Lamicka tento stav bych popsala, že si to už sedá, vždyť se všechno naslo.

My zatím hledali:

- třídní brandovanou mikinu.

- sešit a knížku z Angličtiny.

- sešit z matiky.

Aneb den, kdy nepostradame alespoň jednu věc je předem ztracený. 

Já jsem jako dítě na základce měla taky hodně kroužků. Rodiče nám s bráchou dali podmínku - každý jsme museli dělat jeden sport a jeden kroužek jiného zaměření. Cokoliv jsme chtěli navíc jsme mohli dělat pod podmínkou, že vydržíme aspoň zaplacené pololetí. A tak jsme každý měli klidně těch 8-10 kroužků. Oba jsme měli ve škole dobré známky, tak za nás někdy úkoly psala máma levou rukou, zatím co jsme měli kroužek. Ve 3 třídě jsem měla krasobruslení, balet, moderní gymnastiku, karate, volejbal, výtvarku, keramiku, flétnu, sbor a tancování. Postupně zájem o kroužky opadal, nic mi nešlo, až jsem kvůli nutnosti dělat nějaký sport vybrala pro mě nejmenší zlo z donucení - inline bruslení. Ukázalo se, že se trénuje i na ledě a pak jsem na 10 let skončila nějakým omylem v reprezentaci, na střední jsem měla individuál a jezdila po světě. Totálně mě to pohltilo a skončila jsem měsíc před maturitou. Jen proto, že jsem maturovala v polovně olympijského cyklu a chtěla jsem na univerzitu. Tu jsem dodělala a naopak myslím, že mi hodně pomohl přístup rodičů ke škole. Že nás klidně omluvili kvůli dovolené, když jsme byli po akčním víkendu unavení, nebo za nás napsali úkoly, jednou za čas nás prostě nechali doma, když se nám nechtělo... Nezískali jsme žádný velký odpor ke škole, naučili jsme se učit sami doma... To se mi na střední a hlavně univerzitě sakra hodilo a byla to oproti spolužákům výhoda. 
Absence volného času v týdnu nijak nepoznamenala. A když se nám někdy někam hodně nechtělo, prostě jsme nešli. Spíš teda obdivuju maminku, že nám jen dělala taxikáře a byla ochotná to všechno platit i když jsme na rozhazování rozhodně neměli. Asi bych nechtěla, aby dcera dělala vrcholový sport, ale pokud bude chtít sama, bránit jí v tom nebudu. Plánuju jí ale dát stejné podmínky a maximálně ji podpořit, ať si vyzkouší co nejvíc věcí. Tak uvidíme, chudák už teď jako mimino chodí na cvičení a plavání  Ale ne kvůli mým ambicím, ale že se doma nudíme obě a kamarádky a dětmi v Praze nemám. 

MPLee wau, to teda bola nálož. Ja som za celú základnú školu nemala vôbec nič okrem kurzu ruštiny v siedmej triede

Ale vaši sú teda dobrí, zaujímavý pristup

betsey možná to byla nějaká prehistorická kamevéda  Každopádně oba s bráchou na to vzpomínáme rádi a naučili jsme se spoustu věcí, zjistili co nám jde a co vůbec... Ve sboru jsem vydržela přesně pololetí, než mě vyhodili. Naši věděli, že je to průšvih a jsem špatná, ale já to hodně chtěla zkusit. Bylo to teda zadarmo ve škole. Skoky do vody mi nedovolili- měla jsem závratě, když jsem stála na štaflích, takže to nebyl dobrý výběr  A vždycky nám bylo líto spolužáků, co nedělali nic a jen se po odpoledních poflakovali sídlištěm. Ale určitě to neni pro každého. Naši nám obětovali hodně času, energie i peněz. Asi by radši víkendy trávili jinak než od 6:00 na hokeji, ale nikdy nám to nedali najevo. 
Já ani nechodila do školky, jen poslední půl rok, jinak s náma byla máma a chdoili jsme do sokola a na angličtinu. A stejně se pak bralcha naučil angličtinu díky hraním her na počítači po nocích v pubertě. Tak, že si bez učení udělal mezinárodní certifikáty. A jasně, často mu nadávali, že kvůli tomu zaspal první hodinu ve škole, ale už byl na střední a tam to nechávali na naší zodpovědnosti. 
Ale naši jsou hustý, oni mě nechali ve 13 na 2 týdny doma a jeli na dovolenou. Já chtěla trenovat, tak mi nechali peníze, psa, kočku a dům a odjeli. Později se teda přiznali, že mě tajně sledovali sousedi, jestli jsem v pořádku. Ale máma ani nenavařila do zásoby!

Pavlena  Tak to je vyšší level. Ovšem připomnělo mi to, že já jednou zapomněla aktovku ve škole, dceřinu teda, slíbila jsem jí, že ji vyzvednu, až půjdu pro mladšího do družiny, protože ona spěchala na autobus do nějakého kroužku...naštěstí jsem si vzpomněla minutu před pátou a zastihla tam uklízečku, dcera to dodnes netuší.

Mrakoplas my máme výsledky na borelie pozitivní už asi 2 měsíce, po léčbě výsledky pořad nejsou takové, jaké by idealne měly být a hlavně se nám s mužem syn zda hodně unavený a dost si stěžuje na bolení hlavy. Tak teď řešíme další postup. Očekávám odběr po dovolené a pak asi znovu antibiotika, uvidime. Je to hnus

Malenge Tak ale počkej, ta únava je asi normální? Dcera po neuroborelioze chodila ještě dva měsíce na rehabilitace a únava byla taková, že sama od sebe odpískala oslavu svých desátých narozenin s kamarádkama, že si na to netroufá. Hlava ji pobolívá do teď. :-( Ale tam už asi nastupují i nějaké hormonální změny. 

MPLee tyjo, to je super. Já jsem na základce sportovala (3x týdně), při gymplu 6x týdně trénink, plus hudebka k tomu celou dobu. A závody (ne teda mezinárodní). Přetížená jsem si vůbec nepřišla, připravovat do školy jsem se nepotřebovala, ale bohužel jsem se nenaučila "se učit", což se mi pak vracelo na vejšce. Se tím "vrcholovým" sportem jsem skončila kvůli úrazu, který jsem si přivodila při jiném sportu. 

Přístup tvých rodičů je jak přístup rodičů mého manžela - on měl víkendové zápasy, oni chtěli jezdit na chatu/dovolenou, tak ho prostě nechali doma děj se vůle Boží. On je díky tomu potravinově soběstačný

Jo a dcera mi tuhle řekla, že by chtěla brusle!! Jako inlajny. Nevím, kde to viděla

Garfie asi jo, ale on má takové prazvláštní výsledky krve a to se ani doktorce ani nám úplně nezdá. Takže to chci důkladně sledovat a rozhodně nepodcenit.

Malenge  To je jasný, pokud mu nesedí krev, tak sledovat. Jen jsem tě chtěla uklidnit, že ta únava je extrémní a může být úplně normální. Držím pěsti, ať je v pohodě. 

Garfie moc dekuju, každou zkušenost a uklidnění vítám!

Mohučanka já nejvíc trénovala před maturitou, abych neměla výčitky, že sedím doma a neučím seměla jsem tréninky 5x týdně, ale já nebyla žádný talent, akorát mě to bavilo.

Lamicka díky, máme ještě jednorožce, ten je ještě horsi! 

Garfie díky, to je dobrý nápad. Nám mamka jako malým namalovala ranní výpravu do školy, s budíčkem a jednotlivými činnostmi, to bylo super. Teď jsem si na to vzpomněla. Asi něco podobného vytvořím.

Díky všem, rozesmály a uklidnily jste mě.

Orientujete se prosim nekdo v komiksech pro deti (6 let)? Ctyrlistek uz neni, co byval, a nevim, kam sahnout. Dogman se mi zda dobry, da se z tech soucasnych jeste neco? Ty starsi trochu znam, ale na ty je jeste syn maly, resp.ho nebavi. 

Gatita zkuste od Nikkarina Hubert a Hugo.

Já bych potřebovala nějakou literaturu pro 4-5 letou. Nějaký kratší příběh typu Proč si musím čistit zuby? Kam se schoval nůž? Obrázkové od Svojtky pro tříleté už jí nestačí, chce slyšet příběh. Čteme si v metru cestou do/ze školky, cca 15 minut jedna cesta. 

Mohučanka a musi to bejt ten malej format? Tonda miluje Vcelare Josifka. Je to dlouhy asi jako Kam se schoval nuz(to taky miluje), ale je to uz tenkej papir a vetsi format.

Jo a jeste mame dve leporela Maxipes fik, jsou to kazdy takova zkracena kapitola.

711990 Včelař Josífek, píšu si. Jako malej formát preferuju (=vezu malej batoh), ale zvládnu i velkej. Díky! 

Mohučanka a nebo pak Tonda zboznuje knizky z edice Uz vim proc, hlavne popelare. Je tam taky jakoby pribeh, ale je to spis takova encyklopedie. Ma to krouzkovou vazbu a otviraci okynka. 

A jeste od autorky Josifka vysel Frantisek z kompostu(nemame to ale jeste)