Sweet Potato no jo, já osobně! 
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
tina jezismarja, moc te lituju!
Kokoska ja to myslela na to-chodit v něčí kůži
marieu synovi som aai pred 3 rokmi objavila skrýšu na bordel pod gaucom, vyzeralo to u nás rovnako.
Hovoríte tu o malých deťoch, a netešte sa, pubertiaci nie sú o veľa lepší ! 
Kedysi som sa sťažovala zákazníčke, že donutiť ich urobiť si poriadok v ich izbe je ťažké, a pani mi porozprávala, ako to mala rovnaké s tými svojimi. Nevedela ich donutiť, aby si upratali tak, aby bola aj ona spokojná, chodila im tam „ doupratovávať “ až si povedala, že koniec-koncov je to ich izba, a ona tam chodiť nemusí, nech si v tom bo. rdelu fungujú ako dlho chcú.A vydržala vraj nejaký čas, ,nepodľahla pokušeniu , až ... až mali ku nim prísť nejakí príbuzní na niekoľkodenní pobyt s tým, že budú prespávať práve v detskej izbe, deti budú v tom čase u babičky . Takže tá pani nakoniec do tej ich izby nastúpila k náročnému upratovaníl pretože pubertiakom, nekontrolovaným matkou skutočne neprekážalo, čo sa kde válí a hromadí . No, veselá historka . Prišiel čas, keď naše deti odišli z domu, a my sme sa boli za synom, na jeho prvom pracovnom mieste v Nemecku, pozrieť. Nestačili sme sa diviť, s akou hrdosťou nám ukazoval svoj priestor v izbe, kde spali aj jeho traja, menej poriadni, ako nám vysvetlil, kolegovia. Otváral skrinku, aby sa pochválil, ako má uložené veci , išiel s nami na WC len preto, aby vychválil tamojšiu vôňu- -proste krása. Ako sme s prekvapením zisťovali aj pri ďalších návštevách na rôznych miestach , kam sa presúval, nebol to len momentálny úlet. Jeho teraz už dávno dospelá domácnosť je toho dôkazom, v tomto si sadli aj s manželkou, a vedou k poriadku - so striedavým úspechom - aj deti. Takže vydržte, aj zázraky sa dejú !
Blanka No jo, já si pamatuji, že mamka byla docela v klidu, co se týče našeho nepořádku, občas nějaký to ječení, občas výčitky, v jakým bordelu to žijem... A když tam nastoupila babička, její tchýně, tak to byly řeči, jak nám to má vyházet všechno z voken, že takhle nás pořádku nenaučí, jaká je to hrůza. A ted obě moje segry mají fakt pořádek, uvařeno, naklizeno, vybíleno, vokna čistý, tohle roztříděno, prostě diametrálně se odlišující od těch záchvatů babičky:D Sebe neposoudim, tam cejtim, že je to trochu horší, ale řekla bych, že je to tím, že druhý partner v té domácnosti hraje na výsledku velkou roli.
Takže on ten obrat je dost častej no:-D
Karja já myslím, že mít bordel v pubertě je úplně normální Naši byli taky v pohodě, nesměly jsme v pokoji mít zbytky jídla a máma špatně nesla, když jsme si neuklidily oblečení a luply ho zase do koše, což teda naprosto chápu
Teď je ségra určitě podřadnější než já, ale zase v pubertě měla větší bordel. Malá ségra má samozřejmě uklizeno, ale papírky od sušenek za postel prý strká taky
Předpokládám, že ti plyšáci jsou i v úložném prostoru?
U nás to bylo podobné, když byla děcka v pubertě. Já si myslím, že pokud jsou zvyklé žít v bytě, kde je jinak pořádek, tak potom, když už jsou sami, ten pořádek udržovat taky budou, protože prostě nejsou zvyklí mít kolem sebe bordel všude. A něco jiného je žít ve svém, kde není nikdo, kdo za člověka uklidí, nakoupí a tak dále. Chvilku jim to dá zabrat, ale zvládnou to.
Karja Ja mela taky vzdycky v pokoji bordel, alw jako fakt hrozny. Mama silela a rikala, ze jednou ve sve domacnosti shniju. Vsude hrnky, talirky, roznosene obleceni, papiry, sminky....Lux jsem do ruky nevzala. No a dneska se divim, jaky ma mama doma bordel. Ze ji nevadi psi chlupy a neuklizena linka . Jako se synem a muzem je to marny boj, ale uklizim hodne a casto. Ale prislo to az s vlastnim bydlenim a hlavne tam, kde je to po rekonstrukci. Popraskane linoleum bych asi nevytirala tak casto jako novou dlazbu
Jos To mi povídej. Zlate bylo v třicet let staré kuchyni a koupelně:D Tam fakt jakoby to vůbec nebylo vidět, člověk poklidil krámy na lince a bylo uklizeno:D.
Jos Já si pamatuju, jak jsem jednou uklízela, fakt poctivě, takovej dobrej pocit jsem ze sebe měla...a přijela sestřenice, uvítala jsem ji slovy, že má štěstí, že jsem si zrovna perfektně uklidila pokoj a ona se tak kriticky rozhlédla a říká "no, ale není to poznat". Dlužno dodat, že ona je zdravotní sestra a já mám bohémské povolání...
Jinak s těma pubertálníma pokojíčkama si vždycky vzpomenu na známý bonmot, že vstoupit do pokoje puberťáka je stejné jako vstoupit do Ikea-nic nechceš, ale odnášíš si spoustu věcí....
Evaeva Podřadnější ségra je takový roztomilý překlep, to mě po ránu dost pobavilo.
GarfieJednou jsem se vypravovala do školy a po koberci prostředkem pokoje si to štrádoval velkej pavouk...obrovskej. Co nám to se segrou dalo ho najít, v tom pokoji nezustal kámen na kameni, doslova, odtahanej nábytek, všechno přeházený, hruza. Ale zlikvidovaly jsme ho. Napsala jsem dědovi na dveře vzkaz, že jako ten binec je, protože jsme honily ráno pavouka a že si to jako uklidim po návratu ze školy a on to druhý den okomentoval, že vzkazu si nevšiml a že mu tam nepřišlo nic divného, že tam mám bordel každej den:D. Tak nevim, jestli tyhle pořádkumilovný lidi pak už jako za nějakou hranicí vůbec nevnímají....
barbuchaOno jde do tuhého celkově, teď čtu o Monica Gagliano z nějaké univerzity, která zveřejnila poznání, že i rostliny zažívají a mají stres a vnímají, což já říkám už dávno, když někde vidím nezalitou pokojovku, rostlinu, že tam rezonuje stres a ta rostlina pláče. Takže už žádný courání po loukách, rvaní šeříků u cesty a zalévat! :D Jinak k těm zvířatům, u nás byl hon, trefili lišku a skončila v kafilérce, už ani ten kožich nikdo nechce.
Já jsem nikdy nebyla nějakej bordelář, mám ráda když věci najdu na svým místě... ale samozřejmě ve vlastním bytě na to člověk dbá víc než u rodičů.
Nejstrašnější, fakt ukrutnej bordel míval synek: od zbytků jídla jímž už hejbali červi, přes podlahu posetou smrdutejma ponožkama... rozsypaný lego křupající pod nohama... až po prázdnotou zející skříň anžto veškerý oblečení se všechno válelo po židlích, po posteli i pod postelí. Dobytek non plus ultra. A teď? Z podlahy u něj by se dalo jíst a kdybych se mu podívala do skříně, bude to mít určitě všechno ve vzornejch komínkách. A ještě prudí ty chudáky haranty, když jim ukápne čaj nebo nedejbože upadne drobeček... pročež vědí přesně kde je odpadkovej koš a k čemu se používá (o jehož existenci sám neměl tušení ještě ani ve dvaceti). A běda, když lego není v krabici do poslední kostičky!
Jde jen o to přežít, než ty čuňata vypadnou z baráku
