Já jsem taky spíš anti-táborový typ, jezdila jsem na vodácký tábor, protože se tam jela ta voda, a když byl volný den, tak se buď šlo na hrad nebo se běžel orienťák, což mně bavilo, takže jsem kousla i spolutáborníky. A jezdila jsem na lyžařské tábory, protože se tam lyžovalo :-D Jednou, ale nikdy více, jsem byla na normálním táboře, a to byl děs. Nejvíc mně tam vadila taková ta kolektivní vina družstva, nikdy jsem nepochopila, proč bych měla trpět za to, že člen družstva, ve kterém jsem byla nějakou náhodou i já, si...neustlal postel, pomalu běžel, zlobil, nesplnil nějaký úkol...a body dolů celému družstvu 
Dceru tedy rozhodně na žádný tábor nutit nebudu, rozhodně ne na tábor zaměřený proti jejím zálibám, "aby se otrkala".
Vlastne jsem (zdravím MP Meri) jezdila ještě na hudební soustředění, ale až asi od 15 let a tam se mi líbilo. Všichni jsme věděli, co děláme a proč to děláme, i ti mladší, čas nebyl tak moc organizován hromadnou zábavou a většinou jsme to zakončili koncertem v místním kostelíku, jednou dokonce v klášteře v Plasích 