Muhehe, to je ještě lepší, jak to moje.

kinoma: Na Havaj už mě kdysi dávno takhle taky jedno číslo zvalo. Že by tatáž osoba?

Číslo mojí mamky nějaká ženština omylem uvedla v nějaké seznamce.

Mamka zrovna v té době byla čerstvě v důchodu a asi měsíc se dobře bavila, protože jí soustavně někdo psal, zval na rande atd. No a ona s každým pisatelem pochopitelně vyměnila pár zpráv a postupně se docela vypracovala... třeba kladla kontrolní dotazy typu: "nevadí, že mám umělý chrup a trochu nedoslýchám?"

Bavila se dobře, mladíci už asi méně 

Jo...to mamka mi jednou posílala maila, ale v adrese zapomněla přidat dvě duplicitní písmena navíc ... takže ve finále počastovala mateřskou láskou nějakýho stokilovýho "drobečka" z Ostravy...

Kukadelník: "Jak se jmenuje slunce?"

Funitel: Slunce se jmenuje Slunce. Ve skutečnosti je to totiž hvězda a její jméno je Slunce."

Kukadelník: "A jak se jmenuje hvězda?"

Funitel: "Hvězda je hvězda."

Kukadelník: "A jak se jmenuje hvězda hvězda?"

Slasti rodičovství....

Pěkné, slasti rodičovství si ještě neužívám, ale děcka ve škole taky dovedou potrápit. Nedávno jsme cestou metrem na koncert naprosto odrovnali jednu paní v metru. S jednou holčičkou jsem si povídala o pejskovi, co seděl opodál. Že má náhubek, a proč ho vlastně má, že má divné očičko, má ho asi nějak nemocné... Pak bylo chvíli ticho, holčička zkoumavě hleděla na pejska a prohlásila: "Proč má ten pejsek růžového pindíka, když je jinak šedý?" Paní sedící vedle nás se smála ještě další 3 zastávky... (Na závěr jsme zjistili, že je to fenka, co má růžové bříško a holčička si spletla pindíka s bradavkou...)

Támhleta? Jaroušek...

Hm hm, už ho slyším...

"Jauoušeeeek?!? Tsk. Jak jako? Hvěždičky se pšece nemenujou Jauoušek! Tos ale popuetla, maminko, viiiiď? To je teda úuuuuoveň."

Tohle je roztomilý.

Mě se Kukadelník nedávno v čekárně na ORL zeptal "maminko, proč je ten kluk tlustej?"

Podobné situace jsou humorné pouze v případě, že okolí je anonymní. Pokud se Vám to stane např. ve vsi, kde se lidi znají, je to pěkný trapas.

V našem zlatém fondu uchováváme dodnes historku, kterak otravně zvídavé dítko položilo otázku, kolik váží strom.

"Devadesátosm kilo", ani na vteřinu nezaváhala kamarádka. 

Kancelář Blaník - Chráněná dílna 

V autobuse ze Zličína jsem s úlevou dosedla, otevřela knihu... a nepřečetla snad ani dva řádky. Vedle seděla hluchoněmá dvojka a tak horečně a neustále gestikulovala, že mi slečna málem vypíchla oko. 

Chtělo se mi je okřiknout, aby tak neřvali  

Dneska me rozveselila spoluzacka zritelnice... rano jsme ji potkaly pred skolou a ja potrebovala zjistit, jestli k nam odpoledne pujde nebo co bude... chvili jsem vahala jak na to, protoze moji lamane svedstine by nerozumela, to zatim nikdo  ale pak jsem si rekla ze  haranti maj anglictinu ve skole (a tv bez dabingu), a spustila jsem na ni teda anglicky. Domluvily jsme se, ale trestila na me nevericne oci a pak jsem videla jak taha zritelnici za rukav a zaslechla jsem: Ty jo! Vona mluvi anglicky!

Aneb kterak jsem povysila mezi lidske bytosti.

No jestli byla na jaře svědkem tvého vyválení se s koloběžkou na školním dvoře, tak se nediv, že jí poněkud překvapilo, že ožralá babička z Balkánu ovládá angličtinu.

Malo by se naslo deti, ktery toho svedkem nebyly  Se vsadim ze doted si myslely, ze nejenze jsem stabilne v lihu, ale navic i nema. Nebo blba. Nebo oboji.

Pac moje neartikulovane skreky, takto nasi libozvucnou materstinu, asi pokladaly za dusledek deliria tremens.

Dneska to bylo jeste lepsi. Pritocila se k nam jina spoluzacka, a ukazujic na me ze strany palcem, otazala se zritelnice: Jak s ni mluvis?!

Pikantni na tom bylo, ze slo o spoluzacku cernou jako briketa  

Nenatocil ten tvuj pad tehdy nekdo? Nejsi hvezda facebooku/instagramu? :-)