No, je pravda, ze u deti maji nestovice vetsinou mirny prubeh. Ale pediatr, ktery by mi tvrdil, ze komplikace neexistuji (u jakekoli nemoci, nakonec i u toho ockovani) by tedy nemel moji duveru.

No pravda, nerikala ze neexistuji, ale ze je za celou svou dloooouhou lekarskou karieru nikdy nepotkala. 

Kazdopadne i z jinych duvodu uz chodime jinam. 

Ona se někdy příroda chová nepředvídatelně očkovaná neočkovaná. Moje (neočkované) dítě dokázalo prodělat plané neštovice 2x naplno, v průběhu 4 let, takže teoreticky v plné imunitě.

Já to tady nechci  číst   

Teď, když se zřítelnice vrátila z vánočních prázdnín  -  u neštovicema promořenejch bratranců 

Ano, má oblíbená věta je, že neštovice jsou banální dětské onemocnění..... Já asi své dítě ejdnou očkovat taky nechám, neb bych na to neměla nervy :(

BTW já měla ty neštovice v ideálním věku - v 6 letech, kdy by měl být průběh naproto v pohodě...... Jasně, že komplikace v dospělém věku je něco trochu jiného, ale uš estiletého dítěte to člověk fakt nečeká.

Jinak jsem taky jediný případ mé dnes už cca 75 let staré pediatry.....

to bude v pohode. a holky je stejne lepsi je prekonat, aby se pak nahodou nemela jako tehotna. 

Děkuju, přestanu si tedy hryzat nehty až k lokti  

barbucha 

Moje sestra dostala neštovice ve třech letech. Mně bylo třináct a měla jsem jít k přijímačkám na SŠ. Šla jsem až na náhradní termín a všechny dobré školy už byly obsazené.

Takže komplikace jsou ,ne, že ne 

Ještě se dá naočkovat po setkání s neštovicemi, jako postexpoziční profylaxe.

Může to zmírnit průběh, ale musí se stihnout včas.

Já mám z neštovic dost paniku. Když byly mojí zřítelnici 3 týdny, tak jsem ji nechala celé odpoledne muchlat s holčičkou, která se za 2 dny osypala neštovicemi (tj.mohla už být infekční). No a při té příležitosti jsem si "pro jistotu" nechala nabrat protilátky, no nebyly tam...   Taky jsem se tehdy dost ohryzala a přečetla jsem snad úplně všechno. Dobře to dopadlo, sama jsem se očkovala hned (byť kojící) a zřítelnici později, hned jak to věk umožnil.

Taky jsem měla neštovice jako dospělá. Chytla jsem je od syna. On měl asi čtyři pupínky a já jich měla doslova stovky. Dodnes si pamatuju, jak strašně to svědilo a jak jsem se opatrně škrábala pletací jehlicí mezi puchýřky. A ty komplikace potom...asi dva měsíce jsem byla mimo "provoz".

ono to ockovani ma akorat nevyhodu, ze imunita nepretrva do dospelosti.. po prodelani by mela byt celozivotni, resp ten virus perzistuje tzn se muze aktivovat v pasovej opar. si vyber potom:P

Abych vám to dámy trochu zkomplikovala, znám i očkované dítě, které neštovice chytilo cca ve 12 od svého neočkovaného sourozence. U toho očkovaného měly mnohem horší průběh. 

https://media.giphy.com/media/Q3cJvgxtBUtqg/giphy.gif

Neviem to vložiť inak, ale pri dnešnom mraze -18 ma to pobavilo. 

Pche, já měla neštovice v šestnácti, když jsem šla do tanečních

Ale jinak, jestli si dobře vzpomínám... my jsme jako děti prodělali černej kašel, příušnice, spalničky, i ty neštovice... neměli jsme snad jen mor - a přežili jsme. Dost možná že i bez následků  To jen v případě těch nevinných (pra) potomků je člověk asi kapku citlivější

ja treba nechapu, proc se ockuje rubeola u batolat. tem prakticky nic nehrozi, ale kdyz onemocni tehotna je pruser jak vrata. nas ockovali kolem 11 let u tech, kdo je nemel, to mela imunita sanci pretrvat do dospelosti. z toho batoleciho veku ne.

uz jsem cetla argument, za batolata se ockuju proto, aby pripadne nenakazili tehotne dospele. no nemusim rozumet vsemu, ze ano...

jo,nestovice sem mela jako decko a ted za tri roky ctyrikrat pasovy opar.:-/

Nastesti pidiopar,ale i tak nic prijemneho.

Ten argument se mi zdá celkem logickej  Sice to vypadá dost blbě, že ta nevinná mláďátka vlastně obětujeme ve prospěch dospělých (těhotných)... ale jinak se celá společnost asi ochránit nedá.

I proto mi lezou na nervy ty přírodní anti-očkovací mamyny. Jako trochu solidarity by to chtělo... když zároveň využívají to bezpečí, který jim proočkovaný okolí skýtá.

 To je fakt dobré.

Jedno jsem byla na návštěvě u známých v Praze a kolem jejich domu vedla silnice s docela velkým stoupáním. Jedno ráno přišlo náledí a my jsme seděli u okna a bavili se tím, že jsme odhadovali, kterému autu se povede vyjet až nahoru.

My ked sa chceme dostat domov, tak po odbočke z hlavnej cesty do kopca, si posypame cestu sami. Našťastie nám aspoň tie kôpky štrku pripravia pred zimou popri ceste. A niekedy sa k nám podarí dostať aj cestárom s odhrňačom.  Inak tiež sami si. Ale v pohode, kto má zo susedov čas, urobí. Prípadne, kto chce vyraziť prvý. Decká s mužom vždy čakajú, či sa aj mne s mojim malým autíčkom podarí dostať domov. Podarilo doteraz!