Já mám kamaráda, který od miminek nakupoval hračky. Jeho žena, takto dětská lékařka s atestaci z urgentní medicíny, to prostě na něj delegovala od mimin a bylo. V ty rodině asi teda vařila babička, podle mě to neznášeli svorne oba.

Karja mela jsem to jeden cas podobne jako ty a bylo to narocne. Byla jsem hrozne unavena, doma binec, ramus, porad jsem nekoho nekam honila, prudila a syn na me byl hrozne protivny, odtazity, i jednou sprosty na me byl, porad nejaka konfronace od snidane az do vecerky, vsechno spatne, naschvaly.  Unavena jsem porad, ramus a binec doma pretrvava, za prudice, co vyzaduje nepopularni ukony, jsem taky porad, ale syna to nejak preslo, zmizelo to napeti a mame to spolu dobry. Zlomilo se to nejak behem prvni tridy. Me to hrozne tenkrat mrzelo a vycerpavalo, vic nez ta domaci sichta. Jo a uplne nejhorsi to vzdycky bylo, kdyz byl na scene muz. A na dovolenych to bylo uplne nejvic nejhorsi. Pritom muz je schopny, dobry otec. Ale ma dost jiny pristup nez ja, takovy popularnejsi, no, tak kdyz se angazujem soucasne, tak to moc nefunguje.

Potrefenáhusa Tu volnost pohybu i po blbým domě a zahradě jsem muži taky dlouho nemohla vysvětlit, že pořád musí na to dítě někdo koukat. Pomohlo až sem tam někam zmizet, v té době jsem se teda urvala maximálně tak k doktorovi, ale do dneška si pamatuju, jak byl muž překvapený, že je někdy fakt těžký si i odskočit na wc tohle je prostě nepřenosný a slovy nepředatelný. 
Ale s dítětem se to postupně lepší, jak se mu dá už leccos vysvětlit.
A celkově si nestěžuju, manžel má svou část mentální zátěže, a když úplně vypadnu, postará se i sám, což jsme si vyzkoušeli na jaře, když jsem pár týdnů řešila nějaké zdravotní věci. 

Myrtila Jj, ta neustálá nutnost bejt s malinkejma detma ve střehu je hrozná a fakt nepřenosná. U nás teda nepomohlo ani to vystřídani, to je moc kratky, ne tejden za tejdnem 

Potrefenáhusa No, dlouhodobě je to strašně ubíjející. Tohle byla asi nejtěžší věc, na kterou jsem si s příchodem dítěte musela zvyknout, ještě spolu s tím, že jakoukoli činnost musím být připravená kdykoli přerušit. Ale to se díkybohu taky lepší. 

Moje děti pochopily, že s tatínkem je větší zábava, takže doma visí na něm, když tu jsme oba

Ráda bych vám řekla, že s tím záchodem to přejde. Některé to teda ještě nepřešlo, ale dávno mi nedělá problém se zamknout

Gatita to mi taky dřív přišlo, že děti využijí maximum kapacit aktuálního počtu přítomných rodičů. Ale už to tak rok, dva není pravda.

Myrtila můj muž se taky plně postará, ale během té doby neobjedná dětem boty ani nevybere dovolenou. A jakmile budu opět k dispozici, chystání věcí pro děti bude zase na mně.

Evaeva U nás by to asi chvíli dřelo, ale myslím, že po nějaké době by ho napadlo ty boty objednat, stejně jako mě by asi napadlo, že dřevo na topení je potřeba chystat trochu dopředu a mám koupit vodu do ostřikovačů. 
Ale my to teď máme docela dobře rozdělené, manžel má na starosti i část té každodenní operativy, úměrně k jeho časovým možnostem. Spíš jsem zvědavá, jak se to přeskupí, až se vrátím do práce. 

Myrtila jasně, že jo.

O návratu do práce mi ani nemluv, toho se děsím už teď. A to ne kvůli zapojení muže, ale celkově ztrátě času, který si můžu organizovat podle sebe.

Potrefenáhusa Jo, je potřeba to řešit pořad dokola a je to otravny a skoro až ponižující. Muzovi to hodně došlo ve chvíli kdy, si uvedomil, ze zatímco on pracuje podle potřeby, já si musím o čas na práci říkat jemu o dovolení. Sám prohlásil, že je to fakt děsný a snaží se co může. I tak to někdy drhne samozřejmě, ale celkem si nestezuju. Fakt nejvíc pomohlo některý ty věci úplně pustit. Nemusim mít na povel celou oslavu, fakt nemusim. Dokonce mu ani nemusim dávat za ukol objednat dort, proste ho to napadne samotnyho. 

MP Meri ale jednou musela nastat ta situace, kdy ten dort neobjednal nikdo, ne? Nebo jak ho to napadlo? 

Evaeva U nás nepřešlo a blbý je, že když děti otevřou na záchod, je to vidět přes chodbu a ložnici k sousedům jak nemáme závěsy...Jako jen kousíček, ale myslím, že při dobrém světle to jde vidět velice jasně, oč jde.

Karja jo, mladší za mnou taky leze. Ale v tomhle jeho věku se právě už klidně zamknu.

MP Meri a teď si představ, ze my jak máme pracku ve sklepe, tak já si kolikrat musím říkat, ať dá pozor na děti, ze jdu vyprat (roztridit, prehodit z pračky do susicky) a muž mi pak rika: Ale tys teď byla hodinu pryč 

hm.....moc jsem si to užila, takovej čas pro sebe

Evaeva Ani ne, proste se o těch věcech bavíme vždycky nějak dopředu - bude oslava, hm, kde to uděláme, resila si nějak dort nebo něco? Já odpovím ne. Odpověď je buďto ticho a pak já řeknu tak to můžeš zařídit ty, no a nebo rovnou se nabídne, ze si to vezme na starost. Píšu příklad s oslavou, protože ho mám zrovna nedávno v paměti, ale dtto je to s ostatními věcmi. Začíná dítěti sportovní kroužek, já upozorním, ze od pondělí a ze má mít láhev a boty do tělocvičny. No a ze je pátek a já už to nestihnu poresit. A buďto se toho ujme muž sám, nebo se domluvime.

Imho klíčem je za prve bavit se o věcech dopředu a za druhé nebrat ty děti jako svoji sólo zodpovědnost, ale jako spolecnou agendu, kterou řeší podle casu, moznosti a společné domluvy oba rodiče.

Tohle dovolování se, když potřebuji řešit naprosto běžné věci jako třeba návštěva doktora, je jedna z hlavních věcí, co mě v současnosti drásá. Člověku je přes 30 a cítí se zase jako desetileté dítě, co musí rodičům nonstop hlásit svojí polohu. Nedávno jsme na to téma měli nepěknou hádku, kdy se mi sešlo víc doktorů a sambovi se to nehodilo a dal mi to dost nepěkně najevo. Já jsem mu suše oznámila, že když je to problém, tak doktora ruším a půjdu tam, až si to budu moct jednou dovolit. Našteští mu došlo, že tohle není udržitelný ani důstojný. Nemusím asi ani dodávat, že u nich v korporátu není žádný problém si vzít HO.

MP Meri jasně, takhle to děláme taky. Jak psala DruI tak ty opakující se činnosti stačí delegovat jednou a je to. 

Potrefenáhusa moc hezky sis zase jednou vypraladoufam, ze sis k tomu alespon zapalila vonnou svicku a pustila relaxacni hudbu..

Potrefenáhusa ježiš tohle u nás dělám já Teď se muž vrátil ze služebky, tak jsem se ho ptala, jestli si odpočinul. Nebo když tuhle na té otcovské říkal, že večer ještě potřebuje něco udělat do práce, tak jsem se ptala, proč to neudělal přes den. Prý kdy jako? (Děti byly dopoledne ve školce, on něco zařizoval). Řekla jsem mu, že já s dětmi za zády pracuju celé léto.