Diky, byvame spolu i samy, ted jsme spolu hodne lyzovaly, takze to byl takovy nas cas pro sebe a to bylo fajn. Ale staci chvile dokupy s druhou, nebo se najednou zasekne a je vymalovano. Takze i kdyz se clovek tesi z tech chvil, kdy je fajn, tak tam porad podvedome hloda to, kdy se to asi tak pokazi. Tak jsem si dneska pobrecela a karavana zase pojede chvili dal... 

rasaNori soucitim, nektere dny jsou hodne tezke... jak radi ostatni, najit si nejaky cas, aktivitu, kdy se budes venovat vyhradne starsi, hodne to pomuze. Ja jsem se snazila zachovat nase lekce plavani a taky aspon jednou za cas se starsi nekam vyrazime, i jen na zmrzku... taky nastesti uz i to male opicatko neni tak silene zarlive a nekdy dovoli, aby se ke mne jeji starsi segra pritulila, to jeste pred par mesici bylo uplne sci-fi. A uplne vidim, jak to starsi prospiva, ten kontakt a pozornost, mnohem lepe spolupracuje a je mezi nami mene konfliktu...

edit: nez jsem se vymackla, uz jsi odpovedela...

Tak očividne sú dinosaury chlapska vec a ja som vyvierana z izby

​Že tobě nejde vyslovit Carcharodontosaurus?

rasaNori no jo, jsou to malé děti, záseky mají a mít budou. Člověk musí těžit z těch pěkných chvil a s jejich pomocí přežít ty špatné. Kterých je někdy bohužel víc než těch pěkných. Já mám naopak problém s mladším, paradoxně asi proto, že v některých věcech je mi víc podobný. Co je starší ve školce, jsme spolu sami docela hodně, ale užít si to umím jen na nějakých organizovaných událostech (plavání třeba). Jinak jsem radši, když tu jsou oba, i mi to přináší víc radosti je pozorovat.

mnum ona chodi od listopadu na plavani uz pro velke, takze ji tam vezu, prevlecu a pak mi ji zase vydaji az do satny. A ma to o pul 6, takze pak zase spechame domu. Musim vymyslet neco jen pro nas, takhle to dal nejde. 

Kan

Kokoska Naše holky by ti utrhaly ruce.  Když byly malé, kapsičky ještě nebyly, starší přesnídávky ani nijak nemilovala. Teď se po tom můžou utlouct.

continuity myslela jsem nároky na ty děti obecně ve srovnání třeba se mnou. Ne, mladší versus starší. Ono mi přijde, že když toho já po dětech některé dny moc nechci, nemá se moc co podelat:-D

Sweet Potato tak jestli chces, tak ti je privezu, ale ted tam pojedu az koncem ledna. A jak rikam, mozna uz budou nektery prosly, tak nevim  kolik jich realne je :)

Karja já vím, ale děti se těm nárokům přizpůsobí. Často to tady řešíte, ale já to až tak extrémne nevidím. My jsme taky celkem akční rodina a hlavní problém je akorát v tom, že když děti v sedmi letech protáhnes Postojnou, těžko v deseti letech hledáš jeskyni, která bude podobně efektní.

continuity Jo, to jsem ale nemyslela tuhletu akčnost. ale celkově nároky prostě, samostatnost, nějaké ukony doma, "poslušnost". ...a tak.Prostě když má někdo denní cíl - hlavně to dítě dostat do školky a aby pak doma odpoledně moc neječelo, nemá třeba tolik třecích ploch než třeba Rasa, protože mi přijde, že ta je taková duslednější a má větší nároky na běžný program a i na holky. ale to nemyslím nijak negativně.

rasaNoriJednu to mrzí, když cítí, že je dítě nějak odpojený nebo čumákuje. Ale zase si vezmi, že jsi jediná (nebo jedna z mála osob), na kterou dítě frflat může, protože ví (minimálně podvědomě), že si to dlouhodobě může dovolit. Na tobě si zkouší nezávislost a samostatnost, a holt některý děti jí potřebují víc, nebo si ji prosazují s většíma doprovodnýma efektama. 

Karja souhlasím s tebou

Isca to jsi napsala moc hezky

rasaNori ja v posledni dobe k dceri chodim do postele a povidame si. Rikam ji svoje tajemstvi a ona mne svoje a i kdyz bych ji za nektere nejradsi zastrelila, tak nedelam nic. Jen to rozebereme. Ale ona je starsi a ma svoje strachy. Navic ona spis nemuze najit rec s muzem. 

Mozna ta starsi zarli na mladsi 

Karja Souhlasím s tebou. Zvlášť pro tu starší to opravdu může být teď těžké, protože ty nároky spolu se žárlením a nějakým "vyspíváním" je fakt pekelná kombinace. 

rasaNori To co popisuje Candance je moc hezké, něco takového bych taky zkusila. Já už tady myslím říkala, jak jsem dceru vodila na nějaký kroužek a po cestě jsme si povídaly (jako úplně cíleně), taky myslím, že jí to hodně dávalo. 

rasaNori

Mně se tvoje příspěvky o dětech nečtou snadno, možná proto, že si až moc dobře umím představit, jak se cítíš. Já měla se starším synem hodně dlouhé divné období, on vlastně až zas tak nezlobil, když se na to podívám zpětně, dělal to, co děti běžně dělají - neposlouchal, občas udělal nějaký naschvál, různě vzdoroval - prostě takové běžné dětské vysírání, které je sice únavné, ale rodič nad ním nakonec mávne rukou a nijak ho to nežere. Ale největší problém byl v tom, že na mě byl syn protivný, nechtěl se mnou o ničem mluvit, nikdy se nepřišel pomazlit, vyloženě mě od sebe odháněl, chtěl jen tátu, kolikrát mi přišlo, že zlobí jenom mě, byl na mě i slovně hrubý, kolikrát už mi to přišlo za hranou.  Přesně jak píšeš, přišlo mi, že se od sebe nějak odpojujeme, a to mě trápilo.  A moje tolerance vůči tomu běžnému zlobení a nepohodě šla kvůli tomu ještě víc dolů, takový začarovaný kruh to byl. Já se jakoby snažila si u něj pořád nějak šplhnout, dělala jsem hodně věcí, o kterých jsem si myslela, že jeho potěší, ale mě vyšťavovaly (např. dětská oslava u nás doma), ale samozřejmě si to nijak nespojil, já akorát unaveně odklízela bordel, on chodil kolem a špačkoval, já byla nakonec ještě naštvanější. Taky jsem kolikrát brečela. Bohužel ti neumím poradit, co s tím. U nás se to zlepšilo úplně samo, zhruba na podzim. Trochu pomohla školka a návrat řádu do našeho života. Mladší dítě je mlazlíček a  to starší se to trochu naučilo od něj, kolikrát se sám přijde přišmajchlovat, já jsem celá naměkko a máme doma nějak víc klidu. Taky už tak neskáču a nedělám tak často věci, do kterých se mi nechce, teď třeba vytrvale odmítám skupinku školkových sígrů, kteří se každý den snaží v šatně pozvat k nám na návštěvu:) Na spoustě věcí trvám, ale jsem i ochotná ke kompromisu. Jsem přesvědčená, že syn potřebuje fyzicky unavit, tak chci, aby měl jeden sportovní kroužek. On nechce. Tak jeden trénink vynecháváme a chodí jen jednou týdně. A vůbec mi přijde, že některé představy a ambice mohou být dost na škodu. Já když jdu se synem do bazénu, je to hrozný stres. Chci ho učit plavat, on nechce, neužije si to nikdo, je z toho spousta pruzení a za půl hodiny jsme doma. Zato když jde muž se synem bruslit, tak vyhodí několik stovek za vstup a půjčovnu, a pak tam s nekonečnou trpělivostí přihlíží, jak se syn vrtá klackem v odhrnutém sněhu, a vydrží tam celé odpoledne:)) Zatímco já bych tam šla s tím, že jdeme bruslit a frustrovaně bych tam nadskakovala.

Gatita my sme obe deti sami s mužem naučili lyžovat, bezkovat, bruslit a jezdit na kole, ale plavání jsme odpískali hned v začátku. To je podle mě pro soustu děti takový stres a když člověk neví úplně přesně, jak ho to učit, tak ho to naučí ještě blbě, že jsme vyhodnotili jako mnohem lepší platit trenérku. 

Karja naroky... Chci po nich aby podekovaly, poprosily, kdyz neco shodi tak at to zvednou, k psovi at se chovaji tak, at nemusim utirat slzy, a kdyz lezou na parapet aby se na nem aspon nepraly a nechovaly se k sobe ani k nam hnusne. Jo a at zhasinaji, kdyz si dohrajou v patre nebo v herne. Zbytek nechavam na nich, minule dostaly sprda na navsteve u svagru, tak jsem musela vysvetlit ze je v baraku opravdu neperuju at nedusaji a nejeci kdyz si hrajou.

Vlastne muzu byt rada, ze se mi starsi podarilo naucit na kole i lyzich, s nasi oboustarnou tvrdohlavosti. A jak pise Gatita tak jsem se musela naucit koukat do nebe a nebyt netrpeliva, protoze to vedlo akorat k vetsi scene. Ale moje nervy, kdyz na dite houknu do prava k lesu, a dite si to vesele svisti z kopce a jeste je otravene ze po ni neco chci. Plavani milujou obe, mala ma dnes slibene ze si pro ni dojedu po obede, a vezmu ji bud plavat, nebo lyzovat. Starsi ma ted kazde odpoledne lyzak ve skolce, tak ta si na tuhle akci pocka na pristi tyden. Ale kdyz na me starsi spackovala na svahu, stacilo si s ni popovidat o skutecnosti, ze beze me si moc nezalyzuje, tak at se kouka srovnat, a najednou to slo a byl to zase milacek. Fakt me prijde ze testuje co vydrzim

continuity a vubec, asi holkam ty vylety za hranice vsednich dni trochu omezime, protoze aby frflala ze co v Monaku, to bylo dost husty. 

rasaNori to, že já se můžu přetrhnout a dítě pořád frfle, to znám taky moc dobře. "Já do žádnýho blbýho Legolandu nechci!"  A pak samozřejmě nechce domu....