Je to strasne strasny, tyhle situace, kdy se clovek zmita mezi "je to rodic, musim zabrat a postarat se co nejlip, aby byl spokojeny" a "mam svuj zivot, potrebujou me i jini a ja si taky chci udelat cas na sebe". Nastesti nasi byli pri smyslech a vedeli, ze delame co muzem, ale i tak to bylo nekdy tezky. 

whiskas prosím tě, čte se to opravdu těžce, máš naloženo poslední dobou opravdu hodně, musíš ale upřednostnit sebe, jinak to nelze - jako v letadle, kyslíkovou masku nejdřív sobě, až pak můžeš pomáhat jiným. když budeš sama někde polomrtvá na hromadě, nepomůžeš nikomu, bez práce se ti bude starat taky dost špatně.

Praktické rady: 1) jestli nemáte, ihned podej žádost o příspěvek na péči (vyřízení trvá), 2) pak dej žádosti o umístění do různých specializovaných domovů, čekací lhůty nic moc, 3) návrh k soudu na omezení svéprávnosti (soud podle místa bydliště), vzhledem ke lhůtám, co mají znalci, to je sranda tak na 3/4 roku minimálně. Matčin souhlas k podání návrhu nepotřebuješ a nepotřebuješ ani žádnou speciální zprávu, stačí, aby ti nějaký základ napsala praktička - ve stylu, demence toho a toho typu, ztráta soběstačnosti, prozatím v péči psychiatra není, odmítá, na vyšetření nechce, ty jen popíšeš situaci, jak se stav extrémně zhoršil, že nemá náhled, nezvládá se o sebe a své záležitosti postarat, opravdu stačí pár vět vlastními slovy, soud je povinen se tím zabývat. Ustanoví znalce, ten matku vyšetří a vypracuje znalecký posudek, v něm mimo jiné i sdělí, zda zkoumaná osoba je schopna se účastnit soudního jednání (což bych dle zkušeností řekla, že už nějakou dobu není), za takové situace matka k soudu nepůjde, ale nějaký pracovník (soudce, jeho asistent, sociální pracovník, vyšší soudní úředník) se na ni přijde podívat, jde o tzv. zhlédnutí, kde se pokusí si s ní popovídat a sepíše zprávu o tom, jak to proběhlo, pokud s ním matka mluvit odmítne, napíše, že odmítla a jde zpět, žádný problém, to vše patří k té nemoci. Ty nic neplatíš, žádné soudní poplatky, znalce i další náklady zaplatí stát. No a ve výsledku už souhlas mámy s umístěním do specializovaného zařízení nebude třeba, protože to prostě jinak dopadnout nemůže. Jako samotná pracující žena tohle zvládnout nemůžeš.

Držím ti pěsti a přeju pevné nervy a co nejméně výčitek.

Malenge ty zadosti do domova ale matka podepsat musi, ne? Tam vidim problem. Taky nevim, jak dukladne probiha to zhlednuti, oni maji ti "zkoumani" tendenci se chlubit, jak vsechno zvladnou, nic nepotrebujou, v pohode vsechno.

whiskas

Přesně, jak píše Malenge.

Jenom dodám, že čekačky jsou opravdu dlouhé a většinou berou ty, kteří chtějí tam jít nebo se nechají přesvědčit. Což teda tvoje máma není. A Praha a okolí ... beznadějné. 

Ale hlavně ty, která jsi se rozhodla se obětovat, stejně nebudeš mít klid, i kdyby se tam mámu podařilo umístit. Tak jako pohotovostní režim bych doporučila síly na to sehnat si psychologa, se kterým budeš v kontaktu častěji a který ti trochu tíhy odejme.

Nebo volej na krizovou linku. Oni jsou zvyklí a můžeš volat i častěji. Dokonce si můžeš domluvit i osobní návštěvu. Takže - vše musí jít stranou, teď jde o tvůj zdravý rozum. 

A taky bys mohla kontaktovat nějakou skupinu lidí, kteří prožívají to samé. Ono jich je (bohužel) dost. Možná u mámy nejde o Alz, spíš to vypadá na vaskulární demenci, ale tíha péče je u každého projevu stejná.

ALZHEIMER, A JAK ŽÍT S NÍM a vedle něj - skupina na podporu osob pečujících | Facebook

whiskas jojo, je to částečné zbavení, ale řeší to ten ústav. Soudkyně samozřejmě nařídila nějaká vyšetření, nerozhodla to jen od stolu. Což je jen dobře. Proto to trvalo víc jak rok.u pratety byli doma, na vyšetření byla i u doktora. Řešilo se to asi dva, tři před covidem. On se ten stav neustále zhoršoval. V ústavu ji bylo lépe. Hlavně to pravidelné jídlo. I hygiena, na kterou na konci začínala rezignovat. Pracovali s nimi v rámci denního režimu. 

barbucha Děkuju Ti, já vím, že máš pravdu, ale pořád se mi v hlavě mele, že za to nemůže, je nemocná.

A dneska je super den! Nesla jsem mámě ještě večer nějaké ovoce, povídala si s ní a máma mi řekla, že mě má ráda . To byl tak krásnej pocit, mám strašnou radost .

Lilly_Ku Prosím, nezlob se, mrzí mě, že tě moje stesky tak deprimují :-(. Připadám si pak strašně sobecká (více než obvykle). Za doporučení z vlastní zkušenosti samozřejmě moc děkuji. Nezlob se ...

DruI Rozumím, jen se obávám, že s nemocí se tak nějak mění pohled na věc a že už člověk třeba ani není schopen vyhodnotit, co se vlastně děje. Je to strašně smutné. 

Raduza Děkuju :-).

Vosina Splnila jsi (hodlala jsi splnit) její přání. A to se počítá .

Malenge Moc ti děkuju!!! Všechny praktické body si sepisuji a něco je koukám jinak, než jsem si myslela. Díky .

S tou kyslíkovou maskou, to už tady myslím někde padlo a jsem ráda, že to čtu znovu. Vetknu si to do paměti, protože je to jediné rozumné, co mohu udělat, jinak mámě nebudu schopná pomoci. 

Samantha Díky, skupinu na toto téma jsem už našla (mají osobní i online setkání) a doporučení mi dala i velice ochotná psycholožka přímo z Česká alzheimerovská společnost. Je možné si domluvit i osobní setkání. Je fajn, že je tolik možností.

Děkuji ti za odkaz .

whiskas to je hezké ona ví, co pro ní děláš, ale ta nemoc jí přemáhá.

whiskas

asi to vyznelo jinak, nez jsem myslela, to ze je tema emocionalne narocne neni tvoje vina ale muj problem, s tebou to nema nic spolecnyho.

noc ti drzim pesti, aby se ti podarilo najit silu se postavit sama za sebe

Malvin Děkuju a naprosto souhlasím. Také si myslím, že ve speciálním zařízení je poskytnuta mnohem lepší péče, než je člověk schopen poskytnout doma (hlavně, co se týče těch praktických věcí). A myslím, že je lepší chodit na pravidelné návštěvy, dobře naladěn a s pocitem, že je o člověka, na kterém nám záleží, náležitě postaráno. Zní to tak logicky ... 

whiskas já myslím, že s tím pocitem viny ti nějaký psycholog, ať už ta "tvoje" psycholožka nebo z té alz. společnosti pomůže. Nejseš první, kdo tohle v sobě řeší 

Lilly_Ku Děkuju. Jen mám záklopku, ale pozdě. Poslední měsíce sem vždy něco hodím a všichni jsou tady tak hodní a radí mi, poskytují vlastní pohled, doporučení. Přitom každý má své starosti. Jsem za to strašně vděčná.

Děkuju vám všem !!! Další niterné pocity už budu řešit s psycholožkou a pokusím se vás takových neveselých informací ušetřit.

Dnes jsem ovšem v euforii z toho, co mi mámařekla. Jak tři slova vedou změnit den .

Evaeva V to doufám. Ty skupiny jsou prý skvělé, především člověk až tolik "neotravuje" okolí, protože tam jsou všichni na stejné lodi a předávají si i praktické rady a sdílí postupy. Člověk se odreaguje tam, kde je pro to vhodné místo a prostor. 

Evaeva Udělalo mi to neuvěřitelnou radost . Vždy si na to vzpomenu, až třeba bude mít opět tu svoji "nemocnou" náladu. 

whiskas Dík! Jsme na sebe prostě kolikrát moc přísný. Tematicky jsem se navoněla Funerií a hned je z toho příjemně dekadentní večer