razorblade
My měli včera podobný případy dva.
Jedna rodina (máma + dvě děti), chtěli se dostat do Minsku, protože tam mají známou. Nedařilo se jí vysvětlit, že se tam teď bezpečně prostě nedostane, plakala, že nikde jinde po Evropě nikoho nezná, jestli jí nemůžeme pomoct aspoň na polské hranice, že pak půjdou třeba pěšky … no zoufalství.
Druhá skupina – tři ženy a asi 4 děti od 3 do 15. Jeli z Německa, kde nemohli sehnat práci a ubytování, v Praze měli zajištěné bydlení, ale po cestě se dozvěděli, že to nějak vybouchlo. Půlka chtěla zůstat v ČR a zkusit to tady, půlka zpět do Německa, že zkusí třeba Berlín … Děcka 15 let brečely, unavený, vyčerpaný, bůhví jak dlouho na cestě v nejistotě … a my ty lidi neměli reálně kam dát, ubytování nebylo. Maximálně jim tak můžeš dát teplej čaj a čistej respirátor. Zoufalství na druhou.
Oba dva případy si pak přebral krizovej intervent, takže se nikdy ani náznakem nedozvím, jak to dopadlo. Já dělala tu nejzákladnější práci, to je nic, pro ty další instance to musí být teprve náročný, když máš na starost konkrétní rodinu a tu bezvýchodnou situaci. No nic, to jen že prostě těch příběhů je spoustu a je to na palici.