Prosím o názor, hlavně ty, co mají zkušenost se soukromýma školkama, ale i ostatní.

Příšerka (čerstvě 2 roky) má od září nastoupit na pár dní v týdnu do dětské skupiny. Je to ale úplně nová školka, byli jsme se tam podívat minulý týden, ale viděli jsme jen víceméně prázdné prostory, neměli zatím ani vybrané tety co tam s dětma budou a podobně. Je to pro děti od 1 do 6 let, ale předpokládám, že nejvíc tam bude 2 a 3 letých dětí co se nedostalo do státních školek.

Provozovatelka má tu představu, že nebude dělat dopředu žádné společné "seznámení", nic, prostě 1.9. předám dítě v šatně tetě, kterou já i dítě uvidíme poprvé v životě a jdu pryč. A mě se to moc nelíbí, očekávala jsem v té soukromé školce trošku vstřícnější přístup, jakože bych ráda poznala dopředu ty tety, v klidu se s nimi o příšerce pobavila, zjistila jak pracují s těma malýma dětma, co nejsou úplně samostatné.... Taky jsem myslela že bude možnost tam pobýt chvilku s ní, aby se tam mohla v klidu podívat s námi, poznat prostředí, tety.

Tak jak jsem se na tu školku těšila, tak se mi ji tam teď nechce vůbec dávat. Ta představa že s šíleným řevem ji strčím do úplně cizího prostředí, cizím lidem, o kterých nic nevím, se mi prostě nelíbí. Navíc pokud tam budou všechny, nebo aspoň většina, těch dětí takto poprvé bez rodičů, tak ty tety přece nemají šanci zvládnout a uklidnit bandu brečících batolat.

Jak to funguje, když nastupují do těch školiček tady ta prťata? Mám moc přehnaná očekávání?

Sairon to je nějaký divoky... syn taky začal chodit od dvou let do detsky skupiny a ze začátku to bylo treba jen na hodinu denne, aby si zvyknul. Postupně se pridaval cas a az treba za mesic chodil tak, jak mel (nic me netlacilo, byla jsem doma s druhym, tak nebylo proc spěchat). A jako prvni jsme se i s manželem sesli s učitelkou a rekli si, co a jak. 

Jako nektery skupiny tezej z toho, ze rodiče ty deti potrebuji někam upichnout. Kousek od nas je skupina, kam bych dite nikdy nedala. Pravidelně je potkávám na pisku a ucitelka se bud vykecava s jinejma matkama nebo s nekym telefonuje. Deti si prakticky nevsimne.  

Sairon dle popisu to moc důvěry nevzbuzuje, ale asi bych dala šanci a uvidíš. Dcera šla do školky ve 22mesicich, klasická státní, jen malá, jedna třída ale děti až do předškoláků. S paní učitelkou jsem se pozdravila ve dveřích, prošli jsme s dcerou celou školku takže věděla do čeho jde a při zvykani si (čtyři dopoledne bez oběda ) byl největší problém že tam ještě chtěla byt. Dcera je tedy extrémní extrovert takže není úplně směrodatný vzorek ale uvidí se v průběhu. 

Karja hele nechci strašit, syn byl taky takový. Ale poslední dobou se v tom vztekání dost vylepšil:) Ale na některé děti teda fakt nemá, za chvilku se uklidní. 

Evaeva Hahahaha, fakt diky, ja si rikam, ze ted uz jen bude lip s tou starsi! Ale vzdycky me tady neco dostane! 

Sairon to je divné. V naší školce teda žádné zvykání s rodiči  taky nedělali, děti tam nastupují a končí průběžně celý rok a prý nedělalo dobrotu, aby tam jedno dítě najednou mělo rodiče, prý i ti už adaptovaní si zase začali kvůli tomu stýskat. Ale mluvila jsem s jednou z jeho budoucích tet nejmíň hodinu, za provozu mě provedli školkou, ukázali, co zrovna dělají, jak děti svačí, ukázali jídelníčky, tety se představily... Měla jsem z toho velmi dobrý pocit.

Sairon ja to akurát tiež riešim - s jasľami (súkromnými) som komunikovala už v januári,riaditeľka mi dala kontakt na seba aj učiteľky spolu so zoznamom vecí, ktoré dieŤa potrebuje, denným harmonogramom. Cca mesiac dozadu ma kontaktovala, predstavila ma, povedala mi ako to bude prebiehať, že teda nastupujú so synom 3 nové detičky a v jasliach majú pre každé jedno vyhradený adaptačný týždeň (čiže v 1 týždeň je tam len 1 nové dieťa),v prvý deň tam má byť sn2 hodiny, ďalší pol dňa a ak bude v pohode, potom už ostane na celý deň. Jasle som vyberala rok dozadu, to bol syn úplný asociál, preto som chcela takýto prístup. Ale viem,že napr. v mestských jasliach to u nás prebieha tak ako píšeš - rodičia v prvý deň odovzdajú dieťa a neriešia. Ale viem, že aj tu učiteľky volajú ak dieťa dlhšiu dobu plačea nedá sa utíšiť, aby si ho rodičia vyzdvihli a zbytočne sa netrápilo. Ja som teda vyberala jasle podľa referencií od iných rodičov, nemáš v okolí zariadenie, kam by sa príšerka dala umiestniť a kde máte známych?

Sairon já bych trvala na tvém seznámení s prostředím. Taky jsem se líbí byla podívat do jedné dětské skupiny a syna bych tam nedala. Paní učitelka to pojala prakticky jen jako hlídání, neměli žádný program, jedno dítě tam brečelo, tak po chvíli na něj křikla, ať už nebrečí, že na to není nikdo zvědavý. Taky chtěli, aby tam syn chodil každý den na celý den, to jsem nechtěla. Čímž nechci říct, že u vás to bude stejné, ale vidět bych to chtěla.

Jinak v té naší miniškolce v DDM to funguje tak, že poprvé tam jsou děti s rodiči, kteří na hodinu odejdou. Potom už bez nich. Tam ale všichni začínají v září, chodit mohou max 2x týdně a je to jen na 4 hodiny dopoledne.

dzizisketa děkuju za tip na knížku, zapomněla jsem na ni!

Karja ale ne, není to tak hrozné. Spíš nevím, jak tomu předcházet nebo to v průběhu zastavit/vyřešit. 

Karja Ríša se vůbec nevzteká proto, že by něco chtěl. V obchodě chce gumídky, řeknu ne, nejedl jsi oběd, žádné sladkosti, a pohoda, jdeme dál. Venku mi neutíká, z hřiště odcházíme v klidu, v tom už je s ním domluva. On je samonasírací, zuří, že se mu něco nedaří, nebo není přesně tak, jak on myslí, že to má být (takže zadek utřený hned, já říkám při hře jen to, co chce, atd.). Je to o nervy, s tím se nedá bojovat.

Karja takto to aj ja riešim, vopred ju oboznámim s pravidlami a s tým, čo sa bude diať aby vedela čo a ako. A ešte sa vždy pýtam, čo mám urobiť. Napríklad chce jogurt, tak sa spýtam, či si ho chce otvoriť sama alebo mám ja a tak. Pýtam sa ako verklík stále dookola na každú blbosť, ale tým pádom pri mne záchvaty hnevu v podstate už vôbec nemáva. A samozrejme vysvetľujem a vysvetľujem a vysvetľujem....

Pinot Noir ľutujem ťa, musí to byť fakt vyčerpávajúce. Ja si úprimne tak nejak neviem predstaviť fungovať s dvoma deťmi, aj to jedno mi dáva mega zabrať. Ja len verím, že to s Ríšom bude lepšie, keď sa postupom času aspoň trochu naučí trpezlivosti

Sairon dcera šla do školky ve dvou a půl a na adaptaci tam kladli dost velký důraz. Napřed jsme se zúčastnili odpolední akce, nějaké podzimní dýňové setkání to bylo, první den jsem tam s ní byla celé dopoledne a viděla jsem, co dělají, jak se k dětem chovají, druhý den jsem jí tam za příšerného řevu nechala a za půl hodiny mi přišla fotka od paní učitelky, jak si už neplačící dcera hraje s nějakou vkládačkou. Tahle učitelka jí s tou adaptací opravdu pomohla. Plakala jenom první 4 dny... Sice se skoro půl roku nezúčastnila žádné společné aktivity, nemluvila, ale oni ji nechali, ať se jen kouká, nenutili. A ona tam chtěla chodit, těšila se. Teď už si relativně normálně hraje, mluví s dětmi i učitelkami a má tam i několik oblíbených kamarádů.

Sairon hm, tam bude zásadní problém to, že je to úplně nové. Podívat se do skoro prázdných prostor je celkem k ničemu. A že ani nemají personál, to je úplně nejblbější. Musíte si sednout, někomu, kdo by mi vadil, bych dítě nedala.

syn nastupoval v září, když mu byly 2 a 5 měsíců, v dubnu a v červnu jsme se tam byli za provozu podívat, on si prohlížel děti a hračky, my si povídali s učitelkami. Taky jsme dostali k vyplnění dotazník, abychom napsali, co vše syn umí, co má rád, jak mu doma říkáme, co mu pomůže, když je smutný apod.

ohledně zvykání a přítomnosti rodiče, to záleží, osobně toho nejsem příznivcem. Učitelky mi řekly, že začátek můžeme udělat, jak budu chtít, ale že ty chvilkové pobyty (hodina, dvě) ani to, aby tam byl rodič s dítětem moc nedoporučují, že s tím nemají dobré zkušenosti a je to spíš kontraproduktivní. Ale některé děti to možná uvítají. Samozřejmě by volaly, pokud by tam neutisitelně plakal, což se ale nestalo. Takže já bych neměla problém dát dítě hned na celý den, ovšem měla bych problém dát ho člověku, kterého jsem nikdy neviděla.

nemůže dcera nastoupit později? Třeba by stačilo 14 dnů. Abyste okoukli ostrý provoz. A hodně štěstí při rozhodování.

Pinot Noir Jo, to ona je taky samonasiraci, s tim zadkem to bylo vcera. Ale je fakt, ze vetsinou je takhle vytocena, kdyz je uz unavena nebo jsme treba dlouho doma, ceka na mladsi nebo tak. Takze si casto rikam, ze kdybych mela jen ji, tak je zlata, coz spis beru jako omluvu pro jeji chovani nez jako, ze bych necoho litovala:-D. Ale furt je to slabej odvar toho vaseho. Ale on ji ma velice casto tatinek, takze ja si od ni dost odpocinu;-)

Sairon Tvoje rozčarování chápu. A to začnou toho 1.9. všechny děti naráz ve stejnou dobu? Kolik jich bude a kolik učitelek?

Já mám zkušenost jen se dvěma školkami, jednou v DE a jednou v UAE. V naší německé školce začíná vždycky jedno nebo dvě nové děti týdně, případně po 14 dnech. První den jen na půl hodiny, pak se pobyt prodlužuje. Prvních pár dní je rodič s dítětem, každé dítě má jednu učitelku, která je jeho hlavní kontaktní osoba. Učitelky se v téhle době rodiče vyptají jak třeba doma dítě uklidní, uspí, jestli dudlík, mazlicí hračku, atd. Myslím, že druhý týden začne rodič nechávat dítě samotné. Na celou dobu přivykání se plánuje 4-6 týdnů, ale je to individuální, myslím, že dcera tam byla už normálně včetně spaní po třech týdnech. 
V Dubaji jsem byla myslím jen jednou se synem vevnitř, pak už jsem ho jen předávala u dveří. Ze začátku tam byl hodinu, pak se to prodlužovalo. Nové děti tam nebyly všechny naráz. 
Je teda fakt že jednou jsem nutně potřebovala hlídání i pro dceru (11m) a nechala jsem ji tam rovnou samotnou od 9 do 15h. Učitelky teda znala, protože ji vždycky chovaly. Zrovna to vyšlo do období, že se nijak mojí nepřítomností netrapila. 
Ještě edit: syn začal v jedné školce v necelých 10m, pak v té druhé ve 2,5r, dcera v 1,5r. 
V Dubaji byly ve všech třídách kamery, rodiče měli přístup, takže jsem mohla děti šmírovat . 

Karja Ríša se vůbec nevzteká proto, že by něco chtěl. V obchodě chce gumídky, řeknu ne, nejedl jsi oběd, žádné sladkosti, a pohoda, jdeme dál. Venku mi neutíká, z hřiště odcházíme v klidu, v tom už je s ním domluva. On je samonasírací, zuří, že se mu něco nedaří, nebo není přesně tak, jak on myslí, že to má být (takže zadek utřený hned, já říkám při hře jen to, co chce, atd.). Je to o nervy, s tím se nedá bojovat.

​Jejdamane, to je úplně přesně jako u nás. V obchodě je  zlatá, skutečně pomáhá, nic si nevynucuje, chápe argumenty, odchody v pohodě. Ale pak jí spadne stavba, rozpadne se puzzle, nejde zapnout knoflík, ulomí se banán, přetočí se ponožka při obouvání a je totální peklo, řve, jak kdyby jí někdo ublížil a nejde to zastavit. Jo a ještě je teda přecitlivělá na oblečení, často řve, že ji něco je nepříjemné, lem kalhot, šev ponožky a podobně. Ona tím řvaním nechce nic získat, není to manipulace. Je strašně vyčerpávající to pořád poslouchat. Náročná byla od mala (mladší dcera je naštěstí o dost pohodovější), tohle vztekani z neúspěchu ale přišlo až někdy kolem třetích narozenin. Teď jsou jí 4 a zlepšení sice je, ale toužím po větším :-D

Sairon starsi zacla do soukrome skolky chodit kdyz mela 21 mesicu, prvne tam s ni sel muz, a kdyz si ho za hodinu dite vsimlo presne jednou, tak ho teta poslala domu ze si mame prijit po obede. Takhle tam byli spolu 2x, pak jsme zkusili odpoledni spani, to na poprve neproslo ale s tim jsme celkem pocitali. Jinak ten vek byl pro dceru ideal na to zacit, ted uz by to tak snadno neproslo si myslim. Takhle chodila od zari 2x 3x tydne a od ledna se pridala dochazka v druhe, taktez soukrome skolce, kde zacla 2x tydne jako nahrada misto dlouhodobe nemocne holcicky. Taky tam byla myslim 2x jen na dopoledne ale skolku jsme meli projitou, tety znam osobne, a ted uz chodi jen do te druhe. Prvni byla super v tom, ze tam meli zvirata. Akorat ze jim hodne pousteli pohadky, dite se vracelo ze skolky zasadne pocurane, v jinem nez nasem obleceni, misto vody najednou trvala na stavicce, odpoledne byvala dost na zabiti, vztekla, ujecena atd. Takze ani soukroma skolka nemusi byt vyhra. Hodne jsme resili ve ktere bude pokracovat a druha teda az asi na dve veci vede na plne care...

Tim chci rict dej tomu klidne na zkousku cas, ale bud ostrazita:)

Sairon U nás v soukromých jeslich ti bylo tak, ze byl cca dvacetiminutovy pohovor s ředitelkou za přítomnosti dítěte v hlavním hracím prostoru školky. Tam jsme si řekli co a jak. Syn se tam hned sápal po hračkách, takže jsem byla docela v klidu. Adaptaci tam nevedou, prý se jim neosvědčily, přesně jak píše Malenge . Takže začal rovnou dvakrát týdně 4 hodiny, bylo mu 16 měsíců. Plakal lehce při předávání několik týdnu, ale učitelky se dusovaly, ze po předání okamžitě přestane. Vracely ho v dobře náladě, usměvavého, takže jsem z toho měla vždy dobrý pocit. Teď už se umí i vyjádřit a vím, ze se tam těší a chodí tam rad. Učitelky mi přijdou sympatické a až na cenu zařízení si nemam na co stěžovat