Na tábory jsem jezdila na hudební (jo, taky jsem si užila spoustu vtípků, zdravím 711990 
). Takže taky s lidmi, které jsem znala celý rok. Vzpomínám na to strašně ráda, později jsem jezdila i jako praktikant, první láska(y ehm
) ... no ach, úplně jsem se zasnila
Doufám, že moje dítě bude mít stejnou pozitivní zkušenost.
Tak my jezdili dokonce na dva turnusy
Poprvé jsem na táboře byla ještě před první třídou a pak každý prázdniny dvakrát. My byli doma čtyři, takže co s náma celý prázdniny, když jsme žádnou babičku na venkově neměli. Navíc to tehdy dost dotovalo ROH, tak se to dalo zvládnout i finančně.
A bylo to naprosto super. Jeden tábor byl vždycky stejný, pořádaný špitálem, kde máma pracovala, všichni jsme se tam za ty léta znali, bylo to na Slapech, do vody jsme museli za každýho počasí, plavat jsem uměla díky tomu od šesti. A jak jsme odrůstali, tak jsme začali dělat praktikanty a později jsme se tam parta sjížděla i jen tak, s vlastními stany, v době konání tábora, ještě na vejšce. A doteď jsme v kontaktu.
A pak vždycky ještě jeden tábor, ten už podle toho, co jsme si vybrali, brácha třeba jezdil na takovej hodně sportovní, já na turisťáky, fantastický byl tábor v Tatrách, ve Važci, sami jsme si museli všechno postavit, latrína jen jako jáma obklopená celtou, vařili jsme my děti jen s jedním dospělým.
A přes tábor nám bača honil dvakrát denně ovce a jednou tam jedna přímo uprostřed porodila jehňátko 
Každý třetí den celodenní tůra s odchodem v pět ráno a příchodem o půlnoci. Dost masakr, ale pokaždý jsem se těšila už od podzimu.
Teda vás beztáborový lituju obzvlášť 711990 , chudinka
tema tabory: s bratom sme chodili roky po sebe na 14 dnove. zakladom bolo ist tam aspon s niekym koho som poznala tj surodenec alebo kamaratka. vtedy je to fajn a na nejaku sikanu som nenarazila. raz na prvom stupni zs ma mama poslala do tabora ktory organizoval je zamestnavatel pre decka. pred autobusom v den odchodu mi predstavila dceru jej kolegyne ze aby sme tam boli akoze spolu. viem ze to obe pre nas mysleli dobre ale nesadli sme si. po prichode ked sa rozdelovali ubytovania nas este na izbu strcili spolu ale ja som sa potom vymenila s nejakou jej novou kamoskou a prestahovala som sa do inej izby k nejakym starsim babam kde sa jedna furt muchlovala s chalanom kym som ja chcela vecer spat. bola som otocena chrbtom a bolo mi sumak co sa tam dialo. nemala som energiu ani chut to riesit. tento tabor ako taky zly nebol ale mne tam chybal niekto koho poznam a bola som na to vsetko sama
Můj první tábor taky ještě před nástupem do školy. Máma byla samozivitelka a pracovala v SONP Kladno, takže táborů bylo hodně. A finančně se to dalo zvládnout i se 3 detma.
Mockrát Rakousy a nové město pod Smrkem, jednou někde u Košic,, taky Kunčice pod Ondřejníkem, jednou Samopše. A ještě někde.. Úžasné tábory. Jo a jednou i na církevním táboře, což byl úplně nejlepší tábor, doslova nabitý programem.
Jenže tenkrát to nebyl kšeft a fakt to dělali lidi, které to bavilo. Úžasné 3 týdny vždycky.
711990 Když přišly děti v oddíle, že si vyvzdorovaly, že k tomu moři teda nemusej (rané devadesátky!) a hurá, můžou na tábor - nic hezčího mi říct nemohli.
Já jsem byla na táboře 2x, na skautském. Bylo to na 14 dní a zdálo se mi to akorát, i když to byla zábava včetně nočních bojovek. Pak jsme vždycky jeli někam s našima, tak 2x za prázdniny vždycky na týden, pak s babičkou k tetě, její sestře, na pár dní... Jinak jsme byli doma a to bylo úplně nejlepší. Strašně mě bavilo někam zalézt s knížkou, trhat si k tomu blumy nebo letní jabka ze stromu a nic nemuset. Nebo ležet u vody, taky nejlíp s knížkou.
Když jsem se podruhé vdala, tak se manžel strašně divil, že děti jsou taky o prázdninách někdy jen tak doma (taky jim to vůbec nevadilo), protože jeho syn měl vždycky jeden tábor za druhým, pak jeli na dovolenou, kluk nikdy nebyl doma v kuse víc než dva dny.
Pinot Noir to me nenapadlo
Tak ještě několik poznámek k bezpečnosti v autech: kromě lízátka, které airbag zarazí až do mozku, je samozřejmě nebezpečné jakékoliv jídlo v puse, banální ťuknutí nebo pouhé zabrždění se může proměnit v udušení raz dva, a to i na místech bez airbagu samozřejmě. Strašné zlo jsou nohy spolujezdce na palubní desce, vystřelený airbag v takovém případě nohy zarazí do těla a rozdrtí tak pánev na padrť. Hlavně před tímto varujte svoje děti. No a poslední: propiska v náprsní kapse a airbag může být taky smrtelná kombinace. Takže bacha! ;)
Teda a ještě jedna vzpomínka. V šedesátým devátým jsem se, nevím jakou souhrou náhod, ocitla na táboře pořádaným ministerstvem vnitra v Jankově u Votic (po revoluci se to stalo známý tím, že se tam převážely archivy STB a pálilo se tam ve velkým)
Já byla zvyklá na ty stany, co padaly s každým fouknutím, ešus a čaj z plechový nádoby s kohoutkem. Tady jsme spali ve zděných chatách s postelí a povlečením, jídlo nám v jídelně servírovali na talířích, každý večer kino, přijížděli i "umělci" z Prahy, ke svačinám banán! nebo pomeranč, opravdovej! No dovolená all inclusive.
A ani program nebyl špatnej, měli jsme to tam formou kroužků, tak já chodila na keramiku, malování, tkaní, byl tam kurz fotografování i botanický kroužek.
Prostě děti papalášů měly ten tábor trochu jinej
a jak byla ještě ta doba těsně před dobou temna, tak mi tam k narozeninám pustili na přání v táborovém rozhlase Modlitbu pro Martu
No, byla jsem tam jednou a naposled.
Jennyfor Wau!
Jinak bych chtěla říct, že jsem teď přijela z osmidenní letní taneční školy a ta moje krosna vypadala trochu podobně, jak popisujete teda zablátit jsem se v Brně nezablátila, ale voňavej obsah jsem z ní taky netahala.
Nejlepší tábor na světě jsem jinak zažila až ve 22 letech, z dovedností a známostí získanejch tam žiju doteď.
Pinot Noir my uz nic takoveho nedelame, rekla bych, ze se chovame v aute dost zodpovedne, protoze znamou hodne zranil airbag... ale to bylo pred tou nehodou, to se priznavam, ze jsem na takove veci vubec nemyslela.
Je tábor jako tábor. Naši byli na takovém, kde bylo pod třicet dětí. Všechny se znají, jsou jeden oddíl, vlastně i jedna vesnice, rodiče se taky většinou znají. Ale třeba teď psali, že na Novojiřčínsku kvůli koroně zrušili tábor, kde těch dětí bylo kolem 250, rodiče se pro ně sjížděli z celé republiky a to je sakra něco jiného. Přiznávám, že jsem až do dospělosti netušila, že jsou tábory, kde se navzájem neznají.
Takže, já souhlasím Potrefenáhusa , moora a spol. Skauťáky jsou nejlepší!
A stejně si myslím, že když dítě tenzie , Pinot Noir nebo Karja prohlásí, že chce na tábor, tak ho tam pustí.
brrr nevím, my si to musely se ségrou doma dost vydupat.
Na takovém klasickém pionýrském tritydennim jsem byla jednou, to mi už bylo 14. jako dalo se to, ale ty tábory z kroužků byly stejně nejlepší. I když jsme se neznali úplně všichni ( protože se to poskladali z deti ze šachového, programovacího a nevím ještě jakého krouzku), tak minimálně vedouci a par děti jsem znala. Měna to bavilo i seznamování s dalšíma lidma podobného razeni.
brrr Na druhou stranu, dcera jezdila 9 let na tábory organizované "zvenku", v první třídě si přinesla letáček, že tam někdo jezdí a milovala je, každý únor jsme museli viset na netu a číhat, kdy už vypíšou téma na letošní rok, psala si s dětmi, vedoucími. Ke škodě bylo, že tábor postupně nafukoval kapacitu, předloni až na sto dětí a to už bylo sakra znát. Od loňska už to zase snížili.
brrr to jsem neřekla, že je nepustím, když budou chtít ;) Jen to, že mě to nikdy nelákalo a muž má vzpomínky vyloženě negativní, takže nutit ani přemlouvat je nebudeme. Vlastně jsem byla na jednom "táboře". Bylo to pro děti zaměstnanců lesů a byli jsme ve městě, bydleli na intru, chodili na městské koupaliště a různé exkurze, což se mi zdálo super, protože město pro mě byla totální vzácnost, zatímco pobyt ve stanu, noční hra, lítání v lese a koupání v rybníku mě na klasický tábor zrovna nenalákalo, protože tak vypadal můj každodenní život ;)
Lamicka jj, to rozhodně nebylo přímo na tebe, to moje poučování ;) Ale mám zkušenost, že úskalí airbagu si neuvědomuje hodně lidí. Těch nohou na palubce kolik vidím, když jedeme po dálnici... 
. Většinou jsou to mladé holky.
Pinot Noir Tak mne vlastně ani dlouho nenapadlo, že by vesnické děti taky jezdily na tábory.
Sweet Potato ale jo, jezdily, ale žádné kroužky nebyly, takže tábor jen pionýrský, který organizovali učitelé ze ZŠ, kterým se tehdy zrovna přestávalo říkat soudruhu a soudružko, takže celé to na mě působilo jen jako pokračování školy v socialistickém duchu. Nic pro mě. Zato ten, kdo vymyslel ten tábor, nebo spíš pobyt ve městě, pro nás, malé lesníky, věděl moc dobře, po čem prahneme
Jo, to je jeden z nejlepších scénářů, když člověk potřebuje dát velkej kius na jeden zátah. Jen já druhý den nesmím nikam jít. Jsem vždycky úplně říčná z představy, že se něco zadrhne a já třeba nepůjdu spát vůbec. Jsem na svejch 8 hodin extrémně přecitlivělá
A kde kupujete nálepky?
Ano ano, mít den po příjezdu volno je naprosto zásadní.
Nálepky jsem kupovala všude možně, doslova. Samozřejmě že nejlepší byly Djeco, ale ty jsem pořizovala na výjimečné příležitosti typu 12 hodinová cesta 5 dopravními prostředky. Jestli pojedeme letos, tak už věřím, že dcera se zabaví pouhým "jsem na trajektu a vidím moře" nebo "jsem v letadle" (dost často si nechává vyprávět podle obrázků v encyklopedii, jak to chodí na letišti), ale mezi tím necelým druhým a necelým třetím rokem ty nálepky hodně frčely.
brrr Jasne, ze pustin,jen bych aktivne neposilala. Ale ja to beru jako Pinot, dite ze vsi, co bych delala v lese;-). Plus ja od druhe tridy nechodila do druziny, stvala me organizovanost;-)
Lamicka jj, to rozhodně nebylo přímo na tebe, to moje poučování ;) Ale mám zkušenost, že úskalí airbagu si neuvědomuje hodně lidí. Těch nohou na palubce kolik vidím, když jedeme po dálnici...
Já tak jezdím často taky, teď už teda navíc s vědomím toho, ze přední airbag už nemáme :)
