Ach jo, přesně tak. První zubař se zánětem v 4 nebo 5 letech, vytržení zaživa. Pak "péče", školní zubařky, taktéž zaživa a bez rodičů - prostě provedla zákrok, řvala "neřvi" a pak jen na papír nečitelně pro rodiče naškrábala, o co šlo. Když školního zubaře zrušili, nepáchla jsem tam asi 10 let. Samosebou že následky nesu navždycky.
Uff, úplně se mi udělalo zle. I když teď mám zlatou paní doktorku a vím, že nic nebolí, o zuby se starám a už několik let nebylo nic potřeba, a taky už se dokážu domluvit s "autoritou v bílém plášti", stejně se vždycky bojím.
