K těm jedlíkům: Obě děti jsem měla nejedlý, proto jsem i dlouho kojila, aby aspoň něco. U kluka jsem s tím jídlem musela dělat obzvlášť rituální tance, v podstatě odvést pozornost někam jinam, aby si nevšimnul, že jsem mu nacpala lžičku do pusy. Takže jsem to tam rychle šoupala, zatímco rozšroubovával nějakou lahvičku nebo skládal obrázek z polystyrénových kousků.
A teď se konečně častěji vídám s naší malou, to je tak boží dítě, to by jedlo furt![]()
Můžu si jí za odměnu krmit, ty lžičky do ní jen padají a když nejsem dost rychlá s další, tak se ozve. Tohle jsem nikdy nezažila, tak si to užívám. Ale trochu mě děsí, že sprdne na posezení 250 ml bílého bio jogurtu ve skle. To tam nenacpu ani já. A tedy zdá se mi dost baculatá, ale kecat do toho nebudu, mladý věděj všechno nejlíp
, dostává jen samý kvalitní věci, žádný slazení a tak, podle mne je trochu problém to množství, ale tak jsou pod dohledem pediatra, no.
A jinak je malá moc šikovná, v osmi měsících leze po čtyřech jak drak, tak jestli se bude ještě víc hýbat, tak to snad vyběhá.
