viktorka_od splavu No jako dvojčata...dodnes nezapomenu,jak jsme dítěti A rvali z rukou půlkilovej šutr, kterým se v necelých dvou letech chystalo prašit dítě B 

Naši jsou 4,5 roku od sebe. To teda jen kvůli tomu, že první s ADHD totálně nespal a byl schopný prořvat den. Potom ve starším věku byla samá scéna kvůli všemu a usínal nejdřív kolem 23-24 a já prostě dřív něměla vůbec odvahu mít druhé...hlavně nebyl ani prostor na výrobu . Nikdy si spolu nehráli i teď vidím, že je to problém, protože jedenáctiletý chce jiné aktivity než šestnáctiletý. Nikdy jsme si moc aktivit neužili jako rodina. 

Renusatko Přesně. Mám holky od sebe 6 let a bude to mít zjevně jedinou výhodu, a to že starší bude schopná (možná) vyzvedávat mladší ze školky. Naplánovat nějakou akci, aby to bavilo obě, aby to bylo nezávadné pro tu mladší, aby taky neobtěžovala cizí lidi, je kumšt. Se slzou v oku vzpomínám, kolik jsme prováděli akcí, než jsem podruhé porodila, resp. než druhorozená opustila hluboký kočár.

Renusatko já třeba jako šestnáctiletá s rodiči žádný aktivity dávno nepodnikala

a co znám/znala jsem sourozence věkově blízko, tak ten starší akorát mladšího strašně vždycky šikanoval, zajímavý že rodiče jako by to vůbec nezpozorovali, nějaká slepota. u toho velkýho rozdílu se to skoro obrací, protože starší "musí být rozumný" a o toho mladšího se musí starat. já jsem taky ze dvou jedináčků, tak se mi to zdá super:-)) a z pohledu matky to že poměrně náročný období začátku školní docházky pokryju během mateřské s mladším dítkem vidím jako obrovskou výhodu

viktorka_od splavu tak u nás to nikdy na tom, že by byl starší rozumnější nefungovalo. Celé dětství vysvětlujeme jednomu nebo druhému, že musí ustoupit, protože sourozenec to ještě nezvládne nebo naopak. Najít společnou aktivitu je strašně těžké. Je jasné, že třeba teď už s námi starší nikde moc nechodí, ale problém je třeba i dovolená. Starší chce cestovat a mladší chce ležet na pláži, cestování a města ho zatím nijak nezajímají. Dát to nějak dohromady vždy znamenalo trávit dovolenou každý aktivitou s jiným dítětem. To stejné většina víkendů. Já mám  pohled prostředního dítěte..bratr o 7 let stsrší...jako dobrý, ale skoro ho neznám a i dnes se stýkáme málo, s mladším o 3 roky jsem si rozumněla vždy perfektně a vídáme se téměř každý víkend. 

Renusatko to ale není vůbec pravidlo, my třeba máme teď dva stejně starý kluky skoro na den a každej je úplně ale úplně jinej a kdybysme měli všechny aktivity řídit podle toho tak se zblázníme. jasně, nejsou sourozenci, ale klidně by být mohli, jejich sourozenci jsou taky každej úplně jinej. děti věkově blízko vůbec nemusí znamenat že si spolu hrají a rozumí.

Ounz dekuji za vysvetleni, jen dodam ze jsem vcera opravdu neslezla z preslicky a tomuto postupu rozumim a vim jak to funguje. Kdyby opravdu dostala ty sirokospektralni, tak nereknu ani popel, ale dostala ty specificke na dany problem s tim ze jestli je to cajk se uvidi...

viktorka_od splavu jasne kvuli nudy jsem to resila  jak jsou mi tvoje nazory casto blizke tak tohle opravdu ne

To mate uplne sumak, bud si rozumi nebo ne. Stejne tak je loterie cokoli jinyho. Ja mam presne o 2 roky a zatim se akorat hadaji a mlati, ja na ne jecim a tak furt dokola. Mam taky o 2 roky mladsiho brachu a zila jsem do cca 25 let s tim, ze je to debil, nejlepsi kamosi jsme az tech poslednich 10 let.

Ja jsem 6 a 8 rozdil a za sebe jako dite si nemuzu stezovat. Vzdycky si se mnou hrali, fakt co si pamatuji, I mama to rika, brali me s sebou ven, jako mlade me brali na diskosku, se vsim mi poradili, libilo se mi to. Myslim si, ze o vekovem rozestupu to neni. Bratranek ma o 10  let mladsi segru a vzdycky z ni byl uplne hotovej, ted jsou prave ve veku, kdy ji odvazi a privazi z tech diskotek, a rad. Proste tam hraje roli tolik faktoru, ze vek je ve vztahu jen jednim z x. Myslela jsem si, ze treba u dvojcat je dany, ze jsou to nejlepsi kamosi na celej zivot, ale taky znam jedny holky, co se spolu proste od ranne puberty moc nemusi.

Karja mam to uplne stejne - o 7 let starsi bracha a rozumime si skvele. Vzdycky me chranil, byl na me hodnej a pozdeji me vodil po hospodach;) jinak mam v okoli jen priklady, kdy sourozenci blizko od sebe se nenavidej celej zivot...plus mam zkusenost s hlidanim bratrancovych satanu 2 roky od sebe, coz byl hororovej zazitek.

Mám dva mladší sourozence. Jsou od sebe dva roky, kdežto já od nich 9 a 11 let. Jako malá jsem po sourozenci hodně toužila, protože v rodině jsem byla první vnouče a nebylo si s kým hrát. Musela jsem si vystačit s dospělými, což bylo na jednu stranu super, na druhou stranu mi to asi i uškodilo, protože se ze mě stal těžký introvert a celý život mám problém s navazováním kontaktů s lidmi mého věku. Když se na to podívám zpětně, jsem ráda že je mezi mnou a sourozenci tak velký věkový rozdíl. Nehádáme se a rozumíme si, i když jsem pro ně občas spíš třetí rodič 

 mi to asi i uškodilo, protože se ze mě stal těžký introvert a celý život mám problém s navazováním kontaktů s lidmi mého věku

​k tomu by se spíš asi mohla vyjádřit slniecko , ale řekla bych že to je spíš vrozený povahový rys - měla jsem podobný názor jako ty, než jsem si uvědomila že mladší sourozenec vyrůstal úplně jinak než já, v ruchu a vzruchu a v kolektivu od dvou let - a kdyby byla nějaká pomyslná stupnice introverze, tak oproti mně má dvakrát tolik bodů:-)

viktorka_od splavu ano, já byla introvert vždycky, do školky jsem sice chodila od tří let, takže v kolektivu jsem byla, ale vždy jsem se cítila lépe mezi dospělými, a mám to tak doteď. I když už jsem sama "dospělá", tak komunikace s lidmi mé věkové skupiny (20-25) mi dělá potíže. Teď na VŠ se to postupně lepší, ale osmiletý gympl pro mě byl jedna noční můra.

Bowle naštěstí za chvíli budou tví vrstevníci dospělí bohužel to pak pokračuje a já kolikrát koukám s jakýma staříkama se to vlastně stýkám

Já si myslím, že se to nedá tak brát, že když jsou děti věkově blíž u sebe, že si budou rozumět a naopak. My jsme od sebe se ségrou dva roky a začly jsme si rozumět v podstatě až v době, kdy se přestěhovala do Anglie. Jako malé jsme se dost často rvaly, většinou jsem dostala na budku, i když jsem starší, ségra měla větší páru, váhu i víc energie. A že mám ustoupit, protože jsem starší a rozumější, jsem poslouchala pořád, právě proto, že jsme byla takové hodné a mírné dítě a ségra poděs, byla to nejrychlejší cesta k uklidnění situace. Našim to nezazlívám, je mi jasné, že to dělali, jak nejlíp uměli, a jinak jsme měly hezké dětství, ale žádná selanka to mezi námi fakr nebyla. Teď už máme z biologické rodiny krom jednoho bratrance jen samy sebe a daly bysem za sebe ruku do ohně, ale stálo to fakt roky snahy nebo práce, nebo jak to říct.

Naproti tomu kamarádka je se svojí sestrou ta úplně nejlepší dvojka, jsou mezi nimi taky dva roky, a co tak vidím po okolí, tak mi přijde, že věk nehraje moc roli - to už spíš podobnost povah, temperamentu atd.

viktorka_od splavu Bowle Na introverzi/extroverzi to vliv nemá, spíš na tu schopnost "vyjít s okolím", s tím mají introverti přirozeně potíž (ale i extroverti, ono se to nezdá, často se prosazují až k nelibosti okolí). Myslím, že celkově kolektiv stejně starých dětí učí důležité sociální návyky (i kdyby to měla být jen schopnost vypnout a najít si svůj svět). 

A ještě k tomu věkovému rozdílu-oba (malý i velký) mají své výhody a nevýhody, opravdu záleží na povahách, temperamentu, pohlaví a tak, ale taky dost na přístupu rodičů, to taky nepadlo-ono je totiž dost těžké ukočírovat dvě rozdílné děti a je jednoduché nechat je, ať si všechny spory řeší mezi sebou a zasáhnout až když "teče krev" (v přeneseném slova smyslu). Pamatuju si, když byly malé moje neteře (10 let rozdíl), mladší něco vyvedla (nebo si udělala, už nevím) a starší dostala sekec, že na ni nedala pozor. Tehdy jsem sestru upozornila, že je to její dítě a ne starší neteře a jak jsem to viděla "z venku" dávám si teď, když mám děti já, na takové věci hrozný pozor. Od malička a od maličkostí. Myslím, že mají hezký vztah, i když mladší starší sestru zbožňuje a ta toho využívá  ale ani jeden nepřesahují míru (většinou). Taky jejich vztahu dost prospěl pobyt v zahraničí, tím že neměli nikoho jiného, byli donuceni spolu vycházet (rozdíl 3,5 roku). 

Jinak u nás v rodině jsou často velké rozdíly, já mám sestru o 6 let starší, ale třeba táta měl sourozence starší o 20 let, takže moje sestřenice mají starší děti než jsem já....:-)

viktorka_od splavu Jenomže to už si spolu moc nepohrají a máš v podstatě dva jedináčky :-(

​Ja mam brachu mladsiho o osm let a nesouhlasim. Naopak spolu mame mnohem lepsi vztah, nez spousta nasich kamaradu, co maji se sourozenci mensi rozdily. Diky tomu, ze jsme se spolu mijeli v tech "krizovych obdobich", jako treba puberta (nejdriv byl on jeste maly a roztomily a ja pak uz byla na vysoke v Praze), tak jsme se nikdy nehadali, neprali, mame se proste celozivotne jenom radi :). Hrali jsme si spolu hodne, hrozne rada jsem se o nej jakoo mimino starala, babicky silely, ze mi ho rodice davaji do ruky :), a kdyz povyrostl, tak jsem si spolu staveli bunkry, z lega, cetla jsem mu, jezdili na kole na delsi vylety, protoze s osmnactiletou uz rodice desetileteho v klidu pusti, stejne tak mamka ocenovala, ze mi ho jako mimino mohla dat do kocarku ja jezdila venku v nasi ctvrti, zatimco ona treba varila, vodila jsem ho rano do skoly, naopak me mamka mohla po skole vyzvedavat s kocarkem a ja nemusela do druziny, mela na materske cas se mnou delat ukoly do skoly... takze naprosty souhlas s viktorka_od splavu , idealni vekovy rozdil je tech sest, sedm let :) rozhodne ja sama planuju dve deti tak minimalne po peti letech.

Nedavno se me ptaly dve kamaradky, jestli mi nikdy nevadilo, ze mame mezi sebou osm let, tak jsem se na to ptala i brachy, rodicu, a vsichni se shoduju, ze jim to maximalne vyhovuje, tata to doporucuje i z financnich duvodu, protoze treba musel zivit jenom jedno dite na vysoky, druhy na ni jde az ted, kdy starsi se uz o sebe stara samo :) 

Zuzuli 

Mám syna jedináčka, ještě tedy není dospělý, takže se nakonec ještě uvidí. Ale musím říct, že ve srovnání s ostatníma dětma jeho věku, které známe,  což jsou všechno děti se sourozenci, mu opravdu nedělá problém si najít kamarády. Kamarády chce, prostě asi není introvert a ví už od mala, že do toho musí jít aktivně sám, protože holt nemá “zadarmo” žádnýho sourozence. Takže kamkoliv přijde, kde nikoho nezná, hned se s někým skamarádí, odnáší si telefonní čísla apod. Má to úskalí, někdy narazí asi na introverty, kteří se seznamovat nechtějí nebo sourozence, kamarády, kteří si hrají spolu a nikoho mezi sebe nechtějí, ale teď je větší, tak už z toho není nijak smutnej. Navíc, už má těch kamarádů hodně. Nejhorši jsou pak takový ty kliky ve třídě, to musím neustále poslouchat a dost mě to štve, zkoušej to tam některý chlapečci ovládat, kdo s kým, s kým ne. A to mu myslím ty sourozenecký zkušenosti chybí, moc to řeší, není na to zvyklej no. Je zvyklej na dospělý, který věci řeší normálně...

Kdybych mohla, tak mám víc dětí, mít sourozence je podle mel důležitý,mrzí mě, že syn je jedináček... Ale i to jedináčkovství může mít v něčem pozitivní vliv, se utěšuju.