Vše o těhotenství a dětech

Sweet Potato to mi bylo jasné a chtěla jsem ti vyjádřit souhlas, nikoliv oponovat :)

MP Meri Tak on je to ale koncept pro nadprůměrne nadané děti, to je prostě něco jiného. Já nevím, jak jinak s nadanými dětmi pracovat, zvlášť, když je každé v jednotlivém předmětu na jiné urovni. A oni asi ten klasický model učení se nepotřebují, protože pamatováka mají, a asi je těžké udržet jejich pozornost, takže učení se samostatné práce a bádání a vlastní práce na sobě, může být dobrá cesta.

Gatita ja teda doufam, ze se medvidek dockal..! Protoze jestli ne, tak to je tedy hardcore... 

Ja jsem stara konzerva, podle me se nektery veci nelze naucit jinak, nez starym dobrym biflovanim. Ja navic potrebuju ve vecech rad a prehled. Z takovehle vyuky bych mela jako dite akorat tak bordel v hlave.

To jako postupne naplanuji cestu do vsech mest, aby se naucili, kdo vyznamny se tam narodil/pusobil a neco o nem? A dokud nenaplanuji cestu do jizni Ameriky, nedozvedi se, co tam roste za vegetaci? Kdepak, chaos, nic pro me.

​jenže jak dlouho v hlavě ty nabiflované vědomosti vydrží? A to už nemluvím o tom, že je pak spousta lidí nedokáže aplikovat v reálném životě, zejména mi přijde, že výuka fyziky, chemie a matematiky je dost odtržená od reálného života (BTW sama jsem fyzik ). Ten příklad s výletem a spočtením spotřeby benzinu mi přijde super, podle mého to má furt větší šanci na zapamatování si než když všechno proberou odděleně. Spousta lidí si myslí, že fyziku, chemii, matematiku nepotřebuje, protože jim přijde, že je to moc složité a že to nevidí v běžném životě, přitom je to všude kolem nás, jen ve výuce se to nějak zaměřuje jen jedním směrem.......

Samozřejmě, že u něčeho je biflování nutné (násobilka - za mě stačí malá, vyjmenovaná slova, názvosloví v chemii,...), ale není nutné to vyžadovat všude

Pinot Noir 

Ale tak sestavení rovnice ze slovní úlohy je logický řešení, ale je leckdy rozdíl, zda to člověk fakt umí odvodit sám a rozumí tomu, proč to tak funguje anebo se jen "nabifloval", že u tohoto typu úlohy vypadá ta rovnice takto (znala jsem takové lidi).

A666 Ne, šéf rozhodně není typ, který by aplikoval nějaké naučené tvary rovnic. Jen vysvětlil synovi, že je potřeba ze slovní úlohy určit, co je vlastně neznámá, tu si označit za dejme tomu X a do rovnice dostat ostatní indicie. Prostě klasika, je to logické, ale vypsat si to takhle výpočet zjednoduší. A toto učitelka označila za pletení hlavy, žádné X prý nechce vidět. Někdo mi říkal, že snad i trojčlenka už se neučí.

A666 Ne, šéf rozhodně není typ, který by aplikoval nějaké naučené tvary rovnic. Jen vysvětlil synovi, že je potřeba ze slovní úlohy určit, co je vlastně neznámá, tu si označit za dejme tomu X a do rovnice dostat ostatní indicie. Prostě klasika, je to logické, ale vypsat si to takhle výpočet zjednoduší. A toto učitelka označila za pletení hlavy, žádné X prý nechce vidět. Někdo mi říkal, že snad i trojčlenka už se neučí.

​Jasný, já jen chtěla uvést, že prostě jsou lidi, co se to naučí aplikovat bez toho, aniž by tomu rozuměli..... jinak pokud šlo o výuku podle hejného, tak tam se holt snaží, aby děti to řešení vymysleli sami...... Tak třeba chtěla učitelka nejdřív dát dětem šanci na to přijít, než jim to prozradí.

Ad trojčlenka - no, za nás se to nazývalo přímá a nepřímá úměrnost, dost pochybuju, že by se to určitým způsobem neučilo, protože bez toho by se člověk ve výpočtech nehnul

Pinot Noir Trojčlenka, no to snad ne!!! To je zrovna věc v reálném životě potřebná...alespoň teda v tom mém. Stejně tak je to asi poslední věc, kterou do života že středoškolské matiky potřebuju, a byla jsem schopna ji pochopit, proto je pro mě maturita z matiky ožehavé téma...Jsem ten člověk, který se ty složitější rovnice učil zpaměti, jak výše píše A666. Ale co mi chybí v této rovině, je nahrazeno talentem jinde, takže dobrý 

Jinak doufám, že @renusatko problém se synem vyřešila, vzpomněla jsem si, jak se moje jediná kamarádka že základky odstěhovala a já, neschopná navázat kamarádství s někým jiným, jsem též odmítala.chodit do školy. 

Mohučanka zrovna trojčlenku aj ja neustále využívam a nehla by som sa bez nej. Ale týmto a ešte malou násobilkou akosi moje znalosti matiky končia, bola to pre mňa nočná mora v škole, a teraz cítim, že mi to dosť chýba. Ale čo už, nejako to šidím.

Len dúfam, že s naším deckom sa bude učiť matiku môj muž, lebo inak ma picne

A666 no, môj mladší ide podľa Hejného a v medziškolských súťažich mláti rovesníkov jedna radosť, konieckoncov všetci z ich školy sú v mat. súťažiach v prvej polovici, aj najslabší. Pretože rozumejú tomu, čo robia a keď to nejde jedným spôsobom, skúsia vymyslieť iný.

Já bych se tu fakt neděsila nad poplašnou zprávou, že se neučí trojčlenka. je to základ výpočtů stejně jako násobilka, takže dost pochybuju, že by jí jen tak přestali učit, co by asi dělali celý zbytek studia Spíš si ymslím, že ji prostě učí jiným způsobem a hlavně to nenazývají trojčlenka - za mě (maturovala jsem 2006) se to nazývalo přímá a nepřímá úměrnost a název trojčlenka jsem  ve vyučování neslyšela, přestože to je princip trojčlenky. jen rozlišuje, zda jsou veličiny přímo úměrné nebo nepřímo, protože pak se ty rovnice sestavují drobet jinak.....

slniecko 

Já teda s Hejného metodou přímou zkušenost nemám, jen jsem o tomč etla a kamarádky mamka podle ní učí a ukazovala mi pracovní sešity. mě to přišlo super, ale já jsem technicky-přírodovědně zaměřená, mě nedělala problém ani klasická výuka. nedokážu posoudit, jak to zvládají ti nejslabší...... Ale já si teda myslím, že na určité základní úrovni je matematiku schopný zvládnout každý, jen minimum lidí má fakt absenci logického myšlení. takže věřím, že odlišný přístup může přinést pochopení i těm slabším protože je fakt, že spousta lidí se prostě neumí nad problémem zamyslet a když selže naučený postup, tak nevědí......

jinak já vidím rozdíl mezi matematikou a kupeckými počty. to první už je náročné, to druhé by měl fakt zvládnout každý. Na maturitu z matematiky mám rozporuplný názor, já bych tam vrazila jen ty kupecké počty a neplevelila to abstraktnějšíma věcma jako jsou logaritmy, komplexní čísla, analytická geometrie, goniometrie apod. A musím říct, že co jsem viděla zadání, tak ta úroveň fakt není o moc výš, myslím si, že na těch 30% se dá dosáhnout i jen se znalostmi ze základky, na to není potřeba nic moc abstraktního......

​ u tohoto typu úlohy vypadá ta rovnice takto (znala jsem takové lidi).

​- já jsem přesně spadla do období kdy se v první třídě učily množiny (žádný problém pro mě) a pak se NEučila trojčlenka. bylo to vysloveně zakázáno. všechny případy týkající se výpočtu procent jsme se učili přesně jak píšeš - "u tohoto typu úlohy vypadá rovnice takto x=a/b*100 u tohoto typu x=a*b/100 a tak dále.. no trojčlenku jsem se už později používat nenaučila a s výpočtem procent neustále bojuju. jakožto matematicky uplně tupá osoba - zjevně to má něco s tím hudebním sluchem;-)) si každý případ zvlášť musím nějak odvodit, a je to pro mě fakt utrpení

A666 Asi ano, nějaká forma trojčlenky se určitě učí, zřejmě ale ne v té dvouřádkové podobě, jako jsme se to učili my. Bylo to mechanické, to uznávám, ale v některých případech se těmto mechanickým metodám a biflování zpaměti nebráním, protože "naši" trojčlenku umělo použít i to největší tele ve třídě, zatímco teď jsem se setkala s jedničkářem, který neuměl přepočítat ostatní suroviny v receptu, když jsem místo tří vajec chtěla použít pět.

Ad trojčlenka - no, za nás se to nazývalo přímá a nepřímá úměrnost, dost pochybuju, že by se to určitým způsobem neučilo, protože bez toho by se člověk ve výpočtech nehnul

​no, to je přesně ono: určíme o jakou úměrnost jde (už tady se některé slabší kusy nechytaly) a poté aplikujeme patřičnou rovnici. smysl - proč to tak je - vůbec. prostě se nauč zpaměti ty rovnice a pak dosazuj čísla. pokud jsi fyzik/matematik tak ti to musí připadat v pohodě, ale ti tupější plavou a ti uplně tupí, kteří se kdysi naučili ty "kupecké počty" alias zpaměti trojčlenku a nic víc už nepotřebovali - tak ti prostě mají smůlu. neví nic.

A666 Asi ano, nějaká forma trojčlenky se určitě učí, zřejmě ale ne v té dvouřádkové podobě, jako jsme se to učili my. Bylo to mechanické, to uznávám, ale v některých případech se těmto mechanickým metodám a biflování zpaměti nebráním, protože "naši" trojčlenku umělo použít i to největší tele ve třídě, zatímco teď jsem se setkala s jedničkářem, který neuměl přepočítat ostatní suroviny v receptu, když jsem místo tří vajec chtěla použít pět.

​

MP Meri A já teda nevím...na základní škole jsem nikdy žádnou knížku neviděla, nikdy jsem se neučila natož proboha biflovat. Potom mám jednu základku s jedním synem za sebou...a nemůžu říct, že by ten běžný koncept měl velký smysl. Například dějepis...vše se probralo, další rok se to probralo s malým rozšířením, další rok opět to samé s větším rozšířením, další rok opakování naučeného. A výsledkem jsou znalosti o pravěku a neznalost posledního století. A na střední škole jede opět znovu Řím a Řecko. 

Tenhle mladší se nemusí nic učit, nepíšou testy, nikdo je nezkouší,  jen si zapamatují mnohem víc věcí, které si sami vyhledají nebo je zajímají. No a výsledek je, že mají o dost víc vědomostí z různých oborů než vrstevníci. Je to první stupeň...nemusí znát všechny města v republice, není proč. Dává mi to ale víc smysl, než biflování krajů, jejich hlavních měst a co tam je, když potom zjistím, že dítě vůbec netuší co je to kraj, co je to hlavní město, že je to pořád naše republika nebo, že když pojede do Bohunic, tak je pořád ještě v Brně. 

Pinot Noir A666 slniecko  Zajímavá diskuze.Mně je ten způsob, kdy se člověk nejdřív snaží najít vlastní řešení, sympatický (ale jsem stará škola a současně si myslím, že trocha biflování - nějaké minimum ode všeho - neuškodí). O způsoby výuky se zatím nezajímám, ale co jsem slyšela o té matematice (o Hejném), tak se mi to zdá teoreticky dost dobré.

Píšu záměrně teoreticky, protože asi bude o to víc záležet na tom, jak to umí daný učitel podat.Jinak podle mě hrozí pěkný hokej.

Trochu mi to totiž připomíná moji učebnici angličtiny, podle které se na mé ZŠ moderně jelo na začátku devadesátých let. Učebnice byla téměř zcela bez textu, byly tam jen obrázky, že jako důraz na komunikaci. No, učitelka mluvit neuměla (nemohla, neměla se to kde naučit), tak mi rodiče platili soukromé hodiny, abych vůbec uměla sestavit větu .  

Renusatko Já jsem žila v představě, že i na ZŠ se učí dějepis lineárně, tj. pravěk v páté třídě, středověk v šesté, atd., aspoň my jsme to tak před sto lety měly.

Dítko se učí Hejného metodou a matika ho nebaví , protože se učí sčítat a odčítat jen do 12 (je v první třídě). Včera přišel s tím, že si o přestávce dodělal celou učebnici až do konce. Myslím, že nastává doba, kdy by mu měla paní učitelka nahodit nějaké těžší příklady.

P.S.: Nemyslím, že by ho matika učená klasicky bavila, jen že ani Hejného metoda není spasitelná.

Gatita ja teda doufam, ze se medvidek dockal..! Protoze jestli ne, tak to je tedy hardcore... 

Nedočkal. Byla to docela podpásovka! Neříkám, že to byla špatná knížka, spíš jsem to nečekala, na přebalu nebylo žádné varování. No a jako z udělání to byla po dlouhé době první knížka (když nepočítám obrázkovky o autech, traktorech, bagrech a jiných pro mě už nezáživných věcech), kterou vzalo mládě na milost, a napjatě poslouchalo, co bude dál​

​no, to je přesně ono: určíme o jakou úměrnost jde (už tady se některé slabší kusy nechytaly) a poté aplikujeme patřičnou rovnici. smysl - proč to tak je - vůbec. prostě se nauč zpaměti ty rovnice a pak dosazuj čísla. pokud jsi fyzik/matematik tak ti to musí připadat v pohodě, ale ti tupější plavou a ti uplně tupí, kteří se kdysi naučili ty "kupecké počty" alias zpaměti trojčlenku a nic víc už nepotřebovali - tak ti prostě mají smůlu. neví nic.

​Jenže trojčlenka sama o sobě je prostě označení rovnice kde známe tři na sobě závislé údaje a máme vypočítat čtvrtý. Samotný výpočet se prostě liší pro přímou a nepřímou úměru a to je ten základ, který by se měl naučit. Nás naučili, jak poznat o jakou úměru jde (přímá úměra jsou typicky recepty - čím víc použiješ jedné ingredience, tím víc musíš použít jiné; nepřímá je vztah mezi rychlostí a časem za který ujedeš definovanou vzdálenost z A do B - čím vyšší rychlost, tím kratší dobu jedeš) a jak pak tu rovnici sestavit (i s docela dobrýma mnemotechnickýma pomůckama typu dvou řádkový zápis) - proč ta rovnice pak vypadá tak jak vypadá. Je to něco jiného než říct - když to bude vypadat takhle (recept), použijte x=(a*b)/c a když takhle (čas v závislosti na rychlosti), použijte x=(c*b)/a. Já tyhle vzorce v hlavě nenosím, vždycky si je ale rychle odvodím.... Doučovala jsem a při dostatečném vysvětlení to fakt pochopili všichni )protože to je zrovna část hodně ze života). Ona ta trojčlenka jak ji asi znáte je většinou ohledně přímé úměry, ta se v životě vyskytuje nejčastěji, ale jsou i výjimky