Kokoska u nás to robia obidvaja, ale začala som všetko hodené bez milosti zabavovat, zničili už toľko hračiek a nábytku 
Na steny začal kresliť tiež až po treťom roku. Keď som schovala farbičky, tak autíčka alebo rôzne drevené hračky poslúžia rovnako. Ešteže sa biela stena ľahko premaluva.
U nas se to zlepsilo s vekem, ale ne uplne. Dodnes se desne rozciluje a nevidi neslysi. Zajimave je, ze se to deje jen doma, ve skolce to nastesti nikdy nepredvedl, coz mi nesedi a rikam si, ze to tedy zas az takovy afekt byt nemuze a ovladat se ocividne umi, takze se ho pri tech jeho vybusich snazim ruzne srovnat, zacnu na nej jecet a uz to jede
.
Gatita prý se takhle vztekají jen tam, kde se cítí úplně v bezpečí. Ve školce má prostě stopku.
Gatita to rozcilovani se ve skolkce ja chapu tak ze uz se tam zacala citit bezpecne a dovoli si pustit emoce ven, predtim si to stradala v sobe a pak vybuchla doma kvuli nejake blbosti. Jinak ja se snazim vydrzet v klidu a rikam si sama pro sebe ze je to neco jako epilepticky zachvat, nedela to schvalne a nema vubec nad tim kontrolu, nevidi, neslysi, nevnima, ja musim udrzet ty svoje emoce na uzde a nevybouchnout v tech prvnich minutach a mluvit na ni az ten nejvetsi vztek odezni... No.. teorie hezka, ale hrozne zalezi co vsechno tomu uz predchazelo. O vecerech uz mam i ja dost a i kdyz behem dne na ni nekricim, tak vecer casto uz jo 
mnum to je mozne. Je fakt, ze syn tu skolku bere jako takovou spis povinnost a i kdyz se mu tam libi, hodne se tam hlida a uvolni se az doma. Ja to ale moc tolerovat uz nechci, je to skoro predskolak a nemel by rozmydlit nabytek jen proto, ze mu neco preletne pres nos. Nebo kdyby trefil rocniho brasku, na to ani nechci myslet. Ach jo. Snad z toho vyrostou. U nas uz to skoro je, ale jeste furt mame sem tam vyzivny zachvat. A ty otriskane dvere, puvodne krasny stul a obe rostouci zidlicky mam taky porad na ocich jako pripominku nedostatecne vychovy;)
Gatita asi tě to moc neuklidní, moje malá ségra hodně trpěla na záchvaty, v jejím případě to byl teda pláč/řev. Vydrželo jí to opravdu dlouho, v podstatě až do teď (11 let), samozřejmě s menší intenzitou i četností, teď se to překlopilo do plačtivé puberty. Ve škole nebo v kolektivu s tím problém neměla. Bylo to pro rodiče dost náročné, obzvlášť táta s tím měl/má problém, ona tak reagovala na jakékoli vybočení z plánu i pozitivní.
barbucha jsi dobra..! Moje mama je super babicka, ale cernou rtenku (nebo podobny vystrelek) od ni cekat nemuzu..
víš co, kdyby si to moje imaginární vnučka přála, tak všemi deseti. Ale ja mám dva vnuky , a další neplanujou.
Gatita tiež to beriem tak, že dovolí si tie scény len tam, kde sa cíti v bezpečí, tj doma a u babky. A trebárs ráno to vydržím, ale večer mi už prasknú nervy.
Kokoska u nás to robia obidvaja, ale začala som všetko hodené bez milosti zabavovat, zničili už toľko hračiek a nábytku
Na steny začal kresliť tiež až po treťom roku. Keď som schovala farbičky, tak autíčka alebo rôzne drevené hračky poslúžia rovnako. Ešteže sa biela stena ľahko premaluva.
tiez sa mi zda ze po 3 roku sa tieto vylomeniny objavili/zhorsili. mne syn pocmaral 2 steny v spalni ciernou farbickou okolo postele a po celej dlzke na obrovskej ploche. je tam odtien zltej ktoru doma samozrejme nedrzim. nejde to ano vygumovat. muz sa smeje ze tam spravil altamiru. zabila by som ich oboch. vsetky cmaracie/malovacie veci su odlozene a davam mu ich len pod dozorom ale vtedy som potrebovala nieco spravit a nevenovala som mu pozornost a tak to dopadlo 
a to nehovorim o tom ako sa k schovanym fixkam dostal vylezenim na stolicku a opat ciernou pocmaral pre zmenu svoju izbu a nabytok. zo steny to zamozrejme nijak dole nejde ale nabytok je zachraneny. a tie pekne nalepky co mal pri posteli odlepil aj s omietkou 
aaaaaaaaaa drzte ma !!!! (ako pani mamu zo slnko seno...)
Náš Oliver je vzteklej jako čert, vřeští i sebou metá na zem, mlátí věcma a nelze s ním hnout. A stačí mu jen maličko... Rodičům to poněkud leze na nervy a někdy reagujou už i nerudně... ale jak pravil syn, ještě horší je, když se mladistvý delikvent pak prej chodí omlouvat - kulí nevinná očka, tečou mu slzy lítosti a sople z nosu a "plomiň maminko, plomiň tatínku"... Syn má o mně zjevně ještě iluze anžto tvrdí, že by mi to srdce utrhlo, bejt u toho. Pochybuju 
Tyhle poslední dvě stránky asi dám přečíst sambovi:-D On si úderem třetích narozenin slibuje velké zázraky. Hlavně tu pasáž s tou ubrecenou 11letou segrou mu zvýrazním:-D
Karja ne, to mu po ranu nedelej. Ja si to ted precetla a budu sklesla az do obeda, ktery budu muset zajist hooodne velkou susenkou
Karja já myslím, že vaše jsou z jiného těsta. Ona je spíš lítostivá, než že by se snažila si něco vyřvat:) Ale teď s pubertou je to fakt horší, taky ta korona, táta to moc nedává.
KarjaALe zase já mám dojem, že u nás se to věkem fakt zlepšuje. Hlavně je víc poznat, kdy ji fakt něco důležitého trápí a kdy si vymrčuje a sice si nevedu statistiku, ale mám dojem, že od těch tří let je s ní i při těch krizích lepší domluva, tak sambovi tu naději neber ;o)
Jé házení věcmi a mlácení, to zažíváme taky. Utěšuju se tím, že takhle frustraci projevují všechny děti a že z toho postupně vyroste, ale vzhledem k tomu, že má povahu po mě, tak to si té výbušnosti ještě užijeme.
U nás teď vede bodypainting, a pod tou černou byla spodní vrstva, lepidlo 
Mohučanka my máme flatpainting, lepidlo bolo na podlahe, a všetok detský nábytok je pokresleny
Mohučanka Nadějný umělec :)
DruI ono to není jen o naději, ale i o nějakém srovnání. Muž má poměrně často záchvaty, jak je příšerka nevychovaná, vzteklá a já ji akorát rozmazluji, protože nemá vůbec představu jak se děti v tomto věku chovají a teď se s žádnýma dětma nevídá. Když čas od času stráví nějakou chvilku s cizím dítětem, tak pak smířlivě prohlásí, že vlastně může být hůř, že to tou nevhodnou výchovou asi nebude
Mohučanka To má potenciál
