Přiznání
dzizisketa tam toho soba chovají na farmě a sní celého, je to prostě hospodářské zvíře a kožešina je prakticky nutnost.
Ale kožešinové zvířata, které se chovaji v klecich, aby se v tom mohli promenovat paničky v Římě v 10C, jsou prostě hnus.
Tak. Preto mi nevadí kúpiť si kožené boty, keď je mi jasné, že aj ja si dám tú sviečkovú, ale kabelku z hada už nie.
Torrah to je roztomilý:)
Torrah už dlouho jsem nebrečela smíchy. Teď ale díky tvoji historce jo. 
Tabea hlavně když si to představíš... no my brečely smíchy taky :).
Kan ano, je to teda detská čiapka 
Torrah auper historka
Samantha Já beru většinu kožešin jako druhotnou surovinu a věřím, že zvíře bylo humánně usmrceno, jako naši králíci. Stejně to člověk choval na maso a ta kožešina byl bonus.
Prosimtě vy jste si k nedělnímu obědu pekli lišku? Nebo norka? 
Strašne som to nemala rada, vždy mam pocit, že mam na sebe niečo mŕtve.
Jo, to mi taky vadilo. Chodit v něčí kůži?
I když stejně jako dzizisketa se nedivím národům, kterým nic jinýho nezbývá, pokud nechtěj zmrznout, a který nakonec to zvíře stejně zužitkujou celý...
Vrchol hnusu teda byl, když mi naši jednou přivezli tulení boty. Myslím, že jsem je neměla na sobě ani jednou.
Ještě jednou bych přispěla do diskuze. Je pochopitelné, že si lidi kdysi ulovili zvíře na jídlo a zbytek spotřebovali. Ale je tady podstatná jedna věc - "kdysi" bylo na světě méně lidí a více zvířat (nemyslím méně lidí než zvířat).
S rostoucí populací lidí vzrůstala i poptávka, samozřejmě. A odnesla to zvířata. A pak někoho "šikovného" a líného napadlo, že když je těch zvířat stále méně a těžko se loví, tak proč bychom si je nenechali hezky po ruce - na farmách v klecích.
A když zjistil, že taková liška má mnohem lepší zimní srst, tak proč jí tu zimu nedopřát, že? Takže jí vystavíme v malých klecích (aby se jich vešlo více na jedno místo a nemuseli jsme daleko chodit při krmení) velké zimě. Paráda - liška se se musí nějak zahřát a tak se dobře osrstí a my máme prima kožíšek.
A pak někdo jen tak náhodou zjistil, že když se narodí mrtvá ovečka, tak její kožíšek je daleko jemnější. A hele - proč bychom čekali, až se narodí mrtvolka. Vždyť my si ji můžeme narodit sami. A máme prima kožíšek.
Jen tak pro upřesnění - tím, že nosím pravý kožich jakkoli získaný - tak jej vystavuji na veřejnosti a prostě vyjadřuji svůj názor. A když mi to sluší (a když to vidí hoooodně lidí, jako třeba isntáč), tak bude opět velká poptávka po kožiších. A proto se vymyslely kožichy z ropy. Aby nebylo třeba pro tolik lidí chovat zvířata v klecích a pak je zabíjet.
Přesně tak.
Čtu teď Krajiny včerejška - V horách, pouštích a oázách Střední Asie od T.Petra, o jeho cestě do sovětských -stánů v r.63.
barbucha nojo, na druhou stranu v žádných botách se mi nechodí tak dobře jako v kožených
rozarka ale predpokladam, ze ta kuze neni ze zvirete, ktere zabili jen kvuli ni.
Totálně jsem vypěnila dneska. Ale jakože beast mode. Starší je marod doma ze školy, dneska měla dělat geometrii a že nemůže najít kružítko, které má týden nové. V tašce, v psacím stole, nikde. Za stolem kout, v něm dvě netříděné krabice na hračky. Po odhrnutí závěsu stačil pohled na povrch horní krabice jako rozbuška. Kružítko (v pouzdru) trčelo mezi změtí krámů. Soustředila jsem za velkýho řevu obě šleble v pokoji a před jejich zraky vysypala obsah obou krabic k jejich nožkám. N-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-ý. Změť hraček měkkých i tvrdých, ústřižky všeho, papírky, mince, merino tílko, co hledám měsíc, fusekle, pastelky, fixy, kousky mini lega, součástky hraček, nábytek k domečku pro panenky, figurky, razítka, sluneční brýle, kuličky, tenisák a nevím, co ještě všechno. Měla jsem totální amok, sazenice nestačily valit oči. Prohlásila jsem, že si každá nechá 10ks plyšáků a všechny ty poklady, o jejichž existenci na dně krabic už neví vytřídíme, vyhodíme, rozdáme, uklidíme. Vyděšený byly natolik, že se s mužem na jeho odchodu na noční loučily, jak kdyby šel do války (ten se tomu prakticky neskrývaně řehtal). Největší trest je to samozřejmě pro mě, abych opravdu z gruntu vytřídila všechny ty poklady, ty zbytečnosti včetně barbín bez různých končetin nebo mega plyšáka ve tvaru jednorožce s růžovým glitter rohem a paruky pro Wednesday. Ve vzteku jsem napsala máti, že každý další dar ve formě přívěsků, fleec polštářků, chlupatých zápisníků a podobných madeinchina krávotin bude napříště dopředu odsouhlasen s dokumentační fotografií. Konec dobrý, všechno dobré. Obě se mi s pláčem omluvily, dlouhé objímání included, 10 plyšáků, co si vybraly, považuju za ty pěkné a emocionálně zatížené (první hračky, ptáčci s přírodním zvukem hlasu, ručně vyráběné hračky od porodní báby, která přivedla mě na svět a podobně) a v pokoji se zase bude líp dýchat.
marieu týden hledáme čip na obědy a vstup do školy, včera jsem vymekla a koupila nový. Dnes otevřu sušičku a co myslíš? Ano, byl tam, vyprany v jelenovi...mám chuť starší zardousit.
marieu tohle teda nezni jako popis pohodoveho odpoledne, ale myslim, ze se tahle situace cas od casu vyskytuje v kazde domacnosti
marieu já tě lituju, obdivuju a kdybys potřebovala upustit páru, nemohla bys přijít křičet ještě k nám? Já jsem minulý týden vyřídila plnou tašku tajně sama, ale bylo to jak kapka v moři
