moora prý se ty nemoci často zaměňovaly za alergii na penicilin. Já jí zřejmě měla okolo roku a půl, nevím, proč, ale dostala jsem antibiotika na ty horečky (asi jak se dávaly "na všechno") a potom jsem se osypala, tak doktorka usoudila, že je to alergie. Když jsme se pak přestěhovali, nové doktorce se to nezdálo a udělala mi testy a žádnou alergií nemám.

mnum teda ale názvy tých chorôb znejú ako zaklínadla z Harryho Pottera

Do jakého věku jezdily vaše děti na té sedačce za kolem? Přemýšlím, zda to mám pořizovat dvakrát. My jsme to vloni využívali hodne, na takové rychle přemisťování.

betsey hej, tie latinské názvy sú zaujímavé, ešte lepšie sú mená baktérií alebo nejaké anatomické štruktúry (sulcus tendinis musculi flexoris halluci longi- obľúbenec pri učení sa anatómie)

Noc hrůzy, nebo teda spíš večer

Přiznávám, že když jsem večer slyšela pláč v chuvicce už v půl desáté, rozbrečela jsem se, že to už nedávám. Už několik týdnů je mi to stálé noční kojení nepříjemné, včera už jsem ho byla ochotná snášet jen krátkou chvilku, fakt mi to bylo až odporné. Jenže malý prostě jinak neusne, a to nekecám, když mu v noci řeknu, že si potrebuju lehnout jinak, tak on vážně čeká, třeba sedí a kouká, dokud mu zase nedám, já v mezičase i usnu, takže chudák čeká celkem dlouho. Ale většinou řve, vážně vztekle, zuřivě řve, takže se zapřu. Včera s tím odporem ke kojení se mi ho nakonec povedlo uspat ukolébavkou, ale spíše na tom má zásluhu únava po tak dlouhém skoro konstantním křiku. On totiž neumí přecházet mezi fázemi a já nevím, jak ho to naučit, když odstavit se očividně nenechá. Ovšem já už jsem hotová, unavená, často mě bolí hlava, ráno když je doma muž, tak malého akorát vypustím a hodinu nebo hodinu a půl spím. 

dzizisketa soucitím, to odstavování je náročné. Ale když už to noční kojení fakt nedáváš (pamatuji si to jak mi to taky bylo hrozně už nepříjemné až odporné u většího dítěte, navíc moje potvora mne kousala), tak vydržet, co jiného. Několik nocí asi bude čekat nebo řvát přesvědčený o tom, že dostane nakonec napít, ale za chvíli mu to snad dojde že toto si nevyřve. U nás to celkem trvalo asi 14 dní, z toho tak 4 nebo 5 nocí bylo opravdu těžkých, pak se už jen budila, já jsem ji připomněla, že v noci mlíčko spinká, ale jsem tady s ní a když má žízeň, má tady vodu. Někdy ještě plakala, ale každou noc méně, a po těch 2 týdnech začala spát celou noc. Asi nejhorší je povolit nakonec dítěti a nakojit ho aby už neřvalo, to si pak z toho jen vezme že stačí jen být vytrvalý a dostane to. Tak držím palce ať to zvládneš. 

dzizisketa ako ti rozumiem. Potlapkavam. Mala som rovnaké pocity a proste ako píše @mnum vydržať a nedať je asi jediná cesta. Prešla som si ňou tiež.

A nemusím ti hovoriť, že mala ma 2 a p roka a kojenim ju stále uspavam

My jsme měli krásnou noc, ovšem ráno jsem se změnila v tu tyranosauromatku už v posteli, když Ríša mermomocí chtěl probudit tatínka, aby se ho zeptal, jestli už je ráno, a pokračovalo to dalšími dvěma scénami, kdy tu Ríša na nás ječel "a už se na vás zlobím" (to má nejspíš ze školky, tohle nemusím říkat, na mně je jednoznačně poznat, že se zlobím ). Ještě není devět a už by to i stačilo. Utekla jsem na rotoped a nechala je všechny, ať se třeba zboří dům!

dzizisketa poslat tam tatinka a spat v obyvaku, u nas bylo po dvou nocich vymalovano... 

dzizisketa souhlasim s mnum . Pokud chces opravdu prestat, musis vydrzet. A hlavne se psychicky pripravit na to, ze ty noci budou tezky a ze to bude trvat. Ja teda v noci odstavovala uz asi v synovych osmi mesicich ( uz mel to prso v noci jen jako hracku ), coz mi vlastne prijde jednodussi, nez kdyz je dite vetsi , ale trvalo to asi tyden, nez pochopil. A prvni 4 noci prorval strasne. Muz do me furt hucel,at ho uz konecne nakojim, tak jsem ho prestehovala do obyvaku ( muze ).

rasaNori koukam, ze jsme zvolily opacny postup, ale evidentne fungujou oba

dzizisketa poslat tam tatinka a spat v obyvaku, u nas bylo po dvou nocich vymalovano... 

​Tohle nefunguje, on moc dobře ví, že tam někde jsem. 

Aspoň že přes den je to nejzlatější nejroztomilejší dítě, takové moje sluníčko (hlavně těmi vlasy). 

dzizisketa 

Soucítím. Já jsem obě děti odstsvila ještě před prvním rokem. Prvního jsem musela a druhá začínala po nocích rozjíždět přisávací party, takže bylo rozhodnuto. U obou dětí to proběhlo celkem hladce, což přičítám tomu, že jak byli malí, moc o tom ještě nepřemýšleli, mlíko z flašky jim taky udělalo dobře a o kontakt rozhodně nepřišli. A u obou jsem na víkend zmizela, prostě to bylo rychlé a radikální. Držím ti palce, ať to dobře zvládneš. Já fakt u holčičky ucukla hned, jak to vypadalo, že se řítíme do průšvihu.

dzizisketa dneska to zas bylo vyzivny. U nas jeste riznuty tim, ze nechce spat se mnou v posteli a trva na tom, ze bude ve svy postylce....aby nasledne trval na tom, ze chce za mnou. Moc tlapkam(a taky u nas nefunguje zasah samba, to ho nasere este vic)

rasaNori a kdyz jses vratila po tech 2 nocich, tak uz si nevzpomnela? Jses stastna zena

711990 

Tyhlety nenene jojojo zkoušel syn a dost jsme mu to žrali. U druhýho dítěte je to jiný, hned to poznáme a končíme, chudák má úplně jiný rodiče .

rasaNori koukam, ze jsme zvolily opacny postup, ale evidentne fungujou oba

​Je vlastne úplne jedno jak to udelas, prostě mu nesmis dat napít

dzizisketa 711990 tlapkam moc.

A souhlasím s mnum podle mě není jiná cesta nez to vydržet. Ne každé dítě je takové, mladší jsem odstavila jen tak mimochodem, takže když vám bude někdo říkat, že se to vyřeší casem samo, tak měl jenom štěstí na dítě. 

dynda ja mu vzdycky vyhovim s presunem do postylky a pak teda se snazim vydrzet, nekdy si trosku zanadava a usne, nekdy zacne hysterickej zachvatje vtipny, ze kazdy vase dite ma jiny rodice