Co Vám dnes udělalo radost.?.
Sweet Potato to je ale nádhera 
Dnes mi udělala velkou radost návštěva v Niche parfumerii v Luhačovicích.
Byla tam moc milá paní (Blanka?) , která si nic nedělala z mých puberťáků a nechala nás očichat moc krásné kousky od Carthusie a Trudonu (Mortel je asi nejlepší).
********
Placená reklama:
Luhačovice jsou pěkné město, tak přijeďte s CK Parfumanií na Lázeňského šviháka nebo hnusnou minerální vodu. Okolí obsahuje pěknou přírodu.
Konec placené reklamy.
Nevím, jestli to úplně patří sem, ale radost mi to dělá, tak snad.
Čtu sto let starý deník, který byl ve věcech po mamince, spíš tedy ještě po její mamince, mojí babičce. Vůbec nic nevím o mladé ženě, která to psala, ani jaký vztah měla k naší rodině, kde se deník u nás vzal - bohužel už není koho se zeptat. Vzpomínám si, že jsem ten sešit v ozdobných deskách kdysi viděla v babiččině zásuvce a myslela jsem tehdy, že to je po její sestře, která zemřela velice mladá, ale ty zápisky tomu neodpovídají.
Je to psané krásným písmem, bez pravopisných chyb, slečna byla zřejmě vzdělaná a talentovaná, píše o hodinách zpěvu, francouzštiny, půjčuje si německé knihy od známého, ke kterému má zřejmě silný citový, i když platonický vztah. Občas ho vídá v divadle a na koncertech, vždycky vyhlíží, jestli tam bude, někdy spolu prohodili pár vět, které si pak do deníku zaznamenala.
Je to jak román, i když nějaké rozuzlení asi nebude. Přenáším se při čtení do dvacátých let minulého století a je to dost silný zážitek.
To je nádherné
Kokoska to je nádherný poklad takový denik
Kokoska to je úžasný poklad
Kokoska a jsi si jistá, že to není román? Třeba měl někdo z předků literární ambice.
DruI ne, je to opravdu deník
Někdy je to těžké číst, některá písmena jsou hodně nezvyklá, třeba to velké M!
Kokoska a jak poznáš, že to není deník přímo babičky? Přiznám se, že dostat do ruky deník z dob mládí mé babičky, asi bych to poznat nedokázala, zda je její či ne 
Ve středu mi udělaly radost houby! Stále rostou (a asi ještě budou).
KokoskaMy jsme s mati nasly dopisy, ktery psal deda babicce (mamince otce) a byla to normalne top milostna poezie, o ktere bychom si obe mohly nechat jen zdat (cca 40. leta). A normalne jsme bulely jak zelvy, i kdyz pro ni to byla ne moc oblibena tchyne.
Luna Tak zas je hezký, že jim se to vlastně naplnilo:-D.
škoda no, po nás zbydou nějaký dickpicy.
SunEclipse babička byla ročník 1910 a její písmo bylo úplně jiné. Téhle pisatelce muselo být přes 20, zmiňovala se, že v jednadvaceti se zasnoubila, ale bylo to hrozné a po čase "slovo vrátila".
Luna to je taky moc hezký nález!
Luna Tak zas je hezký, že jim se to vlastně naplnilo:-D.
škoda no, po nás zbydou nějaký dickpicy.
Tak po mně třeba ani jeden.
Vlastně ani dopis, ten jsem v životě nedostala. Vlastně nikdy nic. Sakra, já řikám furt, že su neviditelná!
Luna Já jsem dostala první milostný dopis, když mi bylo devět, chodila jsem do třetí třídy a spolužák mi napsal poměrně dostně řádků, včetně toho, že mě miluje a skočil by pro mě i do moře. Moje kamarádky se tomu hrozně smály, protože je hned napadlo, že on neumí plavat, chodil na plavání do nejhorší skupiny jako jedinej kluk:-D. Na ten dopis dal i tetování s motýlkem, jak to mohl natetovat na papír oceňuji až teď s dětma při vyrábění. Poslední psaný dopis jsem pak dostala na VŠ, oslovil mě v klubu nějaký chlapec větou "neznáme se odněkud", tak jsem mu dala sprda, že takhle teda ne a druhý den mi poslal dopis a složil mi origami kytičku:-D:-D. Tak jsem ho pozvala na pokoj, on se furt hrozně potil, asi si myslel, kdo ví co...kdo ví co nebylo, řekla jsem mu, že vlastně už kluka mám, on mi řekl, že mám špinavý zrcadlo a šel domů:-D.
Kokoska To je moc krásné A má v deníku zápis o narozeninách? Třeba by se podle toho dalo vypátrat, jestli to byl nekdo z rodiny. To je taaak zajímavé!
Karja Teď jsi mi připomněla, jak mi jeden kluk na základce napsal něco o hrebicich do rakve. Už nevím, jestli ty hřebíky byly moje slova nebo pohledy.... Zítra to musím najít, měla bych to mít schované.
Ovšem špinavé zrcadlo 
