Jo,na tabory poslat nechci, ale k babicce jo. Dcera jezdila nejak na jare na vikend k prarodicum. Ale uz minule se nam v aute sekala, ze nechce, ted rika ze nechce uz rovnou. Tam je ale spokojena, nemaji s ni zadny problem a na maminku a na tatinka si ani nevzpomene, nijak neteskni. Tak nevim, zda mam prezit breceni v aute (mem), pak ji dam k tchanovi a tam jak zmizim z dohledu je v pohode. Jako fakt nevim no, ma se tam jak kralovna, maji tam div ne detske hriste na zahrade, bratrance se kterym si hraje, a uplne ji zboznujou. K nam na navstevy jezdit nechteji a na otocku ja i mimino je to daleko.

brrr continuity Dítě na tábory pouštím ráda, byť sama je ráda nemám. Byla jsem jakonjako dite na jednom letním a jednom lyzarskem. Obojí pro mě strašný. O prázdninách jsem odjakživa chtěla vyspavat dlouho a být jen s kamarády. Na táborech je pro mě málo volného času, není moc možnost vynechat, co člověka nebaví, a spousta cizich lidí.

S dcerou jsem v jejích dvou letech jela na tábor, který organizovali kamarádi. Tam jsem si ověřila, že fakt hrát kolektivní hry s lidma, který skoro neznám, sedět každý večer u táboráku apod není nic pro mě. Dceru to ovšem už tehdy nadchlo. V tomto je po otci. Takže začali jezdit spolu a teď už jezdí i sama.

MP Meri tak on náraz do něčeho s nohama nahoře nebude nic moc ani bez airbagu.

ad tábory, já byla na prvním jako šestiletá, možná ani to ne. Nejmladší. Vlastně si nic nepamutuji. Ale vím, že pak jsem nikam nejezdila a ani nechtěla. Takže očividně to nebylo dobré. Jela jsem pak na tabor až ve 12, táta tam byl jako jeden z táborových vedoucích, tak to jsem řekla, že ok. Ten jsem si užila a pak jezdila až do těch 15.

ale třeba našeho nejstaršího bych na tábor, kde by nikoho neznal nepustila. Nemá na to povahu. S oddílem jo, ale on chodí na sport, takže ti pořádají příměstský. A popravdě i na příměstký je ochotný jít jen, pokud ví, že tam bude mít kamarády. Uvidíme jak u těch menších, ale poslat dítě na tábor, kde nikoho nebude mít, kde ani já nikoho neznám, to bych nechtěla.

MaeGandal tábor, na kterem nikdo z nas nikoho nezná, vůbec není na pořadu dne. Kdyby chtěly děti absolvovat jenom tábory,které pořádají nasi kamarádi a případně ze skautu a kroužků, nestaci jim dvoje prázdniny. 

continuity já jezdila i na tábory, kde jsem nikoho neznala. Do skauta jsem nechodila, ségra je o pět let mladší. Poprvé jsem nikoho neznala, příště už jo. Jen na úplně první tábor jsem jela s jednou kamarádkou a její mámou, to bylo po první nebo druhé třídě. I ta moje malá hodně introvertní sestra poprvé nikoho neznala, velká ségra za ní jako vedoucí přijela až za několik dní. A teď klidně jede i tam, kde to nezná, ale chce na 14 dní, aby ty děti stihla lépe poznat:) Vždycky to jsou ale samozřejmě tábory, o kterých víme, že jsou kvalitní. Většinou teda jezdí pořád na ten samý.

continuity Já proti těm kroužkovým táborům nic nemám, ale děsí mě ty počty dětí, kterém tam občas bývají.

Sweet PotatoPinot Noir  Jo i vesnické děti jezdí na tábor My jsme to brali spíš tak, že přes prázdniny jsme se viděli míň než normálně, protože byl pořád někdo u babičky (my tam bývali třeba měsíc, páč babička učitelka měla prázdniny) nebo na dovolené s rodiči.

Jo a taky jsme jezdili na 3 týdny a jak tu někdo psal, "tam s úsměvem, domů s pláčem"

Pinot Noir jeste za velky nesvar povazuju ruce z okynka. Zrovna vcera si vyndal chlap ruku z auta na dalnici, kdyz jsme ho predjizdeli. Jako vim, ze auta jsou od sebe dostatecne daleko, ale neudelalo mi to uplne dobre.  

Lamicka Dcera takhle vystrkuje končetiny z takového toho plastového "nákupního" auta, které mají v některých supermarketech jsem z toho vždycky úplně na prášky, onehdá vykláněla i hlavu, a to jsem jí teda vyhrožovala, že už si to auto nikdy nepůjčíme

brrr tak na to našem bývalo 30-40 děti různého věku. Ve školní třídě tou dobou mohlo být max 35 děti a často i bylo. ( Dokonce si jednou pamatuji, že nás bylo 36). Takže mi jako žádná extrémní skupina nepřipadalo.

Mňa sa nikto nepýtal, či chcem ísť do tábora alebo nie, prvýkrát som išla po prvej triede, so spolužiačkou, ktorá mi tam fyzicky ubližovala, vedúci mi zožrali všetky sladkosti, ktoré mi prišli v balíku od mamy a ešte predo mnou chválili koláč, čomu som nerozumela, že aký koláč. Fak úžasné spomienky. Páčilo sa mi, ako vedúcej, na týždňovom stanovom tábore v Čiernom Balogu, to bolo super.

Mohučanka syn jako maly prostrkoval nohy pod plastem, kde ma mit dite oprene nohy a daval je jako jakoby pod kolecka. Bala jsem se, aby se mu nezlomila noha. 

Lamicka ja ruce z okynka davam furt, ale ne jako ridic a na dalniciale jako ta ruka nesaha za zpetny zrcatko, takze je to bezpecny. To by musel mit ruce jak orangutan

711990 to taky mel ja vim, ze by se nemelo nic stat, ale proste mi to nedela uplne dobre.

Lamicka

Pinot Noir Toho jsem si vědoma. Nicméně většinu času mám nohy na zemi, tak to beru proste jako určitou míru rizika. Mnohem nebezpečnější mi přijde zadní prostřední sedadlo s jedním pasem přes boky, tam sedím vysloveně nerada. 

continuity Jasně, to není žádé velké číslo, ale jsou tábory, kde je dětí od stovky výš.

brrr na jednom takovém jsou teď děti z příbuzenstva, je tam asi 150 dětí, když koukám na fotky, připadá mi to jako ten mlejnek na maso od Pink Floyd...

Na těch skautských táborech mě dere to spaní :(( Do skauta jsem nechodila, tak nevím přesně, ale ten synův skaut mi přijde dost oldschool. Stany s podsadama, na spani takový 2 trámky spojený látkovýma popruhama na kůlech, na to se dá nafukovací matrace... Taky to tak máte? Vždyť ty děti se furt melou, musí to padat. Syn si teda na spaní nestěžoval, ale když vyzvídám, tak z něho lezou věci. Navíc letos blbnul s lehátkem v potoce a udělal si tam obří díru asi 5. den prý , tak mu kdosi cosi půjčil. No byli jsme pomáhat tábor bourat, tak jsem to Záhořovo lože bohužel viděla, lepší fakt nevidět. Přijde mi skautský tábor sám o sobě dost náročný, tak by se mohli aspoň normálně vyspat, ne?

moonlight takové spaní je na spoustě táborů, někde by na tom měli jen karimatku. Děti jsou odolné a vůbec jim to nepřijde.