continuity Já jsem v zásadě pořád chodila do práce, i jsem měla povolení cestovat mezi okresy. První rok byl muž na ho, tak byl s dětma. Druhý rok to už zvládali sami (on byl v LA). Ale my máme doma babičku. Na palici bylo pořád to hlídání, ať člověk nespadne do nějaké karantény, měli jsme tak třeba na týden zavřený celý výzkum kvůli jedné brigádnici. Ale manuálně pracovat venku na otevřeném prostranství v roušce, to byl fakt majstrštyk.
Akorát mi bylo líto,když umřela babička (nesouviselo s kovidem), že nemohla mít pohřeb, jak si zasloužila (celoživotní oblíbená učitelka na malém městě).
A pamatujete fronty na testování? A obchody ráno otevřené jen pro důchodce?
Jak stála na testování? U nás to bylo na objednání. Já na to vzpomínám jako na normální událost, štvalo mě, že nemůžu mezi okresy, ale zase bylo všude prázdno. Pracovala jsem normálně, nic se zas tak pro nás nezměnilo a když nebyla k sehnání desinfekce, tak jsem v obchodě nalila do dávkovače francovku a jelo se dál. Jogurty, máslo a banány jsem teda v desinfekci nemáchala, té hysterii se směju ještě teď. Covid jsem testem měla jednou a nic mi nebylo, dlouhý procházky za město a nikdo nikde. Nejlepší byly úřady: Hlavně k nám nechoďte. Propadený řp, technická, nic nevadilo. Haha.
