Potrefenáhusa mě taky kojení bavilo, já si u toho přes den odpočinula, co jsem přečetla v tý době knížek, u obou dětí. A ten kontakt a ta malá ručička, užívala jsem si to.
Naštěstí se ty rozbouřený hormony pak pomalu zklidňují, příroda to asi tak zařídila. Já si u obou dětí dala tak nějak podvědomě cíl, že rok a půl stačí a přesně v týhle době se to bezbolestně ukončilo.
Ale mám kamarádku, matku dvou dětí, která s prvním začala po čtyřicítce, kdy už dávno nedoufala, že najde toho správnýho otce pro výrobu dětí.
A ta kojila dlouho a nemohla přestat, bo chlapeček byl až hysterický. Tak doufala, že k odstavení dojde v jeho třech letech, kdy odjela do porodnice mu porodit sestřičku. No nedošlo, tu chvíli to chlapeček vydržel a po návratu se k sestřičce zase přidal. Takže kojila v kuse skoro šest let a teda už to připadalo divný i mně, když jsme seděly v parku na trávníku, semlely kde co a obě už velké děti, šest a tři, měly hlavu pod máminým tričkem a dávaly si svačinu.
