whiskas tak ako si chcela vyhovieť otcovi, chceš teraz aj mame a absolútne nerešpektuješ seba.
no tak to se lehko řekne, whiskas by i sebe asi ráda respektovala, ale zjevně to není tak jednoduché, viz výše o zbavení svépránosti atd
whiskas ve svém bytě sama pár hodin být může? Pak si myslím, že není, co řešit, musí být tam. Možná ti bude nadávat, bude se rozčilovat. Opakuj si, stejně jako u batolete, líp vyjádřit svůj názor neumí.
A určitě bych se zkusila aspoň prohlédnout po nějakém zařízení. Jednak jí nevezmou hned, jednak bude problém se souhlasem. Ale až to nepůjde jinak, nebo ve světlé chvilce bude souhlasit, budeš připravená. S tetou jste nějak probíraly, co dál?
Evaeva Kokoska Naštěstí je teta velmi ochotná, ale nebudu moci u ní mámu nechávat každý den X hodin. Teta mi cca před dvěma měsíci nabídla, že si stejně vaří a tak vaří i pro mámu. Máma k ní chodila na oběd a pak k sobě. Jenže, časem tam zůstávala déle a déle. Minulý týden se od tety začala přesouvat ne k sobě, ale ke mně a zbytek jsem psala. Teta také není nejmladší, jsem jí vděčná, že je takto vstřícná, ale také chce mít svůj klid, což je pochopitelné. Musím to s ní probrat a snad nejdeme nějaký harmonogram přijatelný pro všechny. Asi já ráno obstarám mámu, pak je oběd a pobyt u tedy a až přijdu z práce, tak zase přesun ke mně a spát snad bude máma u sebe. U ní je to vše jako na houpačce, vzhledem k paměti. Nic moc. Kolikrát si říkám, jak se asi chudák cítí :-(.
Evaeva To mi přesně říkala praktická lékařka. Podejte si žádost, čekací lhůty jsou tak dlouhé, že je pravděpodobné, že až na mámu dojde řada v pořadníku, její stav už stejně neumožní, aby zůstávala doma (tedy bez opravdové péče 24/7).
letfenixa To mi ani nepřipomínej :-(. Snaha byla a stejně .... Vlastně to stále beru jako osobní selhání a byl to jeden z podstatných důvodů, proč jsem vyhledala psycholožku.
Pořád mám v hlavě, rodiče se o mě starali, když jsem byla malá a já se o ně postarat nedokážu?
whiskas rodiče byli dva dospělí v plné síle na jedno (?) dítě
monis Ano, jsem jediný kus 
.
barbucha monis tak na tohle téma mám vlastní a dost hrozné zkušenosti...otec (94) si po pádu odlomil část hlavice kyčelní kosti...na emery jsme čekali 7 hodin
po vyšetřeních nám oznámili,že otce propouští domů-místo nemají...ztroskotalo to na tom,že bychom ho s manželem do třetího patra bez výtahu nedostali...že doma není nic připravené nikoho nezajímalo a to,že chodíme oba do práce taky ne...prostě,ať si ho vezmeme domů....
Ztroskotalo to na tom,že z emery sháněli hasiče a nebo měšťáky,ať nám ho tam tedy vynesou...naštěstí neměli čas (byla půlnoc)...
Nakonec tedy místo našli,ležel měsíc,pak jsme si zařídili (sami) LDN...kde byl další dva a půl měsíce..
Takže na to,že někoho dojmu tím,že řeknu,že se nemůžu postarat,bych fakt nespoléhala...to opravdu nikoho nezajímá...
Já mám jinou (a dvojí) zkušenost. Nejdřív hodlali vykopnout matku, že je prakticky vyléčená, zabírá postel atd. atd. - ovšem neschopná samostatnýho života, a nešlo to ošetřit ani najatejma pečovatelkama (předtím vyzkoušeno). My chodili oba do práce. Notabene tehdy ještě s vyživovanou osobou (synem) na krku. Takže nic!
Podruhý to bylo s milostpánem, kterýho se chystali propustit ještě v době, kdy ani nevěděl kde je a čí je... trvala jsem na tom, že dokud nebude lucidní, nemůže bejt doma sám. Ze stejnejch důvodů. Tentokrát to pochopili rychle a sami nabídli řešení (naštěstí nakonec nebylo potřeba, chtělo to jen pár dnů navíc prostě).
Obojí teda bylo v Motole, jinde to neznám... ale myslím že to prostě jít musí. Fakt nemůžeš všechno pustit a zůstat doma, zvlášť pokud se živíš sama. Ale pro ten špitál je samozřejmě nejjednodušší se toho člověka zbavit, ať si dělá co chce Rozhodně však na to mají postupy a nástroje - přece ne každej pacient má rodinu a příbuzný, který by se dali vydírat a přemlouvat! Tak jak to řešej s nima?! Vysypou je v andělíčku před bránu? 
A sama vidíš, že i ve vašem případě se něco našlo...
whiskas ale ty se přece staráš a budeš starat i kdyby byla maminka někde v domově. S péčí o dítě má sice péče o stárnoucí mnohé společného, ale není to to samé.
Je super, že ti teta pomáhá. Ale myslela jsem, jestli si s ní řešila nějaký ten domov nebo pečovatelku. Třeba by maminku přemluvila ona.
olte ľahko? Určite nie. Ale toto je cesta, ktorá nevedie k dobrému.
No nemáš to lehký.
Jen teda... "nikoho nepotřebuje"? Tak proč je u tebe?! Ergo kladívko, na řeči seniorů bych se prostě moc neohlížela, vidíš sama že to nemá žádnou logiku. Je to jak s malým dítětem, tomu prostě musíš poručit a rozhodnout za něj, už v jeho vlastním zájmu! Když jsme u těch dětí... od nich si taky nenecháš sprostě nadávat, proč bys měla? Naopak, většina rodičů s takovým nezvedencem udělá krátkej proces (a tím nemyslím že ho zřeže jak psa), ale někdy odpovídající reakcí - t.j. nerudnou odpovědí a přísným nebo i zvýšeným hlasem - stanovíš ty hranice, a to pochopí i to malý dítě, i ten senior (a zase, neříkám že máš řvát jak tur a nadávat jak dlaždič)!
Chápu, že když se do toho dají i tzv. výčitky svědomí ("jsem špatná necitelná dcera, vyvrhel lidstva" atd. až do úplnýho zpitomění), tak je to těžký, těžko se to překonává... ale fakt si tam dosaď to malý dítě a uvidíš. Navíc - rodiče se o tebe starali, protože tě (oni!) přivedli na svět, a byla to jejich povinnost! To není zásluha, že nenecháš kojence hladovět a nepřebalenýho a nevšimneš si ho jak je rok dlouhej. Nebo snad jo? Neříkám že se k nim nemáš chovat slušně, ale na druhou stranu si od nich ani nemusíš nechat všechno líbit. A zařídit profesionální péči někomu, kdo se o sebe nemůže starat sám, přece není žádný odkopnutí nebo nevděk... i to dítě odvezeš do špitálu když je potřeba.
Držím palce, ať to ustojíš a ať se najde nějaký kloudný řešení. Máš před sebou ještě spoustu let, tak aby sis je ještě užila! 
Evaeva S tetou jsem zatím řešila jen denní stacionář. Když jsme byly všechny pohromadě, tak to také zmínila a bylo po "kamarádství". Máma se urazila, řekla že nás má plné zuby, že jsme se proti ní spikly a odešla k sobě. Za pár hodin na debatu zapomněla - tedy alespoň to tak vypadalo. S tetou vychází myslím právě proto, že ta ji neúkoluje, "nebuzeruje", neříká jí, co má dělat. Dá jí oběd, kávu, čaj a povídají si o věcech zcela nepraktických .
whiskas ja ti neco napisu, ale jenom jednou, protoze je pro me emocionalne hrozne narocny cist tvoje posty.
Tvoji rodice si vybrali naproto dobrovolne, ze si te poridi a budou se o tebe starat, naopak to neplati. neexistuje zadny narok rodicu na peci deti, naopak soudny rodic si svoje zalezitosti poresi, dokud je pri smyslech. bohuzel pokud to tak neni, coz se casto poji s patologickym chovanim / destruktivnimi rodinnymi vzorci, tak jedina cesta je vymezit si vlastni hranice a trvat na nich.
pisu z vlastni nelehke zkusenosti, toto tema jsem resila nekolik let. nakonec je matka umistena v zarizeni.
whiskasTak osobně jako rodič bych asi byla radši, kdyby mě dítě umístilo do zařízení, než aby si při péči o mně oddělalo psychické a fyzické zdraví. Vždyť sama vidíš, že i sehnat příslušný ústav je práce. I to je péče.
DruI navic to stoji dost penez.
Raduza Jasně. Ale předpokládám, že za jasné mysli by to whiskasina maminka viděla stejně, takže není úplně nutné užírat se víčitkami svědomí, pokud to do takové konstelace dospěje.
DruI ano, to je pravda
Jestli to nějak pomůže, tak mě moje babička dokonce požádala, že kdyby jí přestal sloužit rozum, abych jí pomohla sehnat fešácký domov, dokonce jsem věděla, kde na to má zahrabané zdroje. Když pak kvůli zlomenině bederní páteře skončila na LDN a skokově u ní propukla demence, tak jsem byla se sociální pracovnicí dohodnutá, že jí ve světlejší chvíli dá podepsat přihlášku. Umřela dřív, než jsme to stihli dotáhnout (a mělo to spoustu ne úplně hezkých peripetií s mojí máti, to už jsem tu kdysi psala).
EDIT: Taky jsem byla ze začátku špatná z toho, že to s ní skončilo tak blbě a vlastně i nedůstojně, i přes veškerou snahu, ale nakonec mi uvědomění toho, že jsem jí to přání aspoň zkusila pomoct naplnit, pomohlo se s tím vyrovnat. Budou to tři roky.
