continuity ja si to pamatuju celkem dobre. Ale selektivni pamet pracuje.

Ja mela prvniho dubna nastoupit na materskou, ale v breznu se zacalo zavirat, manzel byl doma na HO a ja se na praci uz vykaslala, o par dni driv. Protoze sedet otekla v osmem mesici doma u pocitace mi uz nedavalo smysl, kdyz zmizela ta socializacni funkce prace. 

Zacatkem dubna jsme se stehovali. I asi tri nasi sousedi. Jak nemeli dal praci v praze, tak se tech bytu vzdavali a vraceli se nekam domu. Tehdy jsme si delali legraci, ze jeste pred par tydny bych asi volala policii, kdyby zakuklenci v satcich pred oblicej odnaseli od sousedu televizi, ale doba se zmenila.

Ja uz tehdy chodila na rizikovou poradnu do motola. Tam silene manevry, ale stejne tam nezvladli nejaky objednavkovy system a my tam sedely tehotne s latkovymi rouskami na chodbe hodiny pri cekani na zavolani do ordinace. A pak me cekalo ctrnact dni v porodnici bez moznosti navstev. Ani predat tasku mezi dvermi nam nedovolili. Ale to jsem tu uz vypravela nekolikrat.

Manzel jinak celou dobu do prace chodil, krom prvnich asi tri tydnu. Pak kazdy tyden jezdil na test. Takze nejhorsi mi prisla prvni zima. Vsechno zavrene, zakaz shromazdovani, zavrene okresy, kontroly. Ja sedela cele dny doma s nekolikamesicnim ditetem a par slov s prodavackou v drogerii byl highlight dne.

Ale obecne si asi moc detaily nepamatuju. Asi jak jsem mela tu izolaci z miminem, tak se pro me osobne nic extra nemenilo. Nedavno jsem cetla posledni dva dily Oddeleni Q od Adler-Olsena a to se odehrava v Dansku v prosinci 2020 a lednu 2021. Je tam vsechno, karanteny pulky pracoviste, nucene HO, testovani, zavrene obchody pred vanoci, zrusene trhy... jsem si rikala, jak jsem na uplne vsechno skoro zapomnela. I na ten pozdrav loktem.

continuity casteji na to ted ale myslim spis kvuli tomu, co to ve spolecnosti obecne zaselo. Myslim, ze fakenews a konspiratori by to meli bez covidu mnohem tezsi.

Já na tu koronáčovou dobu nevzpomínám vůbec ráda a bohužel si ji pamatuju až moc dobře. Nástup na mateřskou v práci, kde se odchod vyřizoval po mailu a věci jsem si vezla domů autem liduprázdnou Prahou. Komedie v porodnici při konci prvního lockdownu. Umírající nejstarší generace příbuzných, nejdřív z nucený izolace a z toho plynoucí ztráty podnětů, potom na koronáč. Cesty za čerstvě ovdovělou skoro devadesátiletou babičkou do sousedního okresu, s potvrzením o nutnosti osobní péče, padělaným doma ve Photoshopu. Pak docházení na antigen před každou její návštěvou, do otevřenýho okna v přízemí nemocnice. Hádky s máti, chlastající na základě Donnieho doporučení bělidlo, přestože má chemárnu.

Ale jedno pozitivum to mělo: lidi se v tý extrémní situaci vybarvili a docela jsem si ujasnila, s kým táhnu a na koho kašlu.

continuity pro mě platí spíš ta verze jako by ta doba ani nebyla. Na můj způsob života to nemělo vliv. Tak to jsou spíš takové drobnosti, jako sledování radaru jak sedaly letadla a přestávalo se lítat. Najednou prázdné regály, jak se všichni zbláznili a nakupovali trvanlivé potraviny... 

Já jsem 1.4. nastupovala do nové práce (kdybych to věděla, v životě v lednu tu výpověď nedám. ) do toho muž letěl pro roušky do Číny, já tady sama s dětma po nocích sila ty látkové.

Pracovala jsem celou dobu, ač jsem měla nárok na tu OCR. Hodně těžce jsem nešla kydy, jak máme zpomalit a věnovat se věcem, na které člověk běžně nemá čas. Já sháněla zakázky, abychom nemuseli propouštět, do toho dvě děti na HO a starší se učilo na přijímačky.Tým jsem poprvé viděla osobně po roce a půl. 

Aerolinky krachující, muž prakticky bez práce, ale zároveň byl na letišti 10 hodin denně, aby korektně zaparkovali nebo vrátili letadla. 

Jediné dobré bylo, že skautská roubenka v Krkonoších byla v podstatě prázdná a ochotně ji půjčovali i střelené rodině, aby tam někdo alespoň uklidil v kůlně.

barbucha ale ty přírodní zákony už nestanovují, kdy začíná škola, kdy mají lidi core time v práci, kdy se ordinuje... A to je to, co spíš řídí náš život.

Ale to je normální, že každému vyhovuje něco jiného. Nevšimla jsem si, že se na toto téma bude dělat referendum, tak je to prostě jen pindání na internetu

Já měla půlroční mimino a dvouleťáka k tomu a muž byl kvůli tomu na ho, na což jsme vůbec nebyli zvyklí. Bylo to náročné, nebylo kam s dětmi chodit, ale přežili jsme. Nejhorších bylo prvních pár měsíců, pak už se muž vrátil do práce, já se přestala bát chodit s nimi na hřiště nebo do obchodu a pak už jsme akorát řešili, jestli budou otevřené školy a kroužky Detaily už mám dávno v mlze. Pro většinu lidí to byla náročnější doba než pro nás. Akorát si myslím, že kdyby nebyl kovid, nedala bych staršího ještě jeden rok do státní školky a nechala ho v ds. Ale já se bála, že je zase zavřou a on už fakt potřeboval nějakou řízenou činnost a vůbec kamarády.

Ja si pamatuju, ze tu byl manžel koncem února. Předtím byl v Saudi a říkal, jak bylo letiště úplně prázdný. Odletěl a za 14 dní zavřeli školky napřed na 2 dny a pak až do odvolání. Obchody byly ještě dva dny otevřený, takže jsem šla koupit televizi. Vstávala jsem v pět, abych stihla něco popracovat, než děti vstanou. Děti vylejzaly v půl šestý. Dcera oslavila třetí narozeniny. Naši mi nabídli, ať jim přivezu děti na hranice, abych mohla pracovat. Nevěděla jsem, jestli jim dovolí vstoupit, protože v ČR jsem nikdy nenahlásila jejich existenci a vstoupit mohli jen cizinci s trvalým pobytem nebo Češi. Na hranici jsem se rozbrečela a mladý celník mě utěšoval. Děti nakonec byly u našich přes měsíc a muže jsme viděli až v srpnu. 

Zuzulimě přijde rodit za covidu mnohem horší než mít ty školní děti. Nějakou útěchu jsem čerpala alespoň z faktu, že to ty děti vážněji neohrožovalo. 

Jo a ještě jednu pozitivní emocí, že sebe vytlačím, když na to vzpominam: jsem fakt hrdá, že jsme se o jako rodina zvládli v podstatě bez ztráty kytičky. I kdyz myslím, že s některými následky se potýkáme dodnes. 

Tabea taky pěkný. No byla to fakt děsivá doba. 

barbuchaUkrajina bude mít od letoška už napořád ten zimní, holky si to dost chválí. Tak uvidíme. 

continuity jedno pozitivum jsem si našla. Jak bylo všechno zavřený, tak jsem se nemusela honit nikde po dětskejch sportech. Akorát jsme teda kvůli tomu u obou dětí nerozjeli hokejovou kariéru.

continuity Já jsem v zásadě pořád chodila do práce, i jsem měla povolení cestovat mezi okresy. První rok byl muž na ho, tak byl s dětma. Druhý rok to už zvládali sami (on byl v LA). Ale my máme doma babičku. Na palici bylo pořád to hlídání, ať člověk nespadne do nějaké karantény, měli jsme tak třeba na týden zavřený celý výzkum kvůli jedné brigádnici. Ale manuálně pracovat venku na otevřeném prostranství v roušce, to byl fakt majstrštyk.

Akorát mi bylo líto,když umřela babička (nesouviselo s kovidem), že nemohla mít pohřeb, jak si zasloužila (celoživotní oblíbená učitelka na malém městě).

A pamatujete fronty na testování? A obchody ráno otevřené jen pro důchodce? 

barbucha ale ty přírodní zákony už nestanovují, kdy začíná škola, kdy mají lidi core time v práci, kdy se ordinuje...

​To sice ne, ale ne v každým státě se praktikujou zvyklosti z dob jeho císařské milosti Franze Josefa pročež tam lidi choděj do práce i do školy v lidskou hodinu a ne v létě polomrtvý!

Kan 

Nedivím že si to chválej. Ale já bych se smířila i s letním časem, kdyby ovšem byl nafurt. To už se dá zvyknout.

continuity já na tu kovid dobu vzpominam se stazenym zaludkem. Kdyz prisel kovid, byla jsem pul roku na materske, dite konecne prestalo porad brecet a tesila jsem se, jak s ni budu chodit na plavani a seznamim se s nejakou matkou, protoze vsechny znamosti jsem mela pracujici. No tak to nedopadlo. Pro mne je symbol kovidu chozeni s ditetem od nikud nikam v hnusnym pocasi po sidlisti, prazdna hriste, vsude zavreno a vsichni doma lezouci si na nervy.

brrr v zivote jsem nestala frontu na testovani, ale me celkem nic nenutilo. A na tu frasku s otviraci dobou pro duchodce, zpusobene tou uzasnou Babisovou vladou, si pamatuju. Jakoz i na to, ze spousta zemi mela celkem brzo zajistene rousky a dezinfekcni prostredky, zatimco u nas se sily rousky na kolene, klanelo se na letisti dodavkam podivne kvality z Ciny a predepsanou dezinfekci do prace jsem sehnala az v podniku Barvy-laky. Taky si pamatuju, jak se muselo chodit s nahubkem i v polich, kde nebylo zivacka siroko daleko a moji rodice diky tomu ztratili dost na pohyblivosti, protoze se bali ven.

Kokoska Hele dvě hoďky ve frontě na testování, aby byla ukončena karanténa, to bylo hned. Štrúdl popojíždějících aut se vinul půlkou Poruby.

Taky se pamatuju, jak jsme si nekdy zacatkem unora vyrizovali ockovani na cestu do Vietnamu, muz me k te ceste premlouval hodne dlouho. Nejak uz to zacinalo houstnout, ale porad jsme mysleli, ze v breznu pojedem, dokonce ta doktorka z ockovaciho centra optimisticky rikala, at nezoufame, ze za mesic uz muze byt vsechno jinak. A to teda bylo, jen opacnym smerem.

brrr ja jsem uz celkem nepotrebovala nikam chodit, testy jsem myslim potrebovala jen kvuli ceste k nasim spis kvuli svemu svedomi, taky nejake prohlaseni, ze jedu pomahat "bezmocnym osobam", uz si to nepamatuju. A asi 2x kdyz v tech volnejsich oknech jsme jeli do zahranici. Ale u nas blizko se to dalo objednat na urcity cas a docela to fungovalo, vzdycky tak 2 auta byla prede mnou. 

Pro mne je symbol kovidu chozeni s ditetem od nikud nikam v hnusnym pocasi po sidlisti, prazdna hriste, vsude zavreno a vsichni doma lezouci si na nervy.

​To bych podepsala.