinde, když ne tady. 

Nechápu: koncem léta jsme si přivezli novou kočičku, která ovšem cca po 3 týdnech zmizela. Hledali jsme ji po všech čertech, vyptávali se u sousedů, vyvěsili jsme inzeráty s fotkou, obvolali útulky, nic. Minulý týden u nás zvonil jeden ze vzdálenějších sousedů, že se jim zaběhla kočka a ptal se, jestli jsme ji náhodou neviděli. Ukázal mi fotku v mobilu a pak ještě dodal, je dost možné, že je to ta naše, kerá se nám ztratila, ale jeho žena si ji tolik oblíbila .... Nevěděla jsem, co na to říci. Ještě dodám, že pán chodí na procházku se psem kolem našeho domu, jeho pes se s kotětem kamarádil, s pánem vždy prohodím pár slov a on nám vlastně "čórnul" naše kotě, ani nemrknul. Už máme náhradu, sestru od té ztracené, je mnohem klidnější, no, klidnější , prostě se více drží doma a na zahradě, tak snad nikam nezmizí.