Dnes mi odjeli chlapecci na 14dnu pryč a já cítím hroznou prázdnotu..jako chápete to?
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
tv chapu. Bude se ti par dni styskat, budes porad cekat, odkud nekdo vybehne a bude neco chtit. Postupne si zvyknes, ze si muzes delat co chces, a az se ti to zacne hodne libit, podivas se na kalendar a zjistis s mirnou rozmrzelosti, ze uz zbyva jen jeden den a zase ti deticky vtrhnou do zivota 
Já si vztah k dětem taky utvářela postupně. Milovala jsem ho vždycky, ale žádné ňuňání nebo rozplývání neprobíhalo. Po porodu jsem dva dny nemohla vstát a malého mi vozili jen na kojení a vůbec mi to nevadilo. Nejšťastnější jsem byla, když spal. On to asi věděl a spal furt;) Muž to měl podobně, postaral se už od narození, ale prostě proto, že se to musí udělat. K ultrazvuku jsem ho dotáhla jednou, žádný zájem to nevzbudilo. U porodu byl z lásky ke mě. Dneska by za ně dýchal. U druhého to bylo rychlejší, ale taky jsem byla nejradši, když spal. Což je i tím, že mě prostě mimina neberou. Souvisí to i s tím, že první se podařil víceméně náhodou a druhý byl racionální rozhodnutí, aby byli dva roky od sebe.
Já malého milovala na první pohled, myslím, že muž taky. A od začátku jsem ho pořád mazlila, dělám to doteď, asi nějaký deficit z dětství.
tohle je hezky podaný https://psychologie.cz/rozmazleni/
viktorka_od splavu Ale precist bez predplatneho to nejde, co?
Karja Viktorka nám ho odemkne
Malenge mňa akoby nič nebolelo, ale ruka išla automaticky na bruchu a necítila som pohyby! Ako som sa vydesila!
Tak Betty Vid, ja bych si zrovna tenhle chtela precist;-). Jakoby se nas to tykalo:-D:-D
Jos muj muz se v tehotenstvi taky nezajimal, jednou jsem ho dotahla na prvotrimestralni screening, a zatimco ja byla namekko z te malicke nozicky, co si tam tak pokopava, tak on mi po nem oznamil, ze ho to nebavilo a na dalsi chodit nebude. Zacal se zajimat az ve chvili, co jsem mela obri bricho a uz to nebylo tak abstraktni, ale mohl si na malou sahnout. Ale to bylo tak posledni mesic pred jejim narozenim. K porodu nechtel, pocitali jsme s tim, ze nepujde, ale pak prisla karantena, zakaz navstev v porodnicich, pouze povoleny otec u porodu, byla to jedina moznost, jak dite videt, tak sel. Malou od zacatku zboznuje, cim je zabavnejsi, tim vic. Porad vsem rozesila jeji fotky, jezdi s kocarkem a muzu je klidne nechat doma samotne, bez problemu se postara, ohreje mleko z mrazaku, nakrmi, prebali. Takze i pres nezajem v tehotenstvi je super tata maleho miminka.
Ja teda musim rict, ze muj partner zacal svistet od pozitivniho testu:-D V tehotenstvi byl vydesenej, ze furt zvracim a jsem nemocna, takze mi chodil naproti pomalu na kazdej dber krve, pripravoval mi ruzna vitaminova jidla doslova az do postele, protoze uz mel strach o malou. Starat se zacal uz v porodnici, prisel na navstevu, dite dostal na chodbu a ja se sla v klidu najist, udelat si hygienu. Doma se zapojil vic nez plne uz prvni dny, protoze jsem mela horecky. No, ale zase byl takovej hrozne uzkostlivej, asi jak o tom moc premyslel a hlavne jak dcera furt jako miminko rvala, tak to furt bylo, zda ji nosime spravne, zda je tohle jidlo spravny, buzerace ze s ni spatne cvicim, vylozene stres. I to ted sam priznava, ale bylo to i moji vinou, jak jsem videla, ze se starame oba, tak jsem se na vsechno ptala, i na kraviny, co si mysli. I ted ma takove momenty, kdy se vyjadruje ke strave hlavne, ale s kamaradkama jsme se shodly, ze to jsou ty chlapi nove generace, co se ted vyznaj i v kojeni;-). A ze cim vyssi pocet deti, tim mene kecu:-D A je to pravda.
Zuzuli pro ty tatínky je podle mě hodně těžké se s tím potomkem v břiše nějak "spojit". Přecejen každá nastávající maminka, i když s novou rolí není zcela ztotožněná, to dítě cítí, je s ním pořád a má díky tomu přes otcem několik měsíců náskok. Nakonec mi mnohem důležitější než to, jestli mluví na břicho;), přijde, jak se chová k těhotné partnerce, jestli se jí snaží to ulehčit a tak.
Karja jo, to je to úskalí, když se zapojují;) Můj muž se teda zapojuje dost, ale asi se líný udělat si názor, takže v otázkách péče já vesměs rozhoduju a on vykonává podle mě.
Evaeva To je podle me i tou zenou. Ja jsem ten typ, co se pta i na to, co vi. Proste jednak rada mluvim a jednak asi chci potvrdit. Takze ja se klidne zeptam i svyho taty na nejakej nazor ohledne deti, kterej on sice ma, ale nicim nepodlozenej. Ted kdyz jsme se o tom bavili, tak sambo pry z toho vydedukoval, ze jsem fakt nevedela, plus kdyz videl to moje spatne psychicke rozpolezni, tak si rikal, ze jsem hodne ztracena.
Karja z toho, co píšeš, se zdá, že měl o vás fakt strach. To první dítě je holt fakt rána. Na druhou stranu, já se kolikrát muže na něco zeptám, ale odpovědi se nedočkám. Ale většinou jsem ráda, že do toho moc nekecá;)
viktorka_od splavu Dik, jen nevim, zda si kazit vecer:-D
Karja kazit proč? tam nejsou žádný šílenosti, hlavně nic jako tu proběhl ten podcast typu "vinou tvé chyby tvoje děcko bude mít přesně tuhle duševní poruchu" právě naopak
LLOL a cos čekala od podcastu 13 HŘÍCHŮ rodičovství? Navíc brutálně zjednodušuješ.
