711990 Dadoo zrovna jsme se ted s moji matkou bavily, jaka byla jeji materska - nikde nic, sidliste, pece o dite 24/7. V roce odplenkovano, ve trech a pul gramotne dite. Deti znamych na tom byly podobne...Ale ted, jak tak nejak furt hnijeme doma a neni moc kam a s kym chodit, tak syn udelal taky velky pokrok. Rikam si, ze z karanteny budeme moci jit rovnou k zapisu

DruI  No já chodila s plinou skoro do 3, a to nechtějte vědět, co jsem za ročník :-)) driv se to fakt nedělalo a babička mě už kvůli tomu chtěla mlátit s argumenty, ze mama byla bez plen v roce a strejda v 9.mesicich ... 

DruI to je super! 

Kammila nepaušalizovala bych to na aktivní matky, co si myslí že jsou něco víc, ale vidím na sobě, jak je ubíjející, že za mnou není vidět žádná práce. Jako jasně, dítě přežilo další den, vypadá že prospívá a dům zatím stále nevybuchl, ale to se tak nějak nepočítá. Takže učit děti něco, co by se stejně později časem naučily samy je způsob, jak mít za sebou nějaký výsledek.  Je mi úplně jasný, že kdybych nebyla těhotná, tj. nepovažovala za úspěch už to, že já přežiji další den, tak bych nějaký takovýto aktivity vymýšlela a realizovala se v nich.

711990 prepac, ja som to nemyslela vysmesne, len som si predstavila mladsieho, ten nas vrieskaci sudok ako sa pyta na nocnik. Cista utopia u nas

Jos jasně, že je to jedno. Jen potvrzuji, z vlastní zkušenosti, že to možné prostě je.

Dispozice jsou jedno a následný rozvoj zase druhé. 

Ja taky ale nebyla na mateřské zoufalá a netouzila honem do práce, mě to doma bavilo. Žádný stres, honění termínu, žádná hypotéka na krku.

Hodně jsme si s holkám povídal, hrály si. Od necelých třech let nám chodila domu studentka učit.. No spíš si hrát anglicky. To se rozhodne zurocilo. 

Naopak, já byla spíš leniva matka. Žádný cílený rozvoj, systematická podpora, jak často slyším tady. To u vás obdivuju, že se dětem některé tak hodně věnujete. 

Ja je musela mít do 8 večer v posteli a mít od nich klid. a měla jsem. 

A upřímně přiznávám, že v mnoha věcech to u mě byla pouhá náhoda, nebo instinkt, často lenost, než cilevedomost. 

Prostě to tak nějak dobře šlo samo. 

Ale ta možnost existuje

Dadoo jo, presne, do osmi zalehnout a spat. A kazdej ve vlastni posteli, zadny spolecny s rodici. Tenkrat se na to dost kladl duraz, ze dite ma mit vlastni postylku a spat v ni, ani nevim, proc. Nastesti moje deti byly dost spave, ani uspavat jsem moc nemusela.

A pokud melo jit dite ve dvou letech do jesli, byl pozadavek, aby bylo bez plen.

Kokoska přesně tak. Večerní rituál, klid, už žádné blbnutí, do postýlek, pohádky, písnička, rozloučit a ODEJIT. Od mimina. Děti si navykly usínat v klidu a samy a rodiče měli klidný společný večer. Žádné vrestici děti na hlavě ještě v deset, nebo hodiny uspavani. To je pro mě sci fi. Naprosté.

Dítě je v mnohém tabula rasa. Jak si ho naučíme, tak bude fungovat.

3 týdny po porodu mladší jsem šla na měsíc do nemocnice i s ní. Tam ji naučili budit po 22. na krmení. To buzení ji vydrželo snad do šesti let. A byla fakt dřina to zvládnout. A tak se po probuzení presunovala k nám do postele, abychom se vyspali.

Dadoo deti jsou ruzne, nektere asi ta pritomnost rodice uklidni a usnou lip. Ja jsem asi spis mela stesti. Ale zas asi i to mrne vi, co si na koho muze dovolit. Snacha si porad stezovala, jak uspava treba hodinu, u nas to dite usinalo behem 10 minut. Byla jsem u nej, zazpivala, pritulila a spal. U nej jsem byla proto, ze jsem ho nechtela nechat samotneho v cizim prostredi, ale zadne blbnuti a kviceni se nekonalo.

Aaa, začala má oblíbená přehlídka nenápadné mateřské sebechvály. 

dzizisketa která se perodicky vrací.

Gatita vidíš, já karanténu využila k učení na nočník, ale to už bylo na spadnutí. Jinak mám pocit, že se toho víc naučí někde venku, asi jak je to doma pořád stejné. Loni, když se učil mluvit, tak každá dovolená znamenala obrovský pokrok v řeči. Teď mě fakt mrzí, že není miniškolka, začal si hrát s dětmi, tak by si to víc užil. 

Kokoska ten spánkem v osm ve vlastní posteli je pro mě důležitý i teď. U nás to teda není problém, naštěstí se moje představy naplnily.

dzizisketato neni samochvala, proste jen to nekdy vylo i jinak. Ja nehctela vyvolat nejakej flame a mrzi me, ze to vzdycky vztahne nekdo na sebe.

Ale treba ja jsem rada ze mam pro srovnani docela detailni zapis, u brachy do 3 let, u sebe do tech necelych dvou, jak uz se to mame nechtelo zapisovat. A nemyslim si ze by to bylo ze sme byli genialni nebo nase mama nejlepsi na svete, zatimco ted jsou deti blby a mamy neschopny. Naopak je videt, ze treba ten vyvoj pohybu byl uplne stejnej. Lezli sme, stali a chodili uplne stejne jako deti ted. Jen jsme proste byli trenovany na nocnik. 

Dadoo diky:)

Mrakoplas no vzdyt jasne, mozna kdybys ho trenovala, tak to treba nejak da najevo, treba to muze fungovat jako urcite forma znakovani.

Dadoo Tak to, ze v 8 ctu pohadku a pak se spi, dalo sice praci je naucit, ale stalo to za tu namahu. 

DruI jo, presne takhle to probiha!

dzizisketa Pinot Noir A přitom by stačilo uzavřít, že každé dítě je jiné, chová se jinak v různém časovém období, v různém prostředí, u různých pečovatelů a bylo by. Starší syn usínal sám do 2 let. Večerní rituál, pusinka, do postýlky a dobrou noc. Věděla jsem, že někdy si tam třeba 20 minut hrál s plyšákem, než usnul, nikdy neplakal. Moje zásluha to fakt nebyla... pak jsem šla do práce a samostatné usínání šlo do kopru, najednou mě prostě večer potřeboval.

neteř byla "šikovná" a "odplenkovaná" v 1,5 roce. Až na to, že za 3h v ikea si do legín načůrala 4x. Naposled si oblékala to první počůrané oblečení, protože bylo nejsušší. Jako proč proboha ? Atd atd.

a rozhodně si teda nemyslím, že se dítě rodí jako tabula rasa, právě naopak, spíš jako hotový člověk, kterého my rodiče můžeme akorát tak pokazit...

711990 ale to není o tom, že to bylo jinak. I dnes jsou děti, které usnou bez uspávání nejpozději v osm. A i před třiceti devíti lety se rodily děti, které bylo nutné vozit autem po okolí, aby usnuly. Moje máma by mohla vyprávět ;). A fakt to není zásluha rodičů. 

Kdyby chtel nekdo vedet neco o spatnem vyvoji ditete,tak za posledni mesice mam poznatku azaz. Dcera se zacala plazit v 9 mesicich-asymetricky. To ji vydrzelo do 17 mesicu. Ve 14 si sama sedla,v 15 postavila,v 16 zacala zlehka obchazet nabytek. Ted v roce a pul chodi za ruce,nekdy ujde par kroku. Na lezeni jsme zkouseli snad vsechny finty krome studeny podlahy a nic. Muj nazor je,ze dokud na to dite neni pripravene/ma problem,nepomuze mu zadny extra povrch. Ted,kdyz davame ten ptoblem do poradku,leze v klidu po dlazdicich. Dalsi kapitola bude mluveni. Dela zvuky zvirat,ale s dalsim to neprehani. Furt doufam,ze pohyb a mluveni jsou provazene a s chozenim se to zlepsi. Ale vrstevniky furt potkavam nerada. Vim,co ji je a bude se zlepsovat,ale lehky to teda neni. Zvlast,kdyz syn v tomhle veku byl vsude a vsechno vyridil. 

Luna Jo to by me zajimalo, jak se to uci:-D. To by muj zivotni ,,komfort,, zvysilo o tisic procent. Ale starsi dcera ona je najeka precitlivela bych rekla, proste kazdou emoci ma krat tisic, ta by se sama v pokoji asi zblaznila, i nam dlouho trvalo nez se naucila hrat sama nebo byt sama ve vedlejsim pokoji. A mimino,to je kapitola sama pro sebe, ale to ma zrejme nejaky problem, ze tak vecer jeci. Moje pritomnost ani snaha na tom nic moc nemeni;-)