Právě jsem neuvěřitelně nas.ala mladší dítě nehoráznými požadavkem, že se má ještě hodinku učit a když se nechce učit, tak odevzdá elektroniku ( protože by u toho jinak seděla až dokud nepujde spat).

continuity malá naše ve dvou letech dupla nožkou, založila ruce na prsou, prskla jazykem a dodala "du pyč, uazila jsem se"... kdykoliv jsme jí něčím nasejřili.

Karja no jo, to spaní. Zas budu chodit "se slepicema" a s drahým se ani neuvidíme... chjo.

včera jsme Trnkovu zahradu četli, dneska jí posloucháme s Högerem- malá se směje na stejných místech, jak jsme se s bráchou jako malí smáli my- ta kazeta, co jsme měli v těch místech byla snad prošoupaná, jak jsme to furt vraceli

Chudák hlídací babička má dneska karjadopoledne slyším z jejího bytu nad námi vpodstatě neustálý řev (tedy dcery), a teď mi přišlo na whatsapp Budeš pracovat dlouho? Dneska je všechno špatně.  Už mám pro ni objednanou kytku...

Tento týden toho máme bohužel oba s manželem pracovně fakt hodně (oba! se účastníme konference, já i s příspěvkem, on jen poslouchá, ale zato bude mít o víkendu noční), byt jak po výbuchu, počasí naprd, všechno naprd

Mohučanka ajajaj

continuity Tak já odebírám elektroniku úderem osmé večer automaticky a mladšímu hned jak skončí vyučování, stejně stíhá mastit hry během online výuky celé dopoledne.

Garfie už něco spočítala, ji to nakonec i baví, ale ona si vsugeruje, že prostě škola je opruz je to hotovo. Déle se vzteká než trvá to učení. 

Já po nich chci ať něco delaji přes den, večer si třeba udělají kino, na jednom tabletu mají projektor, zatáhnou závěsy, udělají si popcorn. Tak to povoluji i večer, teď se snažím, aby si před spaním ještě chvilku četly.  

Je to pakárna, nemám na ně pořádně čas. Vůbec nevím jak to udělat, buď šidím děti, nebo práci, nebo nemám žádný čas na sebe. 

continuity "Déle se vzteká než trvá to učení" Přesně to stejné u nás. Minulý týden měli podle mě výborný projekt, který je rozpohyboval a zároveň i dost naučil přirozeným pozorováním. A každý den tu bylo spílání, jaká je to strašná blbost, kdo to vymyslel, jak to nechce dělat atd. A ve finále mi každý večer řekla,cze to vlastně bylo fajn, bavilo jí to

continuity notna Já nevím, to je asi i nějaká póza, škola je prostě "vopruz", u nás je to taky tak. Nakonec je to vždycky baví. 

Já se přiznám, že teď mám totální pocit "nestíhání", zvlášť s dětma. Patřilo by to do stížností, ale už mně začíná fakt lézt na nervy manželova japonština. Má ji každý den, u nás doma, protože teď není jiná možnost-a bohužel už se to tak zaběhlo, takže to tak zřejmě i zůstane. Má ji každý den dvě hodiny, učitelka přijíždí někdy až o půl hodiny dřív, protože jí to tak vychází, takže tady s ní sedím a konverzuju, pak mají ty dvě, dvě a půl hodiny učení, pochopitelně v kuchyni, kterou máme spojenou s obyvákem, jiná možnost není. Já pacifikuju děti, aby nerušily. Její dcera to u nás miluje, takže je problém je odtud vystrnadit, kolikrát zůstanou i na večeři. Když vypadnou, je sedm, někdy se to protáhne i dýl. Jako občas je to fajn a jsem ráda, že syn má nějakou společnost, ale teda...celou tu dobu nemůžu nic dělat, chystat večeři, trochu poklidit, nic. Ale už mi z toho hrabe. Vůbec nevím, proč to píšu sem, asi nějaká asociace s těmi dětmi a věnování se jim.

žluťásek to nastve, kdyz prijde neco poskozene. Me zas dneska nepotesilo, ze kdyz jsem rano pomahala synovi do bot, tak jsem zjistila, ze se mu zacala trhat podsivka. Mesic stare boty s membranou, za 1700. Kupovane na eshopu na druhem konci republiky. Uz jsem tam dnes volala, psala, fotila. Snad se k tomu nejak rozumne postavi. Opruz to je. A hlavne ty boty potrebujeme. 

Existuje nějaká podložka na kreslení? Vnučka kreslí a nedokáže si podržet sama ten papír. My kdysi měli takovou tvrdou, kartonovou podložku s trojúhelníky v rozích, kam se zasunul výkres a držel. Třeba je teď na to nějaká vychytávka.

Garfie kazdy den jsi svata zena, vyrazila bych je do tydne vsecky i s muzem

crazydaisy Jasně, takových věcí existuje dost, běž se mrknout někam do papírnictví, když už jsou otevřená. 

crazydaisy ja bych to jenom necim zatizila. Patnactimesicnimu synovi davam na cmarani velke tuhe archy z kalendare, to se taky nehrne. Nebo se da koupit velka role papiru a nainstalovat na  detsky stolecek tak, ze to tam je jako ubrus, muzes z jedne strany ten previs zachytit sponou na ubrus. Na to se taky kresli skvele a deti bavi si to odmotavat a natahovat.

viktorka_od splavu No já si velmi brzy dupla, že víkendy jsou svaté, protože tady byla taková tendence, že jako aspoň v sobotu....

Ono je to takové dvojsečné, protože já jsem ráda kvůli synovi, on si s tou malou fakt hrozně rozumí a je to pro něj teď jediný pořádný kontakt. Muž japonštinu brutálně potřebuje, teď měl online pohovory, najímal své budoucí podřízené. Všichni měli podle papírů mluvit anglicky, nakonec se ukázalo, že jeden ze šesti ze sebe dostal anglickou větu (po pěti minutách přemýšlení), zbytek nic. Normálně ty pohovory musel vést v japonštině, přišel domů úplně zborcenej. Nejdřív ty hodiny mívali někde v univerzitní knihovně, ale k tomu už se asi nevrátí ani po uvolnění, víš jak, přesunulo se to na úplně přátelskou bázi, na prd tohle.  

Garfie otevřená papírnictví? Tak to se tam hned dnes stavím, díky. Gatitato zatížení moc nefunguje, ona je moc akční a hned to oddělá. Ale je ještě malá 13měsíců.

Garfie zkontroluj, jestli ti nekde mezi vlasy neraší svatozář. Bývá to obvykle, jak je ten vlasový vir.

Jestli můžu poradit, já bych předběžně přestala pacifikovat ty děti. Ještě cizí aby se manžel, které si je tam natáhl, mohl v klidu učit. 

A zredukovala bych to 2-3x týdne. Pokud on japonštinu potřebuje, pohovory dělá on line, je asi nejvyšší čas přesunout nějaké lekce do on line prostředí. 

Zcela vážně: my teda máme byt, do kterého se tak, tak vejcem, takže se to asi nedá úplně srovnávat, ale já bych tohle třeba muži neudělala. Když on začal být víc doma, vzala jsem si fidlatka, zakoupila stůl a přestěhovala se.  Udělat z nejvíc společenské místnosti bytu prostor, kde se musi být kvůli někomu potichu, je neudržitelné. 

Teď často hlídám vnučku a sleduju, jak velký dělá pokroky. V 11měs se sama stavěla, pak začala chodit kolem nábytku. Teď ve 13měs běhá sama doma i venku a strašně ráda chodí na hřiště, kde jsou děti. Na odrážedle zatím vozí hlavně medvěda, ale už to taky začíná zkoušet. Mluví zatím mama, tata, baba, papa a pak tou svojí hatmatilkou. Ale umí si tím svým způsobem říct, že chce jíst a co, že chce spát, jít ven apod. Překvapuje mě to, mám pocit, že moji kluci tak komunikovali později. Ovšem je taky možný, že už si prd pamatuju, je to strašnejch let.

Dnes jsem svůj šátek půjčila spolužačce z gymplu, zanedlouho bude mít miminko. A zjistila jsem, že jsem si k němu utvorila citový vztah. 

continuity Dík za podporu. Já bych to taky neudělala, vlastně si to vůbec nedovedu představit, ale myslím, že něco takového on vůbec nevnímá, ne že by to dělal záměrně, asi se budu muset víc prosadit. Online lekce občas míval, ale úplně mu to nevyhovuje...a já to nijak neprosezovala, protože jaksi od podzimu žiju v domění, že už to brzy skončí a odletíme.

Jinak děti jsem po pravdě už tedy přestala pacifikovat, dělám to jen výjimečně, když štvou mě  Většnou se totiž s PC usídlím na sedačku a taky potřebuju trochu klidu. Stejně je nejvíc otravná ta malá Japonečka, ale ta má trochu americkou výchovu, takže to matku nijak nevzrušuje. 

Kromě víkendů tedy nechodí už ani ve čtvrtek, to má většinou jinou hodinu, jenomže to nebývám odpoledne doma ani já, takže to je mi tak nějak k ničemu....

crazydaisy to je vnučka šikovnákluci jsou podle mě míň komunikativní, že staršího jsem v roce a půl sotva vymámila ano/ne, sice uměl asi patnáct slov, ale neměl snahu se mnou komunikovat o praktických věcech (Chceš ještě jíst? - Mlčení) Mladší komunikuje víc, ale nejlépe vyslovuje bagr:)