crazydaisy No já s tou mojí holčičkou byla taky nešťastná. Každý den jsem se sama sebe ptala, co dělám špatně. Připadala jsem si jako nejhorší matka na světě. Ve školce průšvih za průšvihem, navíc ještě furt ty socialistický pořádky, kdy tě honí s každým prdem na psychiatrii. Ve škole taky hrůza. Až po letech mi došlo, že možná tam bylo něco jako slabý asperger, ale tenkrát na to byla jen jedna nálepka, nezvladatelná.

A přitom byla a je hrozně chytrá. Četla a psala od 4 let, pamatovala si skoro celé knížky nazpaměť, četla knížky pro mnohem starší věkovou skupinu. Ve škole jí hrozně rozčilovalo, když učitelka tápala v učivu nebo plácala vyloženě nesmysly, takže vyrušovala a opravovala je, čímž si teda zajistila všeobecnou "oblibu". Případně se sebrala a ze třídy odešla, že jí to tam nebaví, že tohle dávno umí. Pořád mne volali do školy na kobereček, pořád mne nutili se omlouvat, holčičce to bylo fuk. Ve druhé třídě udělala zkoušky na jazykovku, byla třetí ze tří stovek dětí. Bohužel zas tam byly kázeňský přestupky, měla sice samý jedničky, ale z chování dvojku a definitivně jí vyhodili ve čtvrté třídě, protože zapálila odpadkový koš. Pak zas obyčejná základka, kde se opakovalo pořád to stejný. Dítě jedničky ze všeho, ovšem chování děs, pak zas jiná škola a po roce další. 

Ale pak se nějak pomalu zklidňovala, sama se přihlásila do Menzy a stala se členkou, chodila na všechny možný olympiády, soutěže, vyhrávala cokoliv, taky málem odletěla ve třinácti na měsíc do NASA, dělala konkurz s dětmi z celé republiky a uteklo jí to jen, že byla nemocná. Ale tyhle úspěchy jí pak docela zajistily respekt u dětí, začala mít kamarády a tak už ta rebelie nebyla tak hrozná. No a gympl a vysoká už byly v klidu. 

A když jsem pak viděla, jak je pracovně úspěšná, že sjezdila skoro celý svět, jak jí jde angličtina, kterou se učila jen klasicky ve škole, žádný kurzy, a teď se díky tomu skvěle uživí, jak dokáže přeskočit ze dne na den do jiný, naprosto odlišný branže bez sebemenšího zaváhání a rovnou jede, jako by to dělala už roky, což teď zrovna na mateřské řeší asi už popátý, zas jí někdo lanaří, tentokrát ze Sillicon Valley.

No kdybych tohle věděla předem, mohla jsem si ušetřit ty roky černých myšlenek, co z tý holky bude. Ta křišťálová koule by bodla.

Zarinya Ten ale je ty krásný černý vlásky. A vůbec, takový chlapík je to.

Jennyfor tak to je dobrý počtení pro ostatní rodiče, aby věděli, že se vyplatí se to dítě nezabít v jeho nejhorších letech!

Zarinya je krásny!

marieu Máš to pěkně zorganizované. A vůbec máš takový hezký přístup.

Syna jsme poslali po strašně dlouhé sobě do školky a zaplatili jsme za to hned karanténou:) Naštěstí se zdá, že tím projdeme bez ztráty kytičky, ale jsme zavření doma a náš denní program bych zde raději nezveřejňovala.

Ale dřív jsem nás honila dopoledne (v období, kdy syn nenavštěvoval školku) i odpoledne na chvíli ven, měla jsem to načasované na spánek mladšího. Dost jsem vařila, dala jsem si takovou soukromou výzvu, že každý týden vyzkouším aspoň jeden nový recept. S dětmi si nijak cíleně nehraju, jen když si samy řeknou. Vůči mladšímu (tomu je rok) žádné výčitky stran edukativních aktivit nemám, protože si myslím, že má dost přirozených podnětů od staršího. 

Když to takhle napíšu, zní to jako úplně v pohodě. Ale není, starší je vpodstatě předškolák a i když se toho dost naučil i sám doma, potřeboval by trošinku usměrňovat v nějakém kolektivu, protože jak tu pořád plkám, tak už mě nevnímá a vůbec neposlouchá:) K prarodičům moc nechodíme, jsou to jen taková opatrná a pečlivě plánovaná setkání. S kamarádkami na mateřské se také stýkáme velmi málo. Buď jen někde venku, což je v zimě trochu na prd, nebo si to tak veleopatrně dávkujeme 1x za 14 dní.... a mně to nestačí. Protože jsem už taková vyčpělá, nebo jak to popsat, chybí mi podněty, to se pak odráží i v konverzaci u nás doma. Muž je na tom podobně, chtělo by to nějaký příjemný zážitek/zpestření, abychom si měli aspoň o čem povídat.

Jedni známí, kteří mají velkou rodinu a jsou celí takoví organizovaní, si natvrdo rozdali úkoly, že každý musí vymyslet na daný měsíc jeden výlet, jedno oblíbené jídlo, jeden film na společné koukání... to je asi také řešení, ale u nás tohlé úkolníčkování nikdy nefungovalo:))

marieu nj tak to je těžké, snad se rodiče s tím hlídáním budou činit

marieu Mha Kokoska Jennyfor letfenixa dekuju

Kokoska my se divili,ze je tak hladkej z normalniho porodu.

Zarinya to je brouček:-)

dorka on je Sipkova Ruzenka.

​Tak to je skvělý

viktorka_od splavu

dorka uvidime jak dlouho.

Zarinya jee, vlasac je roztomily a ani nevypada zlute 

mnum to byl jen vcera,jak opaleny.Dnes je uz pry zdravy,byl pod lampou celou noc.

Zarinya to je dobre  tak at se mlade rodince dari!

mnum dekuju

Jennyfor Jako bych slyšela tchýni mluvit o mém muži.  On a jeho nejlepší kamarád (dnes velmi úspěšný) a jejich základka....jako drobný příklad, na rozlučku se ZŠ se rozhodli podpálit Bratislavu, ovšem chytila jen mladší sestra. Když jsem se jich kdysi ptala, jestli spolu chodili i na gympl, tak se na mě ten kamarád tak ohromeně podíval a říká "blázníš? To už bychom dnes byli oba v kriminále!" 

Jennyfor promin, ale "ve 4. tride zapalila odpadkovy kos" me rozesmalo . Tobe to tehdy asi neprislo, co..? Ale super, jak to nekonec dopadlo.

Tak syn má pracovný kútik aj u babky a dedka

Pavlena tak ono to plálo do výše dvou metrů, nejdřív tam naházela kupu papírů, sběr, sešity a tak. Zapnulo to požární hlásič a došlo k evakuaci školy. Teď už to všechno při pohledu zpátky může vypadat jako sranda, ale já byla fakt dost zoufalá.

Na mě nějaký splín padl dneska. Jako myslela jsem si, že ten covid režim mě nějak neomezuje, ale jo, omezuje. Uvědomila jsem si, kolikrát jsme se s blízkými přáteli a kolegy viděli předloni, kdy už jsem měla mimino, a kolikrát loni. Že se narodilo několik miminek, které jsem ještě neviděla. Že dvě dopoledne v nějaké herně nebo na "kroužku" pro batolata by nám zpestřil rytmus a mě společenský život. Nebaví mě vařit, resp. vymyslet, co pořád vařit. Než se teď v zimě vypravíme ven, trvá to skoro půl hodiny, a co je nejhorší, malý nesnáší sáňkování, a tu dneska tak krásně nasnezilo. 

Taky mi jí přivedli do mé tehdejší nóbl práce na Národní třídě policajti, že jí našli, jak žebrá v podchodu na Můstku. Posadila se tam na kus hadru, před sebou cedulku: Pomozte, jsem z Rumunska, mám hlad a plechovku na peníze. Hanbou jsem se propadala, když mi jí dovedli, a když panové odešli, vítězoslavně vysypala kapsy a dalo to pětikilo. To jí bylo 9 let.