Evaeva já bych to dětem asi trochu rozmlouvala taky, resp. bych je zkusila přesvědčit, aby vyštudovaly obor a to pedagogické studium si dodělali zvlášt.
Nevim jak tady, ale na Slovensku to šlo bez problémů jako dodatečné pedagogické studium, byly to teda dva roky sobot, ale svůj obor jsem měla určitě na lepší úrovni než někde na pedagogické fakultě (než jsem to všechno zapomněla).
continuity jde to taky dodelat. Ja zacala na VS jeste a pak i skoncila
Vedela jsem, ze neumim ucit
continuity ona má speciální pedagogiku, to je práce s postiženými dětmi, vzdělávání dospělých, mimoškolní činnost,... To, co učí, studovala akorát na ZUŠ. Tátovi tak nějak celkově vadí, že nežije standartní život (jako já třeba). Plus teda peníze, ale to si, myslím, dost naivně představuje moje platové ohodnocení 
U ní teda bylo jasné snad odmala, že bude učitelka. Akorát ona to dlouho nevěděla 
Myslím, že ještě na té VŠ si nebyla jistá.
Candance já jsem chvili učila jako brigádu, i mě to hrozně bavilo, dokonce jsem je prý připravila na maturity nejlíp ze všech tříd.
Ale učení je fajn brigáda, prípadne na zkrácený úvazek, jako full time bych to dělat nechtěla určitě. To semele i odolnější jedince.
Tak speciální pedagogika je jiná věc, to se obávám, že až takto pečující dítě nemám ani jedno. Nato taky musí být povaha
continuity no ona taky není až tak pečující. Ve školce pro autisty byla na praxi a asi to úplně pro ní není. Spíš ta mimoškolní činnost, a spíš školní děti nebo dospělí
Mě tahle diskuze připomíná moje dcery dvojčata. Jak slibovaly že po stejné střední už opravdu ale opravdu půjdou každá na jinou vš. Takže daly každá tři přihlášky, dvě na jiné vš a jednu společnou. Přijaté byly všude a hádejte kde nakonec studovaly? Na té společné a na stejném privátu
zato pak to jedna rozetla s tou Austrálií... 
Zuzuli paradni podpora 
. Bratrovi, předpokládám, fakturu za neúspěšně studium nikdo nepředložil, ani tím nehrozil
Tabea no on je o osm let mladsi a rodice za ten cas hodne vymekli
Tabea no to teda!!! Bolelo to hodně a teprve potom si začaly obě uvědomovat jaké to je fungovat bez druhé poloviny. I varianta že se vdá i tá druhá do Aus byla ve hře.
Já jsem nakonec dělala myslím čtvery přijímačky. Dostala jsem se na historie do Brna a Prahy a na antropologii. Neuměla jsem se rozhodnout, tak mi otec sehnal kontakt na nějakou čerstvě vystudovanou antropoložku a ta mě nějak odradila. Stejně jsem po roce změnila lehce směr a udělala přijímačky na archeologii.
Ja som robila na VŠ štvoro prijímačiek, v Bratislave, Prešove, Prahe a Olomouci, boli to moje vôbec prvé prijímacie skúšky, keďže na gymnázium som sa dostala bez prijímačiek. Dostala som sa do Bratislavy a Prešova. V Prahe som písomné prijímačky urobila, bola som aj na ústnych, ale mala som menej bodov (vzhľadom na to, že som príprave venovala cca mesiac a nemala som k dispozícii české stredoškolské učebnice dejepisu, t. j. nevedela som, aké otázky môžem očakávať z českých dejín, to možno považovať za úspech), povedali mi, že si môžem skúsiť dať odvolanie, že by ma možno zobrali, že sú nejaké kvóty pre cudzincov. Ale vzhľadom na to, že som bola prijatá do Bratislavy a Prešova, už som to neriešila. V Prahe som nakoniec bola na študijnom pobyte počas doktorandského štúdia. Ale to už na inom odbore, nie na histórii.
Manuka Ale ta jedna dcera teď žije na NZ? Nebo si vaši rodinu s někým pletu? To tedy musel být šok....
Karja no nepleteš! Ten příběh je docela divoký. Ta co teď žije v čr si kdysi našla přes seznamku kluka z aus. Byl z toho vážný vztah a dcery tam obě strávily 2x3 měsíce. Pak se začalo mluvit o svatbě a já je přesvědčila, že po třetí by tam měla jet ta, která se chtěla vdávat sama, aby si vyzkoušela žít bez ségry na druhém konci světa. No a aby to té druhé nebylo líto tak ji dcery přítel domluvil pobyt a práci na NZ u svého kamaráda.
Takže ti první se nakonec rozešli a druhá dcera si vzala onoho kamaráda. 
Manuka to je skvělý příběh! Ale holkám je evidentně spolu dobře, když to táhly tak dlouho společně.
Dcera dnes přinesla krásné obrázky z lidušky.
tzaziki to je fakt nádhera
Manuka Jee, to je teda příběh. A seznamka s klukem z austrálie, to jako si z Čech začala psát s někým z druhého konce světa? Já bych z toho měla nervy v kýblu, kdyby mi holky po půl roce řekly, že se budou vdávat na druhý konec světa.-D
tzaziki ty jo, tu ulici bych si pověsila
Karja no když mi řekla že si píšou 2 měsíce a že za ním pojede, odpověděla jsem že jasně ale nejprve přiletí chlapec k nám. A myslela jsem jak jsem to chytře vyřešila. Jenže chlapec obratem přiletěl.....
A ta svatba se začala řešit až za dva roky. Do té doby se viděli víckrát
