Já mam stejně pocit, že ty manžové, co neví kde je talíř, králík nebo Lidl, co sami od sebe nedělaj a neřikaj to co byste chtěly, vás štvou úplně něčim jinym, něčim co se blbě připouští natož ventiluje, líp se špačkuje, že starej nenajde králíka než že je línej a bačkora...

​No tak jasně že jsou líný... jsou líný myslet! Když nejsem tejden doma, tak najde všecko, barák nespadne, kvartýr neshnije a ani čokl nezajde hlady. Ale když má holt někoho za zadkem, tak co by hledal nebo přemejšlel - je jednodušší se zeptat! Po dvou třech zvídavejch dotazech si člověk připadá jak centrální mozek lidstva tvl.

Mohučanka to jsem jednou zazila úplně komickou situaci v knihovně. Na program pro batolata dorazilo asi šest maminek a jeden tatínek, vsichni s malými dětmi. Ty maminky se na tatínka nalepily jak vosy na bonbon, hned se ho začaly vyptávat, jestli je tu s dcerou úplně sám, jak to zvládá, jestli je teda na rodičovský dovolený on místo manželky, jestli je s dcerou takhle často, že to je super, jsem ji vymysli program a že i někam spolu jdou. No fakt srandovní, všechny byly v té stejne pozici a tatínek na piedestalu. 

Já se momentálně cítím být ženou v domácnosti a že se v ní tudíž pohybuju a orientuju s větší jistotou než muž, mě nepřekvapuje ani neuráží. Co by mi ale vadilo hodně, by bylo, kdyby na mě muž chtěl přesunout pochůzky, zařizování, vyzvednutí/odvezení věcí atd., jak to zmiňovala myslím dzizisketa Tyhle činnosti jsou s dětma mnohonásobně komplikovanější, takže jsem to naopak já, kdo o tohle žádá muže. 

žluťásek no, přesně. Nebo když jdu večer sportovat, tak se  mě kamarádi ptají, kdo hlídá? Manžel? A jako v pohodě??

Grrrr.

Jednou jsem se manžela ptala, jestli se tam někdy někdo takhle zeptal jeho...Tak nikdy. 

Vůbec ta otázka Kdo hlídá ve mě evokuje to, že je dítě s někým cizím a ne s vlastním otcem.

žluťásek takto muž zůstal s dítětem (asi 8 měsíců?) čekat hodinu na horní stanici lanovky na Chlebu, protože jsem se chtěla chvilku projít po kopcích. 

Nějak se stalo, že vykydli na zem připravenou svačinu, vsechny maminky se k nim seběhly, podávaly obrousky, staraly se, aby náhodou dítko neumřelo hlady. 

Ale u nás v partě je to dost reciproční, když jde s dětma sám chlap, pomáhají maminky, když ženská, tak tatínci. Takže si myslím, že kdyby se samotná maminka vypravila s dětma na běžky, bude mít kolem sebe podobnou péči. 

To hledání věcí, které jsou už roky ukládají na stejném místě platí i u dětí. Dětí školního věku pdotýkám. Dcera stojí u hromady svého oblečení a volá, že nemůže najít kalhoty do školy. Ty kalhoty samozřejmě v té hromadě jsou, jen se jí nechce je hledat. Zásadně neví kde, co je. Když jsem týden pryč, vše si samozřejmě umí najít. Do záznamu uvádím, že mě tuto situaci s hledáním věcí převedu na legraci a udělám jí z toho kvíz. Něco jako např. kalhoty jsou: 1) u sousedů, 2) ve sklepě 3) v hromádce u které stojíš. Hledanou věc najde a zasměje se, že vyřešila kvíz. Manžel má přehled o věcech, co je kde uloženo až moc. Už se mi stalo, že jsem něco vyhodila a on po několika letech se toho dožadoval. 

Já mam na mysli hlavně to jak se tady periodicky objevuje, že někdo MUSÍ se starat fifty-fifty, MUSÍ vědět, MUSÍ se starat, MUSÍ stát na straně madam, MUSÍ MUSÍ MUSÍ...já nesnášim muset, kdybych měla něco podobnýho poslouchat, taky mam chuť nechat starou vycukat

Pinot Noir ty pises, ze ho o to zadas, ale  dzizisketa nekolikrat napsala, ze ceka, ze to on sam udela. S detmi fungovani vseho samospadem uz mozne neni, je potreba se domlouvat a koordinovat. Hlavne, jakmile do toho vstoupi skolka, skola, krouzky, prace, tak se tyhle situace jeste zhorsuji. 

Peggy To je ono - nechce se hledat. Dítě sedí na posteli, kvílí, že nemůže najít bačkůrky - má je přímo pod nohama.

žluťásek no, přesně. Nebo když jdu večer sportovat, tak se  mě kamarádi ptají, kdo hlídá? Manžel? A jako v pohodě??

Grrrr.

Jednou jsem se manžela ptala, jestli se tam někdy někdo takhle zeptal jeho...Tak nikdy. 

Vůbec ta otázka Kdo hlídá ve mě evokuje to, že je dítě s někým cizím a ne s vlastním otcem.

​Chodíme se skupinkou kamarádek běhat. Obvykle navečer, kolem 17. - 18. hod. Některé kamarádky s tím mají fakt problém, že se ten čas jejich mužům nelíbí. Děti jsou večer protivné a hladové atd. Kolikrát byl telefonát z domu, honem se vrať, malá/malý brečí. 

Lamicka 

Samozřejmě, že čekám, že sám udělá věc, kterou dřív dělával opakovaně sám od sebe. Na umytí nádobí, luxování nebo venčení psa snad není nic koordinováníhodného. Maximálně se zeptat, jestli nemám někde odložený hrnek, který by taky umyl.

Uz jsem tu myslim psala historku o zname, ktera na dovolene vykrikovala, ze je manzel sulin, protoze neumyl nadobi po veceri, kdyz ona prece varila. Ja bych ho taky neumyla, kdyby se mnou nekdo takhle mluvil. Je uplne jasne, ze ji to dela naschval. Takove parterstvi proste chces... 

Mutziputzi 

Dospělý člověk většinou chápe, že jsou věci, co se udělat musí, a partnerství je pravě i v tom musu.

dzizisketa hele a ty fakt nevidíš rozdíl v to, že dřív jsi zřejmě chodila do práce jako on, ale teď jsi doma, tak předpokládá, že to nádobí umeješ a vyluxuješ spíš ty přes den a večer máte oba fraj?

Sweet Potato rano dite hledalo zimni boty, byly před  ni postavené na botníku, ona hledala v něm. Fakt hledala! Asi za to nemůže

dzizisketa nemusí hele, já nemusim mejt nádobí a luxovat ve chvíli, kdy si ty myslíš, že já musim, partnerství v tomhle teda fakt neshledávám

Mutziputzi 

Opakuju, já "doma" nejsem kvůli úklidu. 

Jen taková poznámka na okraj. Oni muži mají většinou posunuté takové to vnímání čistoty a úklidu v domácnosti. To, co já považuji za "bordel" a je potřeba uklidit a vytřít, tak oni ten stav považují za OK. Oni to prostě vidí jinak. Je to o kompromisech. A o koordinaci, jak píše Lamicka .

Je zajímavé, jak se téma dělení prací v domácnosti periodicky opakuje, to je úplně nevyčerpatelný:))

Jinak ze mě se asi stává stepfordská panička nebo co. Na tý první mateřský jsem dost trpěla a už v šestinedělí jsem něco pytlíkovala do práce, aby mi nehráblo a nepřipada si jako puťka. Děsně mě vytáčelo, že já vyndám 10 myček týdně, zatímco muž jenom 1, vedla jsem si na to v duchu seznam! Teď je mi to úplně šumák, nevadí mi, že jsem doma a že tu nějaký čas strávím šoprdáním v domácnosti, přijde mi to teď úplně přirozený. A taky vím, že je to jen dočasný a že se klidně za rok můžu vrátit do úřadu. Ale proč bych to dělala, že jo, když můžu trávit den v pyžamu a ve chvilkách klidu jako správná moderní matka čumět do mobilu a nakupovat krámy pro děti. No, uvidíme, jak budu mluvit za měsíc, to možná budu přiživovat diskuzi svojí frustrací...

Mutziputzi 

Jde o to, že já mu to nechci muset říkat. Já chci, aby fungoval v domácnosti stejně jako před děckem. Počítám, že poporodní slepota není existující nemoc.