...to já jen, že nejsme jen samý marieuden.

rasaNori čipy a lítačky na mandelinku jsou i u nás nekonečný příběh. Pravda, ještě jsme je neprali.

Kokoska u nás je to fakt vyjímečný. Jakože hodně vyjímečný. Proto byly taky děcka tak šoklý. Ke svýmu překvapení jsem s dětmi nekonečně trpělivá, což bych do sebe nikdy předtím neřekla.  

žluťásek já tak nějak od vánoc tušila, že je do toho kouts "uklizeno" všechno smetí, co se jim válelo po površích a poměrně dlouho se mi to dařilo ignorovat. Ale teď jak jsem se starší doma, když marodí, už to nešlo odkládat. Bylo to poučný hlavně pro mě- každý úklid musí dělat pod dozorem... 

rasaNori od te doby, co jsem si vyprala apple watch, mam pochopeni

marieu ale tohle je proste cas od casu nutnost!:-))

viktorka_od splavu radost mi to nedělá, ale je, samozřejmě.

marieu no ano,  kos s hračkami to je studnice pokladů.  Tam se dalo nalézt cokoliv. Nedojezena svačina,  papíry od všeho možného,  dokonce psi granule.  Přes to hozena deka,  aby to nebylo vidět.  Tak když jsem na to čas od času přišla,  litalo to všechno vzduchem.  Na chvíli to zabrala pak se historie opakovala.  

Raduza ale jo, tak s tím se u dětí počítá., ostatně l moc lepší jsem nebyla. Nejvíc mě ale vytočilo, kolik krámů nasbíraly. Máti je v tomhle nesoudná. Plus její mladší bratr z Nitry, se ženou jim vždycky přinesou každé tašku plastových s*ček (pardon my french). Máme malý byt, k vánocům dostaly každá velký dekorační polštář a novou (asi pátou) deku. A hrací plastový kolotoč s americkou vánoční melodií. A dětskou kabelku, kterou žádná nikdy nenosila. A každá kufřík s výtvarnými potřebami, přičemž akrylové barvy pro děti pod 10 ler považuju za zlo. A další věci. Roky vysvětluju, že je nechci učit konzumerizmu...

marieu mě kdysi vytočila dcera ze stejných důvodů jako ty tvoje tebe, řádila jsem taky podobně a až tak, že si syn ve vedlejším pokojíku preventivně uklidil taky, kdybych tam náhodou nakoukla :) dodneška na to všichni vzpomínáme, a to už oba mají svoje děti. Taky to nebývalo časté, ale když už... :D. Je to občas potřeba. Vyčistí se vzduch.

marieu já jsem naprosto zoufalá z plysaku (prsty v tom má muž a tchýně, nenadělám nic:( 

tinaTak to je krutý! Budu k našemu množství plyšáků už nahlížet shovívavě. 

Hele naše děti mají nějaký Pavlovův reflex, ale když vidí, že začínám být vytočena, tak začnou uklízet, jakože porovnávat věci a tak. A to bych řekla, že jsem bordelar a že tyhle krámy jim hodně toleruju. Teď se snažím při každém úklidu něco málo vyhodit,ale ony nejvíce schraňují prostě kraviny, takový ty věci jako kinder vajíčka, náramky co si navlékly, tuhle drobnost a tuhle drobnost a pak je toho asi milion:D. A já to všechno vždycky z volného placu uklízím do našeho bordel šuplíku, který je prostě nemozny uklidit či roztřídit. Myslím, že to musím jediné všechno přesunout směr koš;-). 

Karja jsem ráda, že někdo sdílí mé zděšení

tina Karja já byla dneska fakt nelítostná. Rozhodně nemám všechno hotové, zítra luxuju rozsypaný "jednokostičky" z lego friends a vytírám.

tina od urcite doby plysaky fakt nenavidim

tina no, myslela jsem, že máme hodně plyšáků, ale na vás nemáme

marieu Tyjo, třikrát jsem se koukla, jestlis to fakt psala ty. 
Chápu tě. U nás by se bohužel byla onluvila jen jedna.

tina Ty jo, to je příběhů na jedné hromadě... 

Asi už jsem to psala , vnuk měl rád plyšáky , ale jen přes den. Když šel spát tak je museli dát do jiné místnosti protože se bál očí . Ale on jich měl tak pět .

Tak Betty Nedivím se, tohle by byla moje noční můra

marieu mě kdysi vytočila dcera ze stejných důvodů jako ty tvoje tebe, řádila jsem taky podobně a až tak, že si syn ve vedlejším pokojíku preventivně uklidil taky, kdybych tam náhodou nakoukla :) dodneška na to všichni vzpomínáme, a to už oba mají svoje děti. Taky to nebývalo časté, ale když už... :D. Je to občas potřeba. Vyčistí se vzduch.

​Jako v tom vtipu?

Naši sousedi mají hodnou maminku. 

Ale když přes zeď zařve, ať si děcka začnou uklízet hračky, tak začínám pro jistotu uklízet taky.

continuity vtip neznám, ale u nás to tak proběhlo opravdu :D Oni už teda tehdy byli docela velcí, dcera na základce, syn už myslím snad v prváku na střední, ale stejně!

Já se jednou vytočila tak, že jsem při odchodu z dětského pokoje práskla dveřma s poněkud větší razancí. A vypadla taková ta horní skleněná část , která dopadla cca 5 cm od mlaďase a roztřískla se po pokoji.  Dodnes na to vzpomínáme, já s mrazením v zádech a mladej s jizvičkou nad okem .

Samantha já mám nějaké vzpomínací období, připomněla jsi mi, jak jsem se jednou pohádala s kolegou v práci, ale fakt strašně, a odešla jsem z kanceláře, kde jsme něco řešili a tak třískla dveřma, že kolegynim v tom kanclu spadla polička, co měly na té zdi, kde byly dveře... i s vázičkama a fotkama a já nevím co tam všechno měly... to už je let teda.

Asi vítr, že jo.