Ale já si vůbec myslím, že to rozvíjení inteligence a schopností se trochu přeceňuje

A to s tebou nesouhlasím.

Jasně, co ti bylo namixováno rodiči, to máš, a úplně moc s tím udělat nemůžeš  /jako třeba přidat 20 Iq bodů/. Jasně, inteligentní a/nebo schopný jedinec se stejně nakonec v životě prosadí, bez ohledu na to, že jeho rozvoj rodiče zvláště nepodporovali. Ale s mozkem je to jak se svaly. Jak ho nenamáháš, tak krní. A mladý stromek ohneš, starý zlomíš...

Moc dobře vím o čem mluvím. Začít se učit angličtinu ve čtyřiceti nebylo nic moc. Až do smrti se budu stydět mluvit, protože hrůza. 

viktorka_od splavu Já to spíš myslela tak, že jsou jiné i jiné vlastnosti...ale jako jasně, já si uvědomuju, že žiju v bublině, jsem absolvent gymnázia, pracuju mezi intelektuály...

Mimochodem, včera jsem absolvovala schůzku rodičů budoucích prvňáků (byla jsem tam záskok za sestřenici) a jako teda.... Ty lidi furt mluvili, bavili se mezi sebou, ženská za mnou odpovídala na každou řečnickou otázku, no úplně jsem ty učitele litovala....nevím, jak to musí vypadat ve třídě plné dětí, když to takhle vypadá ve třídě plné rodičů. 

Makara Jo, já vím, trochu vtipkuju. 

Garfie třídní schůzky to je úplné peklo.

Na základku  jsem  manžela raději "nepouštěla", s ohledem na jeho psychické zdraví. 

Ve školce byl jednou a přišel s tím, že už nikdy, protože paní ředitelka oslovovala přítomné "děvčata", přestože se tam několik tatínků vyskytovalo. A on se jako děvče necítí /a fakt není - máme ty děti/.

Na gympl nejstaršímu jsem chodila, protože měl prima tříďase, občas byla sranda. Navíc rodiče byli hrozní hujeři a chodili skoro všichni, tak jsem to nechtěla synovi polepit. Pak už tam byli všichni, tak když jsme nemohli pokrýt tři třídy, tak jsem si řekla, že nikam, aby se některý necítil ukřivděný. No a číst umím, takže všechno, co bylo během pár minut odrecitováno od tabule, jems i v klidu přečetla na stránkách školy.

​"Podívej se na Alenku, jak je šikovná, určitě se doma vzorně učí." 

​Ježíš, to je moje trauma ze základky. Celých osm let jsem poslouchala, že ségra byla chytřejší, šikovnější a celkově nadanější. Přitom známky jsme měly obě stejný. Zde byly položeny základy mého nízkého sebevědomí.

Jak tu padl mezi reci ten pocet deti ve tride, tak jsem sla na druhy stupen do vyberove tridy, ale zpetne si myslim, ze nejvic nam vsem prospelo, ze nas bylo jenom 20 ve tride a na jazyky a laborky obvykle jenom pulka. Takze ano, naucili jsme se toho vic a pak jsme vsichni sli na dobre stredni skoly, ale bylo to hlavne tim, ze se nam ti ucitele mohli opravdu venovat. 

Žila jsem v iluzi, jak moje děti budou chodit do školy v sousední vsi, jak budou mít místní kamarády atd. Obě dcery byly "trochu jiné", obě silně šikanované, ani u jedné si s tím škola neporadila. Proto ten dril před přijímačkama, aby byla větší šance je tam dostat. Nemáme u nás žádné jazykovky ap., gympl je jediná možnost. Obě na gymplu zvládaly mnoho koníčků, nosily jedničky, vyhrávaly olympiády, vyhlašovaly je za vzornou reprezentaci, srovnávací testy v rozmezí 97-100%, fakt to tu nechci vypisovat. Jen, že nadrilované holčičky mohou být zároveň talentované a inteligentní. Obě byly ale pomalejší a při nástupu do školy sotva šestileté. Vedle dětí s odkladem je to ještě v v té páté třídě dost velký handicap. Mladší dcera by bývala stejně odešla alespoň do města na základku, fandily jí i učitelky a to překvapovalo i mě.

Edit - nejdůležitější pro obě bylo, že se na gymplu začaly cítit normálně a ne jako exoti. A já byla ráda, že školu nemusím vůbec řešit.

Já mám oba kluky chytré, oba by na gympl mohli a stejně ani jeden nechtěl. Jsou v Mense. Mladší si svojí cestou a svojí inteligencí jde pěkně klidně základkou bez tlaku a bez známek. Je mi úplně jedno co a jak se učí, protože vím, že se učí co chce sám nejvíc. Nejde mu moc čeština, jde mu výborně matika a jazyky. No tak mi stačí, že v češtině nebude dělat hrubky a bude mít trochu přehled. Ostatní předměty vůbec nemají a ve srovnání s jedničkářema mých kamarádek je i tak úplně jinde. Naučit se na písemku a za dva dny nevědět nic oproti tomu najít si informace k projektu, protože mě zajímá a nebo mluvit s učiteli i se spolužáky jen anglicky, protože nás to baví. Nechystá se na gympl ani po základce. Už teď má díky přístupu ve škole představu, co bude dělat a co ho baví a půjde rovnou už tím směrem. Tvrdí, že dril a učení na gymplu není nic pro něj .

Starší prolezá i na základce i na střední s odřenýma ušima a přitom v páté třídě mu byl gympl dopoučený. Já bych ho tlakem donutila dělat co chci a učit se na jedničky, ale proč vlastně? Sám o to zájem nemá, jde spíš uměleckým směrem a nemám pocit, že bych mu tím pomohla. 

Věřím, že jsou důvody, kdy bych dala dítě na osmiletý gympl a každý si ten svůj najde. Můj důvod by byl ale jen jeden, že to dítě chce. Jestli se rozvijí nebo ne na zš by pro mě důvod nebyl, pokud by to nevadilo dítěti.  

My jsme doma měli spíš očekávání, že budeme mít vysoké školy. Ani jeden nejsme na oboru, kde by jsme přímo svoji vysokou využili, takže ji jen máme. No abych nekecala, jeden z nás si udělal vysoké školy tři a jednu využívá...tu poslední, kterou si dodělal právě kvůli práci v oboru, který ho baví. 

Mirka 

Já šla do školy a ještě mi nebylo ani  šest let. Do stejné třídy se mnou chodily děti rok a více starší a byl to fakt pro mě velký handicap, také jsem patřila mezi ty pomalejší. Ten rok je prostě ve školním věku strašně znát.

Neznasam ucholarov ale fakt neznasam! Ziadna haved mi tak nevadi, pavucikov si doma dokonca hyckam nech pozieraju musky. Ale ucholari su moja smrt. Par rokov dozadu este na starom byte, po zatepleni panelaku začali vzdy na jar vecer vyliezat hordy ucholarov po fasade, na nasom stvrtom poschodi boli na kazdom balkone desiatky. Vecer som otvorila balkonove dvere a oni popadali dovnutra. Mordovala som ich a striekala balkony nech zmiznu..novy byt mame len o ulicu dalej, zase na štvrtom poschodi. Pred domom vyhlad na zelen, ziadna bytovka okolo, tesim sa ako si vecer budem posedavat na balkone s vinom. Trt! Zase su tam zmrdi a teraz hlboko hlboko lutujem tu drevenu dlazbu z ikei, kde su určite pozaliezani a ich odtial nedostanem! Ach ja nestastny zemepan . 

Renusatko je dobré, že si tvoji kluci uměli říct chci nechci a měli to poškozené. Ze mě v páté třídě naši vymámili tak leda nevím. Ale měli jsme dohodou, že když budu chtít jít jinam, nebude problém. Za to ve třetí třídě jsem základku měnit nechtěla, ale jsem fakt vděčná, že to udělali.

U nás na gymplu teda žádný dril nebyl, aspoň když si vzpomenu, jak jsem se učila (čti po škole se mi nechce, po tréninku jsem moc unavená;)) Já chodila na takový lokální gympl.

kocoureksuggy tak tohle je přesně důvod proč jsem dceru nedala o rok dříve. Je listopadová a při představě že moje pětiletá holčička sedí vedle skoro osmiletého kluka mě jimala hrůza. I když intelektuálně a vůbec bY na to měla.

rysamona Já takovou spoluzacku měla a problém nebyl na začátku, ale až na 2.stupni, kde byla fakt  dost pozadu (v kolektivu, vůbec ne v učení). A to byla mladší jen o rok, v dobe myho dětství bylo děti s odkladem úplný minimum 

Tak to tu zapadam presne do kategorie sprt, ale snad ne uplne blba. Babicka me drilovala jako konicek, byla jsem takovy jeji ,,projekt", takze zakladka byla zaprve nuda, zadruhe velka cast ostatnich deti nestihala ani bezne tempo. Tak tretina nas zdrhla po pate tride na gymply, lycea apod...Na primacky jsem se pripravovala, k poteseni babicky jsem mela nejvic bodu. No a premiantstvi mi tak nejak vydrzelo cely gympl, ale byla jsem spis oblibena v kolektivu a to mi zustalo. Nasledovala medicina a ted atestace. Ale zustal ve me ten pocit, ze porad musim nekomu (a nejvic sobe) dokazovat, ze za neco stojim, ze nesmim v nicem selhat....S tim poji i nizke sebevedomi, ac to na me navenek neni poznat. Proste vysoke naroky okoli, rodiny v utlem veku jsou dost naskodu. 

Já si myslím, že je to všechno individuální. Já jsem byla v každém kolektivu úplně nejmladší a navíc o hlavu menší. Ale já si toho vlastně nikdy nevšimla :-).

Jinak mi přijde, že si rodiče neuvědomují, že pořád důležitějsí než základní škola je bavit se s dětma o světě kolem nich. Když děti vidí rodiče, jak čtou, chodí do divadla, na výstavy, mají svoje zájmy, tak budou žít většinou podobně. Překvapují mě u mladých lidi triviální neznalosti a nejde to všechno házet na školu. Kdyby je rodiče každý týden sebrali, někam s nima šli, jeli, něco by jim ukazovali, tak by to bylo jiný.

999 Jenže i to se špatně hodnotí, on ten generační rozdíl je dnes obrovský. Já si samozřejmě neskromně myslím, že děláme vše tebou zmiňované, a pak mne posadí na zadek, že holky nevědí něco, co považuju za naprosto samozřejmé (a v jejich věku jsem to znala nejen já, ale tak nějak všichni) Ale zas znají jiné věci.

Neznasam ucholarov ale fakt neznasam! Ziadna haved mi tak nevadi, pavucikov si doma dokonca hyckam nech pozieraju musky. Ale ucholari su moja smrt. Par rokov dozadu este na starom byte, po zatepleni panelaku začali vzdy na jar vecer vyliezat hordy ucholarov po fasade, na nasom stvrtom poschodi boli na kazdom balkone desiatky. Vecer som otvorila balkonove dvere a oni popadali dovnutra. Mordovala som ich a striekala balkony nech zmiznu..novy byt mame len o ulicu dalej, zase na štvrtom poschodi. Pred domom vyhlad na zelen, ziadna bytovka okolo, tesim sa ako si vecer budem posedavat na balkone s vinom. Trt! Zase su tam zmrdi a teraz hlboko hlboko lutujem tu drevenu dlazbu z ikei, kde su určite pozaliezani a ich odtial nedostanem! Ach ja nestastny zemepan . 

​Promiň, ale

Ale tlapkám, jako arachnofobik mám pochopení.

Mrakoplas jsou bylozravci jestli te to aspon trochu uklidni:)

Sweet Potato Generační rozdíl jsem zažila nedávno, kdy přišel do restaurace na pivo pán, 75 let, v monterkách, znám ho podle vidění, živí se rukama. A viděl, že mám na stole jednu knížku, dali jsem se do řeči. A za chvíli jsme řešili Luraga, Holbeina, brusiče Miseroniho.. Byla jsem v šoku, představila jsem si, že tam sedím s nějakým současným instalatérem. Tak jsem se ho ptala, odkud to všechno zná a on mi říkal, že když byl malý, každou neděli chodil s rodiči do galerie. 

rasaNori neukludni ale diky za snahu :) keby aspon nemali tendenciu po mne vyliezat

Já si myslím, že je to všechno individuální. Já jsem byla v každém kolektivu úplně nejmladší a navíc o hlavu menší. Ale já si toho vlastně nikdy nevšimla :-).

Jinak mi přijde, že si rodiče neuvědomují, že pořád důležitějsí než základní škola je bavit se s dětma o světě kolem nich. Když děti vidí rodiče, jak čtou, chodí do divadla, na výstavy, mají svoje zájmy, tak budou žít většinou podobně. Překvapují mě u mladých lidi triviální neznalosti a nejde to všechno házet na školu. Kdyby je rodiče každý týden sebrali, někam s nima šli, jeli, něco by jim ukazovali, tak by to bylo jiný.

​ naprosto souhlasím, jenže tohle je imho prostě rodičovská povinnost a součást výchovy - já nejsem zastánce názoru, že děti má vychovávat škola, vlastně jsem jeho silným odpůrcem ve škole by se měly děti naučit takové ty věci, co dále využijí ve vzdělávacím systému a později v práci. tohle co píšeš je fajn, pokud mají děti podobné nadání a budou se věnovat podobné oblasti jako rodiče. dám příklad: sice nejsem umělecky nadaná, ale do muzeí, divadel, knihoven.. jsem děti brala moc ráda a prostě je to pro mě běžná součást života a může to dělat každý. ale když mám dítě technicky nadané a sama o technice nic nevím, tak to jeho nadání rozvíjet sama nedokážu, proto bych uvítala aby se mohlo tím směrem rozvíjet v dobré škole. nebo - na počátku rozmachu osobních počítačů měl každý druhý rodič dojem, že pokud dítě baví počítačové hry, jak z něj bude programátor. nejenže to je blbost, ale dle mých zkušeností se školním vzděláváním v téhle oblasti je škola spíše brzdí. dneska už to problém není, ale zas jsou určitě další oblasti o kterých nemám ani tušení