Přiznání
Nedivím se, že jsi z toho všeho na nervy, kdo by nebyl? Ale naopak si myslím že jsi nadmíru statečná - nejen pro to, co musíš vydržet, ale taky protože se nestydíš s náma podělit. Jen v tom pokračuj... ono to musí nějak ven a kocour tomu nerozumí 
Stejně tak, jako ty nerozumíš těm článkům na internetu takže je nečti, ničemu to nepomůže 
Držím palce!!
barbucha Děkuju, Barb. 
Nestydím se podělit, i když někdy mě napadne, jestli neotravuju. Komu by se chtělo zabývat cizím neštěstím? A když píšu i některé podrobnosti, co třeba léčba způsobí, myslím, že by to měli lidé vědět. Někteří si třeba začnou více vážit zdraví, někoho to může přimět o sebe lépe pečovat. Znám ženy, které vůbec neřeší preventivní prohlídky na gynekologii. Mám takovou třeba sestřenici. Je sice pravda, že u rakoviny vaječníku je jednoroční preventivní prohlídka jaksi k prdu. Já na ně chodila a stejně. Přišli na to, až to bylo na rozhraní třetího a čtvrtého stadia.
Neotravuješ ani v nejmenším.
A máš pravdu, že preventivní prohlídky jsou žádoucí, nicméně neřešej všechno. To bys tam musela chodit snad každej měsíc... jako se vším, je to o štěstí taky. Škoda, že taková slušná a milá osoba jako ty ho moc neměla... Hele hlavně vypni ty odborný internety, ty člověka vystresujou ještě víc. A piš, co je novýho a tak vůbec
barbucha Jojo, už nebudu hledat a překládat si věci z mých lékařských zpráv. Včera mě to úplně odrovnalo. 
Ty prognozy a statistiky mi nedělají dobře. Když mě po první operaci dovezli z "ára" na normální pokoj, přišla za mnou mladinká lékařka, hladila mě a řekla: "Máte šanci přežít pět let." Já se tenkrát neskutečně zděsila, že mi dává maximálně pět let života. Úplně jsem se tehdy zhroutila. Až za dlouho jsem pochopila, že to asi myslela tak, že mám šanci překonat tu pětiletou hranici, před kterou umírá velké procento pacientek s touto diagnozou.
Máš pravdu, můžeš jít na prevenci, kde bude vše v pořádku a za dva měsíce můžeš mít rozjetou rakovinu. Mluvím tedy zase o karcinomu ovarií, s ničím jiným nemám naštěstí zkušenost. Všechny spolupacientky byly diagnostikovány taky ve třetím, některé ve čtvrtém stadiu.
Je to svinstvo... a to pozdní stadium ještě větší... Ale ty máš tu kritickou hranici prakticky za sebou, takže cajk!!
Dalia Já si strašně vážím toho, že tu píšeš zkušenosti z léčby a jak to všechno probíhá.
bram moc držím palce! Dobře to dopadne.
Dalia nejsi posera. Kdo chemoterapii nezazil, nema ani tuseni, jake svinstvo to je. Ja uz doma taky hlasila, ze kdyby prognoza byla spatna, tak nechci zbytek zivota prozit jako blijici holohlava troska, ale nejak dustojne bez chemoterapie. Ten strach, ze te ceka znovu, naprosto chapu. Ale drzim ti palce, at vsechno vyjde dobre a treti kole te uz rozhodne neceka. Teda pochopitelne vsechno vyjde dobre! Jina varianta se nepripousti!
Dalia a mas pravdu, objevit se to muze komukoliv kdykoliv. I dva mesice po prevenci. Muj nador vyrostl temer pres noc, za dva mesice to zvladl na pet centimetru. Nastesti to ale bylo prso, takze jsem si toho vsimla, protoze jsem nemela vubec zadne zdravotni potize. A v cekarne na ct jsem se bavila s holkou, co ma taky rakovinu prsu a je ji teprve petadvacet.
O to vic me desi, kdyz mi dalsi a dalsi zeny v mem veku vypraveji, jak je stejne jako me nechteli objednat na ultrazvuk prsa, protoze co proboha resi, mlady prece rakovinu mit nebudou. Nekde, kde se prsa vysetruji, s rakovinou se tam setkavaji, v cekarne porad dokola bezi video a dulezitosti prevence a samovysetreni... A pak tam vola mlada mama a odpalkuji ji, ze ma zavolat za mesic, kdyz to samo nezmizi
Zuzuli Jojo, dobře to píšeš. Nebudeme si ty konce raději představovat, at důstojné, nebo ne. Chemo je skutečně šílenost. Já tedy nezvracela, i když špatně mi bylo, ale takové bolesti jsem nikdy nezažila. Nedá se slovy popsat, jaké je cítit otrávené tělo.
Dalia ano, otravene telo. Presne tak. Clovek si to predstavuje jako klasickou nevolnost, unavu, bolest jako pri nejake viroze. Nebo nemoci, kterou zna. Jako neco, co vlastne neni tak zle, staci to vylezet a vzit si treba paralen. Ale ty pochemo stavy jsou proste hnusny, otrava tela.
Ale pokud te to povzbudi, tak moje babicka mela chemoterapie v 2005 a pak znovu 2008 a od te doby je v poradku. A pristi rok oslavi osmdesat. To je muj cil. Pujdu v jejich stopach. Jednou budu pacient v remisi slavici osmdesatku
Dalia a mas pravdu, objevit se to muze komukoliv kdykoliv. I dva mesice po prevenci. Muj nador vyrostl temer pres noc, za dva mesice to zvladl na pet centimetru. Nastesti to ale bylo prso, takze jsem si toho vsimla, protoze jsem nemela vubec zadne zdravotni potize. A v cekarne na ct jsem se bavila s holkou, co ma taky rakovinu prsu a je ji teprve petadvacet.
O to vic me desi, kdyz mi dalsi a dalsi zeny v mem veku vypraveji, jak je stejne jako me nechteli objednat na ultrazvuk prsa, protoze co proboha resi, mlady prece rakovinu mit nebudou. Nekde, kde se prsa vysetruji, s rakovinou se tam setkavaji, v cekarne porad dokola bezi video a dulezitosti prevence a samovysetreni... A pak tam vola mlada mama a odpalkuji ji, ze ma zavolat za mesic, kdyz to samo nezmizi
No to je děs! Mně prsa vzali preventivně, protože by se to vrazilo do nich. Ale je to taková mrcha zákeřná, že když už nemá k dispozici vaječníky, dělohu nebo prsa, tak se vytvoří nově karcinom pobřišnice, což je můj případ. Kromě mnohočetných meta jaterních a střevních. Kamarádka to má i na plicích.
A tak, ženy, nezavírejte oči před nepravidelnou menstruací a podivnými bolestmi v podbřišku, což třeba dáváme za vinu stresu. Když se pak přidá pocit nafouklého břicha a je to tahle diagnoza, tak už je to rozjeté.
Dalia ano, otravene telo. Presne tak. Clovek si to predstavuje jako klasickou nevolnost, unavu, bolest jako pri nejake viroze. Nebo nemoci, kterou zna. Jako neco, co vlastne neni tak zle, staci to vylezet a vzit si treba paralen. Ale ty pochemo stavy jsou proste hnusny, otrava tela.
Ale pokud te to povzbudi, tak moje babicka mela chemoterapie v 2005 a pak znovu 2008 a od te doby je v poradku. A pristi rok oslavi osmdesat. To je muj cil. Pujdu v jejich stopach. Jednou budu pacient v remisi slavici osmdesatku
Hele, tak jo! Stejně musím unosit všechny moje oblíbené vůně, na což potřebuju ještě pořádný kus života. 
Takže 80 je náš cíl! 
Zuzuli moja maminka v 60-tke a potom v 70-tke, to jej už museli prsník odstrániť celý. A v apríli oslavujeme 84 narodeniny.
Dalia myslím na tebe
bram držím palce!!
Zuzuli moja maminka v 60-tke a potom v 70-tke, to jej už museli prsník odstrániť celý. A v apríli oslavujeme 84 narodeniny.
... to je panečku motivace!
