Pamatuju, že bývaly smuteční pásky - černé - na rukáv nebo možná taky na klopu? v době, kdy lidi mívali jen jeden zimní kabát / svrchní oděv, a ten byl třeba světlejší. Myslím, že se kupovaly v textilní galanterii.
VIP zjevy
14. srpna 2014 20:26
Anaj mám dojem, ze ty černé pásky nosila jen rodina.
Reakce na Makara:
Anaj mám dojem, ze ty černé pásky nosila jen rodina.
Je to možné, to už si nepamatuju do detailu, dík za upřesnění. Na pohřby se chodilo v tmavém a svátečním, i když nešlo o příbuzné.
barbucha ano presne tak. v brne to moc nefrcelo ani za myho detstvi, ale na venkove ci pristehovali to nosili bezne
Po tátově smrti jsem ji musela nosit. Tenkrát už to moc běžné nebylo, natož mezi dětmi, nenáviděla jsem ji.
Ani já jsem to už nezažila. Velmi zřídkavě leda tak na malým městě/vesnici, jak se zmínila už viktorka_od splavu
barbucha Sweet Potato jak dlouho se ta paska nosila? Nosila ji spoluzacka ve 4.tride, kdyz ji zemrel tatinek, jako diteti mi to prislo hrozne zvlasni a smutne.
Reakce na Lamicka:
barbucha Sweet Potato jak dlouho se ta paska nosila? Nosila ji spoluzacka ve 4.tride, kdyz ji zemrel tatinek, jako diteti mi to prislo hrozne zvlasni a smutne.
Ne úplně k pásce, ale k "držení smutku" obecně - vzpomínám, že kdysi jedna známá, které zemřel při leteckém neštěstí syn, nosila komplet černé oblečení asi rok (možná půl, už si to moc nepamatuju, je to dávno) a pak ještě "polosmutek". Mělo to poměrně přísná pravidla, včetně toho, jaký šperk je vhodný - to mi zase připomnělo gagátové černé šperky spojované s královnou Viktorií (konec odbočky). A myslím, že to všechno byly vnější signály pro ostatní, že člověk ztratil rodinného příslušníka a měly by se na něj brát ohledy. Ale možná to už mám značně rozmlžené, půjdu se pokusit si o tom někde něco najít a přečíst.
Lamicka Myslím, že měsíc. Ale asi nebyla, a dnes už určitě nejsou, striktní pravidls.
Tak jsem si to trochu pohledala, a v jedné odpovědi na dotaz čtenářky našla tuto citaci:
V knize pana Ladislava Špačka je k nošení smutku napsáno: "Dříve bývalo zvykem setrvat nějaký čas po pohřbu ve smutku. Guth- Jarkovský předepisuje nejdelší smutek vdově - až dva roky, z toho první rok hluboký smutek a teprve poslední půlrok polosmutek, kdy kromě černé barvy může vdova obléci již i odstíny šedivé a fialové." Rovněž však ve stejné kapitole pan Ladislav Špaček konstatuje: " Dnes je vnější projev smutku zcela individuálním rozhodnutím, společenské povědomí ho už nevyžaduje. Stužka na rukávu nebo v klopě po dobu dvou tří týdnů je už vzácností, a i tehdy spíš než o smutek jde o signál pro ostatní - berte na mne ohled, nemám chuť se s vámi veselit." Z uvedeného je tedy patrné, že černé oblečení a jak dlouho ho nosit záleží jen na vašem rozhodnutí.
Z nějaké četby si vybavuju, že samozřejmě nešlo jen o oděv, ale také o další omezení (pořádání svateb, účast na plesech, atd).
Ta pravidla o držení smutku asi závisela rodinu od rodiny.
Já měla tu černou pásku na bundě možná 1-2 týdny po pohřbu babičky, dědečka - před 45 lety. A tehdy mi to divné nepřišlo. Prostě to byl symbol ztráty v blízké rodině. Před 20 lety, když zemřela druhá babička, tak už se to vůbec nedělalo.
Reakce na barbucha:
Já jsem holt stará škola, takže na pohřeb jdu v černým, žádnou softshelku apod. ani nemám... Tak nějak mě napadá, že ty, který volnomyšlenkářsky chválej lidi aspoň za účast, ať už přijdou v čem chtějí - tak jak by jim asi bylo na jejich svatbě, kde si daly práci s outfitem i kolikrát řešej styl družiček, matky a tchyně... kdyby tam přišla skvadra tu v teplákách, tu v kraťasech, tu v jiným sportovním oblečení (a ještě viditelně starším) a se špinavejma botkama - přičemž nevěsta v bílém, ženich v obleku... Podle mě je neadekvátní oblečení, k jakýkoliv příležitosti, prostě neúcta k ostatním účastníkům.
Nevím, jak ostatní volnomyšlenkářky, ale já jsem p*čoviny tohoto typu na vlastní svatbě neřešila. Čili za mě cajk
Zajímalo by mě, kde je ta hranice, kdy už to není jedno, v čem člověk přijde. Já jsem ten typ, který má dresscode rád, dává mu smysl a dodržuje ho. Chápu, že občas situace je složitá a prostě fakt je lepší, když člověk přijde i nevhodně oblečen. Taky jsem se ocitla na pohřbu vzdálené příbuzné sice celá v černém, ale s červeným sakem. Ale vzhledem k tomu, jak často člověk vidí džíny v divadle a na pohřbu apod., nebude to nějaká nepříjemná souhra nehod, ale prostě jen rozšířený nešvar. To hlavně že přišel se pak dá aplikovat i na špianvé nebo roztrhané oblečení, na plavky nebo na latexový obleček. Hlavně že dotyčný přišel.
notna No jo, tak se budou věci zase hrotit na druhou stranu
.
Estara No přesně, já prostě měla na vlastní svatbě jiné starosti, než se koukat, co měl kdo na sobě. To stejné na pohřbech. Ale jinak vím, že to bylo dost rozšířené téma ráno v obchodě. Co měla Máňa na sobě a jestli si toho všichni všimli, takže takové téma pro ty, kterých se to netýkalo osobně.
notna Tu hranici má každý jinde, v tom je ten problém.
My měli svatbu na hradě, navíc poněkud zříceném, i teď po letech jsem ráda, že tam byli kamarádi v tom, co jim tenkrát vyhovovalo a patřilo k nim. I po čtvrt století se mi vybaví, co měli někteří na sobě, ale v dobrém! Dana ty své hipies šaty, Hana to zelené sáčko, Jana svůj oblíbený slamák, Jan samozřejmě kostkovanou flanelku...
Co si bude pamatovat ze svatby nevěsta, která všem zavelela světlefialový dresscode?
notna Nebo bychom se mohli na to nevhodné oblečení dívat jako na umění. Vidíš ryzí křupanství, ale ne, ono je to umělecké dílo. :D Teď ještě ten přínos společnosti.
Renusatko Já to vůbec nehrotím a nikdy jsem nikomu neřekla nic k tomu, co nosí. Jen tady v kecárně na netu se ptám, kde je ta hranice pro ty, kterým stačí, když někdo přijde.
notna Když jsi to pojala jako poměrně obecnou výzvu, tak sděluji, že je mi to úplně jedno. Vyjádření úcty a vzpomínky nemám nastavené jako nějaký vizuál. Upřímně truchlící "buran" mi je sympatičtější, než "falešná černá můra", která se pohřbu účasní jen proto, aby měla o čem drbat.
Já to mám ale obecně nastavené asi dost jinak
