Potrefenáhusa Mne vzdycky prijde vtipny, jak se nekde tyhle vizity resi jak neco svetoborneho ala prijde pan doktor. Vsichni do pozoru! Kdyz jsem byla na JIPu, tak se chodilo podle situace. A treba ty lidi svacili, no a co. Tak jsem je bud nechala a prisla pozdeji, nebo jsme odbyli nejnutnejsi klidne u jidla. Samozrejme nemeli pacienti skvely komfort, kor v mistnosti typu openspace, kde byli pooperacni pacienti pri vedomi...ale ty porodnice jsou porad dost divne misto. Nekde podle vasich popisu porad relikt doby minule. 

MP Meri ježišmarja, to se ještě dělá ?  zažila jsem to před šestadvaceti lety v porodnici v Brně, vytuněné o cca šedesáticentimetrovou obří pinzetu, se kterou sestra odhrnula horní konec povinné buničinové vložky.

dzizisketa Vida, ze to nekde jde. Ja mam v tomhle taky prijemne vzpominky, ale taky jsem mela nadstandard, titul pred jmenem a celkove to mohlo byt zkreslene. I kdyz doufam, ze to byla proste realita. Rikam jidlo strasny, ponoc s kojenim mela mezery ale personal byl zlaty.

Isca jojo a včetně té pinzety

tina Ne! Už tehdy mi to připadalo, jako kdyby přišel morový doktor

Evaeva To sestinedeli je takový ponižující samo o sobě, navíc je tam 90 % pacientek totálně hormonální rozstrelenejch, plactivejch, do toho ty čerstvý děti ... vždyť tam strávis první 3 dny potom, co se ti kompletně změní celej tvůj život. Podle mě je problém v tom, ze se to bere proste jako standardní nemocniční pobyt, ačkoli je to s nějakým (běžnějším) zakrokem proste nesrovnatelny. Takže já bych očekávala opravdu něco jiného.

Potrefenáhusa Apolinar. Výrobní linka no, už bych tam znovu nechtěla (musela jsem kvůli diagnóze).

Nemáte někdo, prosím, tip, jak zmírnit noční křeče v lýtkách? Magnesii extra jsem už přestala pít, ta pomáhala, ale už bych magnesium neměla. 

inak... napisem tu teraz velmi dlhy prispevok. popcorn a napoje majte pripravene.

uz dlhodobo riesim problem so synom. na jesen mi ucitelky v skolke povedali / navrhli ze ho mam dat vysetrit u psychologa lebo nie je komunikacne na urovni ako ostatne deti a nezda sa im nieco a maju podozrenie na nejaku formu autizmu. mysleli to v dobrom a naozaj sa o neho zaujimaju a chcu mu pomoct. nemala som pocit ze by hovoril nejak vyrazne malo az kym som nevidela a nepocula ostatne deti v satni. pocas pandemie nebol vobec s detmi a ja som nemala nikoho s detmi v okoli takze som to nemala ako porovnat. pripisovala som to tomu ze jednoducho mal malo kontaktu s detmi a ludmi vseobecne a taktiez ani jeho otec ci stary otec toho moc nenarozpravaju tak som si myslela ze je to skor povahou. na jesen sme sa dostali do nejakeho sukromneho centra kde maly nechcel spolupracovat na vacsine uloh takze vela dat nebolo. vysledny posudok sme mali mat v decembri ale pani nestihala tak nam to presunula na januar. lenze potom bol lockdown a vsetko zatvorene a kontaktovala som ju dokola ze kedy budeme mat spravu o stave a zaroven posledne stretnutie kedy nam mala vysvetlit co a ako. no zbytocne. po poslednych telefonatoch kedy sme uz obe mali nervozne a nasrane hlasy som to nechala na muza a cuduj sa svete hned si nasla termin na jul.

medzi tym syn nechodil od oktobra do skolky a zacal az v priebehu maja a ucitelky boli tiez zhrozene z pristupu tej psychologicky pretoze tiez potrebovali vediet co s nim je. poradili mi este ich skolsku psychologicku s ktorou som sa stretla este v juni a porozpravala som jej aj o tom ako nemame stale posudok z vysetrenia. dohodli sme sa ze pojde maleho pozriet v auguste do skolky ako sa mu dari v tom prostredi. skor sa nedalo kedze teraz v juli je skolka zatvorena.

zaroven mi poradila aj ona logopedicke centrum kde ma neskor aj tak odmietli kvoli kapacite a navrhla vysetrenie v centre pre autisticke deti kde som poslala ziadost. ked mi poslali podrobny dotaznik ktory som vyplnala asi 4 hodiny vyplnala tak mi zaroven napisali ze volne terminy maju az november-december a ze ked vyhodnotia dotaznik tak mi potom poslu termin.

od psychologicky sme sa konecne az v juli dozvedeli o tristvrte roka starom probleme kedy sa ukazovali priznaky autistickeho spektra ale nedalo sa to urcit na isto lebo nebola zo strany dietata spolupraca. nariadila okamzitu terapiu na logopedii pre oneskoreny vyvin reci. toto ma na tom celom nasralo najviac lebo keby sme tuto informaciu mali uz v januari tak za toho polroka mohol byt syn komunikacne ovela lepsie. takze som zhanala a obvolavala. bud som sa nedovolala vobec alebo ma odmietali. podarilo sa mi zavolat na spadovu oblast kde mame termin az na december! nevzdavala som to a hladala dalej. som s nimi dohodnuta ze ak sa mi podari najst niekoho kto si ho vezme na liecbu skor tak u nich termin zrusim. zatial som nic nerusila lebo nemam nikoho na 100%

nakoniec sa mi podarilo najst este jednu pani v detskej nemocnici ktora ho uz stihla aj vysetrit a pojdeme tam aj v auguste lebo nestihla vsetko. po asi 45 minutach uz nebol sustredeny ale povedala ze aj tak bol sikovny a vydrzal dlho. aj ona videla ze tam nieco asi bude a rovno ma upozornila ze s autistickymi detmi nepracuje ale ze sa spyta kolegyne ktora ano ci ho vezme k sebe. ta druha mala akurat dovolenku takze netusim ci sa k nej dostaneme. bola velmi mila a s ludskym pristupom. nemusela ho vobec vysetrit a aj tak si nan nasla cas. aj maly s nou celkom ochotne robil ulohy. dokonca si isla pre nejake logicke ulohy ku kolegyni z inej ambulancie s ktorymi ona ako logopedicka vobec nepracuje ale potrebovala vidiet ako ich vyriesi.

od psychologicky aj logopedky mi bolo poradene aby sme zvazili jednu konkretnu skolku kde by sa synovi vedeli venovat tak ako potrebuje. toto ale uvidim ci vobec bude potrebne lebo ucitelky v skolke kam maly chodi sa same zaujimaju a su ochotne s nim pracovat ak budu mat navod ako k nemu pristupovat.

z diagnostickeho centra pre autizmus mi poslali termin "uz" na oktober. lepsie nez povodny odhad ale stale je to daleko.

aby toho nebolo malo tak do toho riesim partnerske nezhody kedy sa okrem kadecoho ineho vyklulo z pristupu "nic mu nie je a je zbytocneho davat vysetrit"

cez "ano rozprava menej nez ine deti"

az po "malo sme sa mu venovali tak preto menej hovori a nic mu nie je"

to posledne v preklade znamena ze som na neho srala ja pretoze ja som matka a mam sa starat a vychovavat. on sam sa malemu venuje vo volnom case malo a mam pocit (nie len ja ale aj okolie) ze nema velmi zaujem. nie je ochotny mu ten volny cas obetovat. vyhovara sa na robotu ale ani nepracovne dni sa mu moc nevenuje. ja sa citim ako otrok ze mam decko furt na krku a vsade ho musim cez den tahat so sebou ako slobodna matka. vecer sa nikam nedostanem lebo maly musi byt doma a v posteli. nemam moc casu pre seba a ked nejaky chcem tak este dostanem vynadane. vydupavam si ho a niekedy sa zadari viac nez v minulosti. miestami nevladzem a od zaciatku mesiaca kedy je syn doma a na striedacku ma obaja chlapi nasieraju tak mam normalne tik v oku vzdy ked na mna jeden alebo druhy prehovori a mam pocit ze ani magnezium mi nezabera. uz nech je zase skolka otvorena. ja sa neviem so synom hrat a ucit ho tak ako v skolke. aj ked nieco skusam tak ho to zabavi na max 5 minut alebo vobec za to bordel je zo vsetkeho poriadny

MP Meri já souhlasím s dzizisketa v krči byli všichni fakt milý od sanitářek po primáře, právě si myslím, že to dělá hodně.

Mrakoplas tak to je super, decko zdrave

Potvrzuji gynekologicke poporodni vizity u apolinare stylem- lehnout, sundat vlozku, roztahnout nohy. 
A ty detske stylem - svleknete miminka, pan doktor je na ceste. A pan doktor prijde za 20 minut, zatim tam ty nahate miminka, prikryte jen perinkou, cekaji. Pan doktor pak matce vynada ze dite je studene ( to jsem zazila po prvnim porodu tam)

MP Meri já byla taky u apolinare. Tak možná to bylo tím nadstandardem? Mne tam (krom toho dlouhyho čekání se svlecenym miminem) štvala akorat velka nepodpora kojení, to bylo fakt zoufalý  

jo a na jipce byla nějaká sestra úplně strašná pizda, tu jsem vydejchavala horko těžko, naštěstí jsem byla dost mimo, ale vynadala tam třeba ty druhy holce, co tam byla se mnou, která měla dost předčasně narozený mimino taky někde na novorozenecky jipce a rozplakala se, když mne donesli housatko a ji nic, mne ji bylo tak strašně moc lito a tahle čůza ji tam ještě sprdla na tři doby, proč jako brečí 

eless fíha, máš velké starosti a doma žádnou podporu. Snad se podaří co nejdřív dokončit vyšetření, abys věděla, jak se synem pracovat. Máš štěstí na dobré učitelky ve školce.

mnum Potrefenáhusa ja jsem tohle u Apolinare také zažila, ale spis to tam povykovaly sestry, nez ze by to vyžadovali lékaři - to pak probíhalo v pohodě a důstojně  :)

MP Meri a to je Apolinar ještě zlatý oproti Podolí. 

eless uff držím palce. Ta nepodpora od partnera je strašná.

eless to me moc mrzi, je uplne zoufaly, jak tezky je dostat se na vysetreni, pritom ta vcasna pece zmuze opravdu hodne. Drzim palce, at brzo najdete navod, jak se synem pracovat, bez ohledu na diagnozu. A teda pristup muze je smutnej:(

Jsem si vzpomněla, jak vždycky zaklepala sestra - připravte se na lůžko, bude vizita! A než přišel doktor, tak jsem stihla 3x nakojit. Ale v té Krči to probíhalo tak nějak důstojně (taky jsem byla sama na pokoji)..omrkli ránu zpovzdálí, řekli "vy byste už mohla jít domů", sestra mrkla do papírů a řekla "pediatr to zatím nepovolil", a zase odešli. Myslím, že jsem tam za celou dobu potkala jen jedinou vyloženě nepříjemnou osobu.

eless to mně moc mrzí a držím palce...

Ja mela "stesti", ze mi to moje miminko, co den po porodu spadlo na 1970g nechteli vzit na sestinedeli (dodnes si pamatuju, jak se prednosta sestinedeli u jejiho luzka na jip dohaduje s jipovou sestrou, ze ji sice muze prijit v poradku a zbytecne na jip, kdyz pije, drzi teplotu, nepotrebovala zadnou podporu, jen je malicka, protoze takovehle dite nikdo na sestinedeli nechce, nikdo tam nebude mit cas se se mnou nejak zdrzovat a ucit me kojit. A bylo mu uplne jedno, ze stojim hned vedle nich a slysim to), tak nam pediatricka z jip hned domluvila dokoj na intermedialu. A to byl uplny raj. Tri pokoje po dvou, strasne hodne a mile sestricky, medela odsavacka u kazde postele, ohrate mleko pro malou na pozadani. A kdyz jsem sla dopoledne za sestrou, ze potrebuji ohrat mleko, tak poprosila, at chvili pockam, kdyz je mala vzhuru, ze posle doktora na vizitu a nakrmime ji pak. Doktor prisel, pokud jsem se zrovna povalovala na posteli s malou, tak ji vysetril klidne na mem hrudniku, ani se nesvlekala, ze ji nebudem zbytecne rusit. Kdyz jsem pak porovnavala zkusenosti s kamaradkou, co rodila dva dny po me a byla na stejne patre, vlastne par metru ode me na sestinedeli, tak to byl velky rozdil.

Zaroven jsme si rikaly, ze nechapeme, proc na jeden pokoj davaji jen prvorodicky, byt tam s nejakou zkusenejsi, tak uz nikdo sestry neposloucha, zenske sinto reknou vsechno mezi sebou. Protoze nikdo jiny, nez prvorodicka nemuze ty jejich silene rady poslouchat. Coz potvrzuje fakt, ze me z jipky prevezli na pooperacni, kde byla se mnou na pokoji zena, co tam byla den pred na tretim cisari. Vsechny informace, jak fungovat s tim bolavym brichem, jak vstavat z postele, o co si mam rict personalu, jak rozjet laktaci i kde mam vlastne sve dite a jak to na tom oddeleni funguje, jsem mela od ni. Fakt na ni s vdekem vzpominam. A na to, jak porodni asistentka po nekolika hodinach strcila hlavu do dveri naseho pokoje a zeptala se, jestli nahodou nepotrebujem nejake rady k odsavani, a ona se na ni jen podivala a odvetila "diky, myslim, ze vase rady nepotrebuju".