tv to si jeste pamatuju :)) Kdyz jsem sla poprve sama nakupovat, tak jsem se pristihla, jak drncam s nakupnim vozikem :)) 

crazydaisy

NNeboj, my to nemáme ani komu říct, my si to vezmeme do hrobu AAle psí oči mě teda dostaly. A příběh Garfie z prvního rodičáku taky teda. 

Tak ony taky všechny pohádky ne nadarmo končí svatbou a děckem v kolébce. Protože pak to už žádná pohádka není. A ke chyba, že se ta následující desetiletí rámují frází "a žili šťastně až do smrti", stejně jako je chyba, že se o mateřství mluví jako o tom vrcholu života ženy (výhradně ženy!) pouze v pozitivním smyslu. Člověk si pak může připadat nějaká vadná, když ji to nenaplňuje tak lehce a bezvýhradně, jak by mělo. Imho jsou ty odvrácené stránky mateřství a rodičovství pořád málo obecně diskutované. 

mě i řešení problémů dokáže nabít, pokud se to alespoň castecne dari.

​Hele to je přesně to, co chybí mě. Já miluju ten okamžik, kdy do sebe věci zapadnou a najednou mám řešení problému, to se najednou cítím úplně lehounce a skvěle. A je v podstatě jedno, jestli se jedná o pracovní záležitost, nebo něco doma. Jenomže momentálně mám pocit, že sice furt něco řeším a řeším, ale nic z toho co dělám nemá jednoduché řešení a možná, že ani složité. A jestli to řešení má, tak na něj nejsem schopná přijít. A tak sebou vláčím čím dál větší tíhu a jsem naštvaná víceméně na celé lidstvo. A když už se objeví nějaká naděje, že se to zase začne obracet k lepšímu, tak do toho něco padne. Na jaře to byla korona, teď v létě manželův apendix a celkem ani nechci vědět, co bude na podzim

Ale jinak jsem založením pozitivní člověk, co vidí sklenici převážně poloplnou. To jenom okolnosti se nějak spikly proti mně.

Ještě doplním, že mi strašně pomáhalo vidět nějaké mezníky: Vánoce, dovolená, narozeniny, začátek školky, začátek plavání, setkání s milými lidmi, Velikonoce... Sice jsem tak trochu žila v čekárně, ale ty body jsem potřebovala.

MP Meri ta nepřítomnost samba by mě štvala dost. Můžu se tě zeptat, jestli si s tím počítala už při plánování dítěte? Samozřejmě klidně neodpovídej.

Sweet Potato jo ty mezníky taky potřebuju. A taky mi pomáhá upínat se k určitému věku dítěte, třeba za týden končí šestinedělí, za měsíc máme příkrmy,... Člověk se ani nenaděje a je mu rok a půl.

dzizisketa já teda nemám pocit, že by se nemluvilo i o záporech rodičovství. Jestli dostatečně, to neposoudím, ale že by se mateřství považovalo výhradně za nádherné období se mi nezdá. 

Evaeva Přesně. Akorát s odstupem začíná vrtat červík pochybností, to dětství utíká tak rychle.

Sweet Potato mě to pomáhá přežít hlavně to miminkovské období. Ten pocit, že to potom utíká rychle už taky začínám mít a ještě horší to bude u druhého, až půjdu do práce. Najednou nebude čas na ty věci, které s nimi konečně půjde podnikat.

Sweet Potato ja se prave snazim tomu cekani vyhybat. Mrzi me pak, ze jsem stravila pul roku cekanim AZ a najednou mi chybi, to co se delo predtim. Ale nekdy je to teda tezky, no:( treba z tehotenstvi mam zpetne pocit, ze jsem jen porad na neco cekala a vubec jsem si to neuzila, ackoliv jsem byla v pohode a mohla jsem vsechno. A to me teda mrzi.

Evaeva ja som tak čakala, kým bude mať syn 3 mesiace, na predporodnom kurze nám por.asistentka niekoľkokrát hovorila, že to je taký míľnik, kedy sa to zlepší a nestalo sa nič, prvá zmena k lepšiemu prišla, keď mal 4. Odvtedy už míľniky nečakám, napr. veď počkaj, keď začne chodiť, sa nezastavíš, chodiť začal v 16 mesiacoch a pobehovať až tento rok. fakt pozitívnu zmenu som cítila, keď som v jeho 2 rokoch nastúpila späť na plný úväzok, trvalo to mesiac a pol, keď sa zosypalo otcove zdravie, malý bol u našich, kým som bola v práci a mamu to samozrejme vycerpavalo, otec aj malý. A odvtedy to ide len k horšiemu.

Evaeva Nepocitala. Když jsem otěhotněla, měl stálou práci s pevnou pracovní dobou. Asi v 6. měsíci dal výpověď.

Sweet Potato 711990 já měla taky mezníky, ale nebrala jsem je tak, že na něco čekám, spíš se na ně těšila 

MP Meri o to to musí být těžší. Já vím, že si plní sen, ale já bych se asi neubránila tomu být na něj naštvaná. Mám dvě kamarádky, které tak nějak se zapojením otce nepočítaly, a docela je obdivuju, že do toho šly. Té jedné už bylo přes čtyřicet, ale ta druhá měla z mého pohledu ještě dost času.

letfenixa pro mě byl největší milník ta chůze, od té doby je to o dost lepší. Ale, vyjma toho blbého období okolo roku, se to od narození zlepšuje.

Zlaty zlaty mimina, ve srovnani se skolni dochazkou a distribuci do mimoskolnich cinnosti...

Sweet Potato

Ano, být chvíli sama, to mi chybí. Kamarádky naopak vůbec, vyrazit na skleničku s kámoškou, po tom vůbec netoužím. Se svým mužem bych vyrazila ven radši.

​Určitě to bude lepší, jen se ti sešel blbej věk tornáda a toho malýho poseroutky :-). Přijde mi hrozně důležitý to všechno říkat manželovi, takový to - já se cítím na hovno, chtěla bych být s tebou sama, někde na večeři...Asi je to pro tebe teď sci-fi, ale ať si to vezme na starost, zařídit jednou za týden/14 dní hlídání, rodiče, placenou chůvu a vy spolu někam jděte. Pokud je problém hlídání večer, choďte třeba každou neděli na snídani, na zmrzlinu nebo hrát tenis...

Evaeva Já ho obdivuju a fandím mu, snažím se mu to nevyčítat, ale to neznamená, že mě to neštve. Navíc můj sen to nikdy nebyl, nemám k tomu vcelku žádný vztah. Jenže pro něj je to pochopitelně víc, než práce, tak se s tím prostě nejak musím naučit žít.

Tak me tady pekne desite . Par kolegyn kolem me totiz na rodicak vzpomina jako na nejkrasnejsi obdobi, tak jsem trochu doufala. Bez zavazku jsem byla a zas takova pohoda to taky nebyla, tehotenstvi je proti praci v zaprahu/uceni na atestaci takova pohoda, clovek je v praci jen par hodin a jeste se boji ,,jenom o sebe a dite". Ale to se zmeni . Uz ted ale planuju varianty hlidani a babicky dostanou maleho nemilosrdne jak to bude mozne.