Krehutka Zatím mě sice nesežral, ale občas se nemůžu zbavit dojmu, že by rád ![]()
Co se týče chovu prasátek, tak podle mě záleží jak na povaze, tak na výchově. Bude to znít asi hnusně, ale na Kvida platí "pár facek". Ne, že bych ho nějak mlátila, ale když udělal něco hodně špatnýho, tak jsem ho prostě pleskla trochu po rypáku...Mám dojem, že kdybych to nedělala, mám doma něco podobného, jako v tom článku. Hodně záleží, jestli je to samec nebo samice. Kamarádka si pořídila samičku a ta jí několik let kousala a útočila na ní. Ale jako fakt zákeřně, třeba v noci ve spánku, nebo kolem ní nemohla projít, měla pořád modřiny...Prostě to pro ní byla konkurence. Já jsem si Kvida pořídila ještě v době, kdy jsem byla na škole a on pak dost těžce nevycházel s mým tátou. Sice si nikdy nedovolil kousnout, ale šel po něm dost agresivně a trvalo to tak 4 roky minimálně, než se spolu naučili vycházet.
Jinak znám fakt šílené případy, kdy prase totálně ovládlo domácnost. Historky, kterým bych snad ani nevěřila, kdybych neviděla na vlastní oči a ty lidi neznala. Přiznám se, že i když je Kvido proti jiným fakt zlato, tak jsem měla několikrát hodně silnou chuť ho "dát pryč", protože to s ním bylo někdy naprosto k nevydržení. A to, co tady někdo psal, že někteří chovatelé jsou na psychiatra, tak pod to bych se bohužel taky podepsala. Sama jsem musela odejít z klubu chovatelů kvůli dost hnusným útokům v době, kdy jsem to s Kvidem těžce nezvládala...

