Archivářka Já poslouchala rozhovor na rádiu Wave, ale tohle je nejvíc! 
Co Vám dnes udělalo radost.?.
11. srpna 2014 09:59
Sweet Potato jé to je super! My máme strach, že to posluchají jenom lidi z naší bubliny, kterým pošleme link.
Dneska prvnich letosnich 37 km na kole, hore dole po Vysocine. Asi budu spat na brise 
Výlet na minerály, hledám něco zajímavého, co ozvláštní Wardův skleník. Korálky mě neberou.
...týjó!! Kde to je.?
Miru Tišnov, bývá to tam 2x do roka už asi 100 let. Dost oblíbené.
Kokoska než půjdeš spát, dej si prášek na bolest. Ráno budeš jak rybička. ( doufám, že to nebude leklý kapr)
Kokoska jsi dobrá, to by mě asi zabilo.
...ahaa, tak to se nedivím, že je to oblíbené, musí to být moc pěkné pokoukání!.
Catherinne uz to trochu povolilo, snad se te chemii vyhnu. Ja chtela svych pohodovych bezbolestnych 15 km, muz me vyhecoval.
Kora na poprve to bylo fakt dost, ty kopce nemam rada. A zas tak velky krpaly to nebyly, spis dlouhy vlekly. Ten v Havlickove Borove jsem teda nedala, dobre Karel psal Ten borovsky kostelicek stoji na vrsku
Kan Jé, tam jsem často chodívala.
Kokoska Tedaaa, jsi hustá!
Kan Krása!
Co je Wardův skleník?
Sweet Potato Terárko na kvítka. Autor je Nathaniel Ward, který byl vášnivý botanik a lékař a když začátkem 19.století vozil ze zámoří do Evropy rostliny, občas některá nepřežila, takže vymyslel, že bude ty rostlinky uzavírat ve skleněných nádobách. On teda s něčím podobným přišel jiný botanik A Maconochine deset let před Wardem, ale nikde to nezveřejnil, takže smolík.
Tady ty terárka, která se pevně uzavřou mají výhodu, že je dvacet let nemusíš zalévat, má to svoje specifika teda, je to prostě takový ekosystém ve skle. Otevřené/uzavřené jsou dost v kurzu.
Toto je otevřené
Kan To je hezky!
Včera jsem měla sraz se spolužačkama z gymplu. Nejdříve jsme šly na večeři, pak do baru, byl to skvělý večer. Domluvily jsme se na pravidelných kvartálních setkáních, snad se nám to podaří udržet.
Sweet Potato Jo, to je stará věc, která se v různých obměnách pořád vrací. Můj táta to dovezl mámě za komárů z Flóry Olomouc, byla to teda skleněná koule, potom jsme v tom měli rybičky, šneky, pulce, co nám přišlo do cesty.
dzizisketa to je moc pekne, dobre jste udelaly. My ted meli sraz, 19 let od maturity. Navic na horach, nechtelo se mi nikam, vetsinu lidi jsem celou dobu nevidela. Vztahy jsme mivali dobre, ale spis takove korektni nez best friends forever. No ale bylo to strasne fajn, moc rada jsem tech par dostavivsich se videla, jsou to porad stejne fajn lidi.
Zase žiju v příšerným svrabu, prodělala jsem nějakou bleskovou gastroenteritidu jako půlka kolektivu, hned poté, co jsem přestala zvracet jsem odsloužila naprosto příšerný víkend - nejhorší služba na oddělení ever, po tom oslabená jsem koupila od mladší nějakou laryngitidu s kterou jsem dala ještě čtvrteční službu (nekamenovat, sama si za to můžu, je nás málo a neměl to kdo vzít). Včera jsem se sotva vlekla na sluníčku a to jsme chtěli na víkend do KH, těšila jsem se jak malá a zase nic. Jo, taky mě u našich včera píchla včela do ucha, tak mám lalůček jak třešeň v červnu. Ale nechci si stěžovat, jsem v radostným vlákně- a my máme volný víkend s dětma, pomalý snídaně, procházku, aspoń včera to slunce, nedělní řízky a hlavně a to je nejvíc tento víkend- probrala jsem se uloženou hudbou a vrátila se zas po čase ke klasice, k milovaný Marthě Argerich a jejímu Ravelovi- bože, já miluju impresionisty- a povídám o tom dětem, který s náma poslouchají všechno. Poslední dobou je sice učím na Bowieho, ale tohle taky musej. Akorát klavírní koncerty k obědu už byly trochu moc, zachránila jsem to vyprávěním o klavíristovi Wittgensteinovi, který v první válce přišel o pravou ruku a Ravel mu zkomponoval koncert pro levou ruku. Koukaly se mnou na jejich fotky, poslouchaly a zkoušely si představovat tu levou ruku, jak musí běhat po těch klávesách... a bylo to naprosto boží!
