Sweet Potato  Nene  Nemocní se schovávali v lese, to je jak z filmu...

Karja pak by tě mohlo uklidnit, že jsem slyšela mluvit jednu psycholožku, že tyhle frustrace, když dítě chvilku brečí, třeba po předání ve školce, jsou vlastně prospěšné. V životě se s frustrací bude potkávat a tohle ho učí to zvládat na bezpečné půdě. Pokud je jinak v pohodě, moc bych to neřešila.

moonlight K nám když ještě chodila hygiena (teď nechodí, protože už je ten tábor tak malý, že je pod jejich rozlišovací schopnosti) nosilo se do lesa kde co Dokonce jednou zapomněl jeden vedoucí potvrzení od doktora, tak dělal mentálně postiženého ze sousední vesnice, že tam chodí na výpomoc sekat dřevo

brrr Tak to mě rozesmálo  Vidím, že toho o skautských táborech mnoho nevím. Ti naši teda na mě vždycky působili spíš jak hipísáci než skauti.

Já z dědiny taky nikdy nebyla na táboře. Akorát v dospělosti na návštěvě u mého tehdejšího přítele, který byl na jednom vedoucím. 

moonlight

Sweet Potato

To jsou výborné historky

Karja ale to úplne chápem, že to lúčenie je ťažké

brrr Sweet Potato Výborný!!

brrr
U jednoho našeho tábora se v sousední vsi jeden takový vyskytoval. Pásal v okolí stádo krav (ne, nepsal se rok 1910:-)) a jeho největší zábavou bylo rozpumprlikovat stádo a v plné rychlosti je přehnat přes tábořiště.

Sweet Potato Ten obecní blb a stádo krav mi připomněl tuhle knihu, asi si to budu muset přečíst znova

Mohučanka 

Děkuju, ten plán vyjet přes den, dojet v noci, zní docela fajn, to se může někdy hodit.

Jedeme na Mnichov, ale klidně sem hoď tipy na odpočívadla i jinde, to se může hodit někdy příště.

Sweet Potato no když si představím starého vodáckého vedoucího, který vynadal i náhodnému klidně kolemjdoucímu, (který v noci nepoznal, že v narvaném kempu jde přes tábor), tak si myslím, že podruhé by si to pasáček opravdu dobře rozmyslel.

continuity To ti nevim. Jednak pásal i býky, jednak byl fakt dost divnej, jednak nad nim ze statku drželi ochranou ruku a my to tábořiště potřebovali.

Já mám zase historku z tábora v NDR, kdy kamarádka držící službu vykázala od brány jakéhosi podezřelého pankáče. Ten se obrátil a odešel, pak se ukázalo, že to byl táborový kuchař

Sweet Potato Máš skvělé partyzánky!

Stokrát nic umořilo vola, v posledním měsíci nebo dvou cejtím, že mi nějak dochází dech. Vlastně se nic neděje, všechno šlape jako předtím a já funguju, jak mám, ale všechno mě to nějak stojí čím dál víc sil. Mám pocit (spíš je to fakt), že vykonávám ty samý úkony už potisící a ještě je tisíckrát vykonávat budu. Štve mě všechno a všichni, nic mě pořádně nebaví, mám pocit, že nic nedělám pořádně. Pendluju mezi bytem a zahradou, všude práce jak na kostele. Snažim se zvládat práci a zároveň jí moc netahat do času, kdy dítě není ve školce. Snažím se cvičit, věnovat se dítěti, ale i hodně odpočívat. Ale nic mě pořádně netěší, ani věci, které mě vždycky bavily. Na knížky nejsem schopná se pořádně soustředit, kytaru zahazuju po patnácti minutách, hudba mi leze na nervy, televize mě nebaví ... ještě tak maximálně zabořit ruce do tý hlíny trochu pomáhá. Za poslední tejden jsem měla dvě volný odpoledne pro sebe, papírově jsem toho stihla dost, uklidit, pohnout s knížkou, protřídit fotky, udělat výpisky k pěstování na zahradě, flákat se na internetu, zajít si na nákupy ... ale stejně mám pocit, že jsem vyřízená a že to vůbec nepomohlo. 

Radu samozřejmě znám, zvolnit, udělat nějakej restart, odjet na dovolenou ... jenže všechno tohle je v nedohlednu nebo rovnou úplně mimo možnosti. Tak sem si jen chtěla postěžovat, doufám, že mi někdo napíšete, že to máte taky, je to naprosto normální a přejde to

MP Meri Je to normální a přejde to :-)

Máš nějaký kamarádky s malým dítětem? Myslím jako opravdický, ne že se přátelíte kvůli dětem. Já takhle díky kolektivu měla první "mateřskou" (taky jsem částečně pracovala) jako jeden velkej mejdan. Občas jsem padala na hubu, ale čas to špatný vymazal a ráda na to vzpomínám. 

MP Meri přesně tohle se sem chystám napsat už tak dva týdny. Připadám si skoro na dně. Služka, uklízečka, bez vlastního života, bez koníčků, bez jediné minuty času pro sebe. Zuřím nad tím, co se ze mě stalo, blb bez rozhledu, bez informací, bez zájmu. O víkendu tu byla ségra, to mi na dva dny zvedlo náladu, ale dnes už se zase utrhuju na děcka a nejradši bych před nimi někam utekla. Mladší má navíc už 14 dní průjem, u doktorky dovolená, pak jsem tam dvakrát šla a čekárna plná k prasknutí, tak jsem to vždycky vzdala a doufala, že to spraví rýže a probiotika, ale je to čím dál horší, tak teprve od včera máme léky. K tomu všemu (málo spánku, žádný čas pro sebe, tříleťák na zabití, barák na krku) se už dva týdny doslova hrabu ve sračkách, jinak se to nedá nazvat, kadí milionkrátkrát za den, jen ho po přebalení obleču, můžu začít znovu. Starší zase přestal jíst, z hladu je vzteklý, já ještě víc, furt na něj řvu. Na muže jsem nasraná, protože mu prostě závidím, že může do práce. Zahrada mě drží při životě, ovšem teď je to na prd, můžu tam být, jen když mladší spí, jinak venku leze a je tam na jetelu včela vedle včely, tam jed na mravence, tam na slimáky, tam možnost pádu na beton, navíc žere kamení... Jsem momentálně úplně otrávená životem.

Pinot Noir MP Meri mám to podobne a nevidím žiadne svetlo

Nemám ani kamarátku s malým dieťaťom, v kuse som s malým a s našimi.

Včera večer sa mi podarilo syna odlifrovat spať pomerne skoro, po polhodine ticha sa ozvalo 'uz nikdy nechcem ísť do škôlky' tak som sa to pokúsila riešiť a rozklucovat, hodinu a pol (!) mi rozprával svoje zážitky zo škôlky, nič zlé na nich nebolo, ale vyrozumela som, že tak ako na ihrisku, sa ide hrať len s tým, s čím sa nehrá nik iný a v okamihu, ako sa k nemu niekto priblíži, opúšťa hru a ide preč

Mně pořád překvapuje, že jak vlastně nic moc nedělám, děcko mám pohodové, v domácnosti se odjakživa moc nepředřu a nepracuji, jsem z té rodičovské fakt vyřízená. Na jednu stranu si to vážně užívám a baví mě to, dělám spoustu těch trendy věcí, jako montessori, znakování, mateřské centrum, nosím v nosítku, jezdím na výlety... Ale stejně jsem úplně fyzicky i psychicky KO. Poslední dobou si navíc uvědomuji, že mi chybí práce, resp. soustavná plodná mentální činnost, ale vůbec nedokážu najít energii k tomu něco dělat.