Já jsem původně ani nepsala o tom, jesli si děti věkově od sebe rozumí, nerozumí, vyhrají si a tak, ale opravdu jen o  problému najít společné víkendové akce nebo dovolenou, aby někdo nebyl otrávený a nechtěl dělat něco jiného. Ani tak nešlo nikdy o důvod, že by je to nebavilo, ale o nevhodnost téměř čehokoliv pro oba. My jsme prostě hodně aktivní, takže rozdílné děti věkově (do toho i povahově) , byl problém vždy. 

Myslím, že v naší generaci se to tak neřešilo. Já mám dobrý vztah s mladším i starším bratrem, ale k mladšímu mám blíž. A taky nás brácha bral na zábavy a všude, nikdy jsem se nijak extra nehádala ani s jedním. Jen ten starší byl celý život někde jinde než já. Když jsem šla na základku, tak už byl na střední, když já šla na střední, tak už měl za sebou skoro vysokou a začínal pracovat. Tak jistě, že tam není důvod k hádkám, protože tam už ten druhý je někde jinde a nebude se dohadovat s děckem. 

711990 

Mám několik kamarádek, kterým první těhotenství nevyšlo, ale dalším vydařeným se všechny ty negativní emoce smazaly. Jak ty potraty tajily nebo o nich nemohly mluvit, tak pak to z nich spadlo a dobrý. Já bych řekla, ať to ještě zkusíš, ten prcek pak fakt stojí za spoustu trápení. V dnešní době to málokdo má jednoduchý, ale nakonec se zadaří. Hlavu vzhůru, zase bude dobře.

rasaNori no, i tak to může bejt. Jinak si nemyslim, že si slezla z přesličky, myslela sem, že by se hodilo vysvětlení.

Bowle osmilety gympl byl pekna ponorka! Clovek vedel,ze s tema lidma stravi skoro dekadu v jedne mistnosti,tak se musel snazit:) taky na to nevzpominam s laskou,prestoze jsme meli tridu plnou vesmes velmi chytrych a bezproblemovych lidi,sikana nebyla a vsichni jsme plus minus vychazeli.ale ja tam byla osm let jak na trni,nejak jsem se tam nedokazala uvolnit.to az ted,po patnacti letech,jsem schopna trochu rozvazat,kdyz se obcas s nekym z byvalych spoluzaku sejdu...

Gatita na gymplu jsem si našla dobré kamarádky, bohužel ve třídě byli i takoví lidé, kteří měli potřebu se mi posmívat jen kvůli tomu, že vůbec existuju.. po čtyřech letech to vyšumělo a do maturity jsem to nějak doklepala. Vlastně až na univerzitě jsem si uvědomila, jak strašně jsem gympl nenáviděla. Teď jsem konečně v normálním kolektivu, ani bych neřekla že na to budu mít takové štěstí.

Máme dvě děti, dva roky od sebe. Perou se pořád, ale souhlasím s Renusatko, kdyby byli od sebe víc, tak nemůžeme společně dělat spoustu věcí (jít do kina, lyžovat, jít na turu), resp. museli bychom čekat až mladší doroste a zároveň ten starší by byl pořád fyzicky někde jinde, takhle ten rozdíl není tak markantní.

Nechápu, kde ty děti pořád berou energii. Dneska jsem si dali 12 km výšlap, s relativně docela dost převýšením, dojeli jsme domů a dětičky šly jezdit na kole a pak ještě přinutli muže, ať si zahrajou badminton.

Máme dvě děti, dva roky od sebe. Perou se pořád, ale souhlasím s Renusatko, kdyby byli od sebe víc, tak nemůžeme společně dělat spoustu věcí (jít do kina, lyžovat, jít na turu), resp. museli bychom čekat až mladší doroste a zároveň ten starší by byl pořád fyzicky někde jinde, takhle ten rozdíl není tak markantní.

​a jezdit na kole, bruslit, plavat... jak jsme to jen dělali? 

Naši jsou 4,5 roku od sebe. To teda jen kvůli tomu, že první s ADHD totálně nespal a byl schopný prořvat den. Potom ve starším věku byla samá scéna kvůli všemu a usínal nejdřív kolem 23-24 a já prostě dřív něměla vůbec odvahu mít druhé...hlavně nebyl ani prostor na výrobu . Nikdy si spolu nehráli i teď vidím, že je to problém, protože jedenáctiletý chce jiné aktivity než šestnáctiletý. Nikdy jsme si moc aktivit neužili jako rodina. 

​Ježkove husle, presne ADHD staršej bol dôvod, prečo je mojimi deťmi rozdiel 5 rokov...viac sme nechceli, aby získali súrodenecké "zručnosti", ale ani vtedy sme si neboli istí, ako to dáme ...

Odmenou nám bolo....druhé dieťa s ADHD ...

viktorka_od splavu tá exto/introverzia sa všeobecne považuje (čítaj = som lenivá hľadať relevantný zdroj teraz) za vrodenú, ale tie zručnosti sa skutočne učia v kolektíve rovesníkov / súrodencov, proste v okolí.

viktorka_od splavu To jste prostě měli asi úžasné děti, buď ráda, že to vše zvládali...u nás to prostě byl vždy velký rozdíl v rozložení sil. 

Renusatko mně to nikdy nepřipadalo jako problém, prostě normálně, třeba když jsme vyjeli na bruslích tak benjamínek jel na kole atp.

jak to asi dělali/dělají lidi co mají těch dětí víc?:P

slniecko Tak to úplně nevím, jestli bych se někde nehoupala. U nás ty první roky byly hodně náročné, ještě já jsem teda v té době o ADHD nic nevěděla. Poprvé jsme to totiž řešili až po narození druhého, to jsem teprve pochopila, že jsem svoje první dítě nerozmazlila, že jsem ani nebyla špatná matka, když mi dítě nepřetržitě řvalo a nespalo. Naštěstí teda druhého mám za odměnu, úplný opak. Svoje potíže taky má, ale možná spíš ze soužití s problémovým bratrem. 

viktorka_od splavu Nevím, já to nezvládala. Možná i tím, že jeden má hyperaktivitu a druhý je nesportovní, tím se ještě společné sportovní aktivity vyloučily. Kino při rozdílu 5 let znamenalo nikdy nejít na stejný film, Bongo v době kdy jednoho bavilo, tak byl druhý malý a pak zase naopak. A to beru opravdu dětský věk, protože tak od těch 13 už starší raději zůstal sám doma než by někam šel a žádné společné aktivity už nebyly vůbec. 

viktorka_od splavu Já psala, jak to vyhovuje nám. Jasně, že jinde to bude fungovat jinak (když už nic, tak pro to, že jim nic jiného nezbude), ale osobně bych do dalšího dítě teď už nešla i z důvodu právě velkého věkového rozdílu.

Renusatko možná je to fakt dané tím, že s mou starší byla domluva normálně v pohodě, jako nijak zvlášť jsem ji nevyužívala že by vodila mladšího sourozence do školky nebo podobně, ale jinak nebyl žádný problém se přizpůsobit, a byla samostatná, takže když jsme jeli na lyže a plácali se na svahu s prckem, tak se sama naučila na snowboardu:P

brrr já bych nešla hlavně proto, že už chci mít svatej klid! se těším na vnoučata, to se dá vrátit

viktorka_od splavu Nevím, já to nezvládala. Možná i tím, že jeden má hyperaktivitu a druhý je nesportovní, tím se ještě společné sportovní aktivity vyloučily. Kino při rozdílu 5 let znamenalo nikdy nejít na stejný film, Bongo v době kdy jednoho bavilo, tak byl druhý malý a pak zase naopak. A to beru opravdu dětský věk, protože tak od těch 13 už starší raději zůstal sám doma než by někam šel a žádné společné aktivity už nebyly vůbec. 

Začiatok bol strašný, ale potom sa tak nejako...unavili navzájom, no...a keďže ja som vedela o čo kráča, od začiatku sme vyberali škôlky a školy, kde mi ich nedusili.

Horečka šestý den  Šestý den je to dítě bez pořádného jídla. Ten můj kluk se přes 10 kilo snad nikdy nedostane. Jakmile se váha přiblíží, vždycky přijde něco takového. A já ve chvílích, kdy spí, a měla jsem se učit na zkoušku, musím pracovat, protože do kanclu se nedostanu. Se picnu, fakt.

Pinot Noir oh, to mi je luto..a vies co mu je? Moja mala horucku asi max.4 dni pri 6.nemoci alebo co to bolo, a mali sme vsetci dost :(

olivieraa Nevím. Včera jsme byli u lékařky, pokud se to nezlepší, tak zítra znovu. Podle CRP to na antibiotika není, dostal jen Pamycon do nosa. Z těch násilných aplikací sirupů, nosních kapek a odsávání hlenů už mi je zle.