Candance jako majitelka vymodlenyho ditete pridavam ještě strach z dětí, co už chodej do instituci stran covidu :-( já se teda nebojim hry s detma, to vítám naopak moc, ale těch skolkovych a školních deti se teď docela bojim (a covid nám stejně loni v zimě donesl tatínek z práce, chápu, ze se tomu člověk nevyhne)

ale když si vzaly housatko do parády její sestrenice, to bylo naopak bozi moc

Candance 711990 mám podobnou zkušenost a taky jde o mého brachu. Nikdy bych to do nej neřekla, ale nebral neuvěřitelně opatrovatelsky, až tomu dítěti ubližuje. Malou třeba neustále nosili, fakt neustále, nebo byla v nějakém blbem lehatku, takže se v roce skoro nehybala, protože vůbec neznala tvrdou podložku, v životě nebyla na zemi, v životě ji nenechali ležet a samotnou se snažit hýbat, protože by se ji mohlo něco stát!! Z toho samého důvodu měl psotnik, když se k ni moji kluci přiblížili, naposledy jsme byli v parku na hřišti, malá nadšena ze skluzavky, on ji vždy vzal, vysadil nahoru, dole chytil, v náruči přenesl dozadu, vysadil, dole chytil  když mu říkám, jestli ji nechce nechat bejt, ať si zkusí lézt sama, tak prý, ona to neumí a mohla by spadnout. Říkám, ze by teda asi nebylo od věci nechat ji zkusit se to naučit nebo ji tam bude nosit ještě v pubertě. Normálně jsem malou vzala, spolu s kluky ji ukázala, jak se leze po žebříku nahoru a zvládla to sama na první pokus. Plyne z toho spousta situaci, kdy nemůže být s kluky a mnou či mužem sama, vždy tam musí někdo z nich dozorovat a stát ji 5cm za zadkem, v okamžiku, kdy se třeba začnou přetahovat o jednu hračku, dítě je popadnuto a odneseno z dosahu nebezpečí. Je to desne, desne. Jen pro dokreslení uvádím, ze je jen o par měsíců mladší než můj menší, jsou stejně velcí, a můj starší už má rozum, rozhodne po ni neskace nebo tak něco.

Kokoska 711990 taky jde o brachu.

Potrefenáhusa covidu se tolik neboji, to bych i chapala. S ostatnimi doapelymi se stykaji. Navic to bylo v dobe, kdy moje deti byly po covidu asi 2 tydny a kvuli nim mely cerstvy test. A oni byli tez po covidu.

Navic ta starsi si s nim hraje spis ochranitelskym zpusobem - ukazuje mu hracky, posila si s nim auto. On je asi zalozenim dost rostak (navic nevyboureny). A co me mrzi, deti od jejich kamaradek a jeji sestry nevadi.  A ty jsou mnohem mladsi.

Jako ukazka: ja ho jednou nosila, posadila ke krabici s hrackami a poodesla 2 m v te same mistnosti a dostala vynadano, ze je bez dozoru.

Co bude ve skolce si nechci ani predstavit. Bracha cele dopoledne a navecer pomaha s peci a pracuje v noci. Dodala bych, ze chlapec je mily, neni nejak narocny a plactivy.

Malenge takhle pořád nosila dceru kamarádka, buď ji chovali, nebo byla připnutá v lehátku, kočárku, autosedačce. Na zem ji nikdy nedávali, dát ji na zem třeba někde venku to bylo absolutně nepředstavitelné. No a v roce a půl museli začít intenzivně cvičit, protože ještě ani nelezla!  

Candance tvoje děti už jsou celkem velké, ne? Jakože se asi nestane, že lítají po bytě jako pošuci a mohli by na něj třeba šlápnout, jako třeba ti moji:) Je to škoda, no. Ale obávám se, že s tím nemůžeš nic:( 

Malenge to je smutné. Když jsou ty děti stejně velké, mohly by být dobrá parta. Ona (zatím) nemá žádné sourozence, tak by s kluky mohla dělat věci, co sama nezažije.

Pinot Noir no, tady už to taky směřovalo k průšvihu, naštěstí jim promluvila do duše pediatra a přiznávám, ze jsem k tomu měla řeči i já, snažila jsem se trochu nenapadne, třeba v létě: vždyť je celá zpocena, jak ji mas na sobě nalepenou, dej ji na chvíli tady ke mě na deku, at se muze protáhnout a provetrat a tak. Takže pak před rokem se začala konečně otáčet, pohyb se ji zalíbil a už nechtěla být furt prikurtovana. Do te doby to bylo, ale ji se to líbí, je spokojena, vůbec nebreci, tak co.

Evaeva ano, jsou velke a od mala rozumne. 

Navic ta starsi jim casto zavola a prosi si je o fotku a pak jim pise, jak je mily. A vzdycky se pta, zda prijedou k rodicum. Ze by ho rada videla.

Pinot Noir moji sestřenici taky její rodiče pořád nosili, nepokládali na zem. Okolo jakékoliv předávání z náruče do náruče byl vždycky velký stres. Ale naštěstí je to do půl roku přešlo.

Evaeva je to blby, kluci ji mají fakt rádi a rádi by si s ni hráli. Teď ji jsou 2 a kousek a už ta hysterie lehce pomíjí, asi to bude tím, ze už má sestřičku, tak nemají tolik času stát ji věcně za zadkem  jen doufam, ze c. 2 nebude po zkušenostech s prvním modelem taky chudák neustále prikurtovane v lehatku

Evaeva continuity s dovolením si odložím k HPV vakcínám- ta doba účinnosti pokrývá hlavně období vyzrávání sliznice děložního hrdla- výměna jednoho typu za druhý, "dospělejší" typ. Ten první typ je vůči infekci HPV vnímavější. Jinak délka účinnosti je v současnosti predikovaná i delší- problém je, že se zatím úplně neví, jak vysoká hladina protilátek po vakcinaci je protektivní.

Malenge no uplne presne jak to pises, tak to bylo u nas! Akorat pak otocili a nadavali svymu chlapeckovi "podivej se, jak Tonda krasne sam vsude leze a ty nic! Delej to jako Tonda"pritom ten nebozak se nesmel ani hnout predtim, tak jasne ze sam nevylezl na skluzavku. Nebo srovnavali, ze Tonda ji sam vidlickou, zatimco jejich ne. No bodejt by ne, kdyz mel zakazano sahat na jidlo a byl jen krmenej.

Ted uz je to dobry, protoze jejich dite mluvi ve vetach, zatimco nase vubec, takze maj konecne navrch a uz se to tolik nesrovnava. 

Candance To je hrozná situace, nakonec to nejvíc odnese ten malý. Já mám teda od začátku hodně plačtivý a nedoložitelný dítě, který je ve společnosti dětí i dospělých opatrný a bázlivý, úplný opak jeho pravé osobnosti.A asi mě taky dost lidí bere jako tu, co malého pořád jen nosí v náručí. Zdravotní problém totiž plynule přešel v silnou separačku. Já moc dětných kamarádů nemám, ale tak do jeho půl roku jsme byli fakt skoro odříznutí, až to hezký nebylo. Fakt jsem se bála covidu a jiných infekčních nemocí, zvlášť když jsem ještě nemohla malého očkovat. Většina kamarádů a část širší rodiny zdravotníci v rizikových oborech. Moje pediatrička říká v reakci na hurónský řev už při příchodu do ordinace, že u dětí narozených za covidu je to běžný, zdaleka tolik nejsou zvyklí na cizí lidi.

To jsem ale už dost odbočila, ta vaše situace je jiná. Jen přidávám pohled ochranitelský matky.

Len ja bych toto chapala, ale maly se neboji, zdravotni problem nema, problem maji rodice. A me to mrzi, ja pro ne vzdycky udelala vsechno. Vzdycky jsem to chapala a tolerovala. Ale ted uz zacali okate odmitat kontakt s mymi dcerami a to me fakt zklamalo. 

Moje dieta neplace a spi vedela som, se take deti su, ale nezazila. Ona si trochu pomrnci a poplace ked sa zobudi a dlhsie nam trva ju prebalit aby sa najedla ale pokial stihnem vsetky ukony vratane kojenia do 40-50 minut, to dieta sa nakoji a na prsniku zaspi. po tej piatkovej strasnej noci som ocakvala peklo, ale ona fakt sla stylom 2 hodiny spanok, 45 minut bdenie a dokola. Vcera som dokonca zvladla ist na 20 minut von so psom a synom, aj sme sa hrali, upiekli sme muffiny, pomohol mi vesat pradlo, vecer som si ho ojupala, malu nakojila a ulozila starsieho, s ktorym som sa v posteli 25 minut rozpravalA kym som JA nezaspala .

A ked som sa o 40 minut prebrala, pridem do spalne a tam sa muz hral na mobile vedla v postielke polozenom dietati, ktore spalo!!! A dnes to pokracuje. Viem, ze je to novorodenec, ale si pamatam, ze s Arturom sme presne v tuto dobu chceli ist na pohotovost, lebo nam plakal uz niekolko hodin vkuse druhy den a my sme nevedeli co s nim je (to som asi spominala, ze ako som ho obliekala, tak sa vyprdel a ostal ticho?).

A aj to hojenie po cisarskom je nejake zazracne, vcera som sa normalne zabudla a syna posadila do stolicky a nebolelo to, dokazem sa uz posadit z lahu ak si nepripomeniem, se nesmiem, som normalne v soku...

711990 díky za sdílení, jsem docela rada, ze to není tak neobvykle, já jsem z toho byla úplně oparena ze začátku. Jsem si malovala, jak je to super, ze si bracha našel starší ženu, ze budeme mít děti společně a jak si to budou užívat a pak taková sprcha  uvidime, jak se to vyvine, snad bude lip, jak budou větší.

marieu Díky za doplnění, to jsem vůbec netušila

Len přesně jak píše Candance tvé dítě se třeba boji a pláče, tak je pochopitelne, ze hledá mámu. Naše sestřenice, když vidí kluky, ožije, začne se smát a sapat se po nich, úplně vibruje radosti, když spolu řádí a když ji tatínek separuje a při sebemenším náznaku čehokoli bere do náruče a odnáší z dosahu, tak pak teprve začíná rvat a plakat.

Malenge myslím, že se dvěma dětmi takhle po sobě už nebudou mít energii je tolik ochraňovat. To prospěje úplně všem, bych řekla.

DrowRanger moc ti to preju  měla jsem to podobne, byla jsem v soku, ze mladší se probudil a v postýlce Koukal, zkoumal si prstiky a broukal. Starší ve vteřině po otevření oči začal ječet jak tur. A hojení po druhé sekci bylo taky úplně jiné, nevzala jsem si jediný lék na bolest (myslím doma), taky se mi po týdnu od řezu povedlo omylem zvednout staršího do výšky. Mám teorii, ze tělo už ví, do čeho leze a je na to připravené a taky ví, ze se to dá zvládnout. Ať vám to jde tak hezky i dal!