Pinot Noir myslím že donut ani kinder řez nikdo z mých dětí nikdy nejedl. Dokonce bych řekla, že to nikdy nejedla ani malá ségra 
Ta bude mít doma ještě čokoládu od Mikuláše 2018
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Karja zrovna zase sedím u rozvrtaneho obědu a ubrečeného děcka a přemýšlím po 150te, jestli mi to za to stojí, ta snaha do něj nacpat aspoň trochu nějakého skutečného jídla. Nebo se na to mám vykašlat a smířit se prostě s tím, že přežije i na pečivu, eidamu a ovoci 
Já prostě nevím co s ním. Příšerka v tomto věku nejedla tak celkově, bylo jedno co jsem ji dala, snědla toho jen málo. Krtek jí hodně, sní behem dopoledne klidně 3 rohlíky,ale jen některé věci. 
Malenge jo, u nás se omezení vztahuje na ty echt hnusy, gumídky, lízátka, všelijaké barevnosti, kinder vejce. Ale nanuky v létě může denně, a klidně pak venku ještě zmrzlinu, s Lipánky a spol a sladké pečivo domácí i kupované, to je u nás prostě normální jídlo. Bylo to tak za mého dětství, i muž v tom takto vyrůstal, ostatně on snídá výhradně buchty, koblihy atd. už 40 let.
Karja no já poslední dobou zjišťuji, ze ty extrémně zrave děti jsou snad ještě horší, protože udržet je zkratka je strasna dřina. Máme v rodině dva už prakticky obézní chlapce a to je něco šíleného, ti toho každý sní mnohem víc než já. Teď u nasich byli kamarádi na návštěvě a jedna jejich dcera je jak otesanek, jsou ji necelé 4, je mnohem větší a těžší než můj syn ve věku 6,5. Což by se dalo svádět na geny, ale Celou dobu něco pojídá, našim proběhla cely dům se záminkou, ze jde curat (děti si hrály na zahradě) a našla jsem ji v kuchyni u jídelního stolecku kluků, jak do sebe po hrstech cpe gumové žížaly, které kluci dostali za odměnu, ze hezky jedli obed a každý si vzal za cele odpoledne asi 3ks, ona jich během minuty spraskla asi 30, normálně jsem zirala.
Sairon já se u mladšího smířila s tím, že jí jen něco. Prostě jsem si řekla, že rohlík nebo brambory, to je jedno. Ale nedala bych mu místo toho koblihu.
Pinot Noir my jsme takhle doma nejedli, buchta k snídani byla možná jednou týdně, stejně jako Pribiňáček, sušenky jsme mohly jen na dovolené,...
Sairon hele, rozhodnout si to musíš sama, ale asi to za to úplně nestojí, mě to stalo takových nervu, přemlouvání, úplatku, slibování, vyhrožování, jeceni a výsledek nestal skoro za nic. Nekdy po 5.narozeninách se to lehce zlomilo, ale stále je nejradši, když ho krmim. Každopádně poučena po letech trápení jsem se na to u menšího dost vykaslala a tvarim se, ze je mi jedno, ze dnes ji jen kus suché brambory, ač jsem kvuli němu dělala to maso, u kterého se minule oblizoval a křičel ještě. Teď křičí, ze masicko je bleeeeeeee. Kašlu na to a je mi lip. Když fakt nic nejí, klidne mu dam ty suché rohlíky, jen aby měl nějaký kaloricky příjem, akce nechám ho vyhladovet proběhla jednou a bylo to velké špatne.
Malenge je to pravda. Viktor je extrém, to nechce nikdo, ale u Ríši jsem ráda, že nemusím řešit žádné omezování. Třeba ten donut k snídani skoro nikdy nesní celý, zmrzliny jeden kopeček a jen to, co je nad kornoutkem... Gumídků dovolím šest, on mě uprosí na osm kusů, a já pak tři stejně najdu zapadlé v gauči. Dítě, které po tom, co snědlo dort a další pochutiny, tajně vyjídá v kuchyni lžičkou cukřenku, když je zbytek rodiny v obýváku, jsem taky potkala.
Evaeva pro me je lepsi ten nanuk nez suche brambory treba, protoze syn nepije mleko. Zadne. Takze musim mlecne vyrobky cpat jinak. Je dost po me, ja byla taky nezravec. Nasi rekli, ze obed/veceri musim snist. Tak jsme na sebe dve hodiny koukali nez jsem sla treba spat. Stejne jsem to nesnedla, tahle takzika nefunguje. IOstatne i to maso z omacky vybiram dodnes a davam ho nekomu jinemu apod. V tech dvou letech beru, ze proste jeste testuje ruzne chute a je to casto "jenom obdobi".
Jos já ho nenutím to jíst, tak holt nic nedostane. Samozřejmě když něco prostě nejí, tak už mu to nevařím, například luštěniny prakticky nedělám, to nejí ani jeden (doma;)) Oni jsou oba sice štíhlý, ale nemusím honit každé půlkilo, tak to neřeším. Hlavně mladší dost zkouší, co si může dovolit, a dokáže u toho být dost přesvědčivý, herečka hadr, takže by nakonec jedl akorát ty nanuky
711990 o existenci mekáče u nás taky neví, oni by teda stejně podle mě moc nadšení nebyli, nemají svíčkovou:) My si s mužem občas objednáváme KFC, ale to oni neví.
711990 Tak sambo by mě asi zabil, kdybych je jentak vzala do mekáče. Já se ho taky bojím:-D
711990 oni mají k večeři zbytky a my si něco objednáme Obvykle třeba když přijedeme pozdě od babičky, oni dostanou, co nám nabalila třeba. Taky jak jsou dva, tak jim nepřijde divné, že my s nimi nevečeříme
711990 jj, u nás to byl v tom věku hangumbr a mekdoland. Ale nejedl tam nic, jenom chtěl do "rakety" - na Proseku. Takže se nenápadně ptal, jestli já nechci hangumbr
Osobně na hranolkach nevidím nic špatného, pokud nejsou někde ze stánku z černého smradlaveho oleje. Brambora, tuk, sůl, v pohodě, chápu samozřejmě, ze někdo to tak nemá. My fast foody nikdy nenavstevovali, nic mi tam nechutna, ale s kluky jsme začali občas chodit na happy meal, výčitky žádné nemam, je to v nasich podmínkách slušne výživné jidlo a kluci jsou nadšeni, když jim to povolim. Má to jednu drobnou nevýhodu, kdykoli někam jedeme a malej zahlédne zlaté M začne pln nadšeni ječet: hanolkyyyyyyyy, mnaaaaaaaaaam 
Pinot Noir to je ale dobry, to bych urcite neodolala!!! V tom je ten covid fakt pitomej, Tonda sice zna jidlo z mekace, ale nevi, ze je tam to hriste:-(
My jsme teď dva týdny ve Francii chodili do výborných restaurací, bohužel teda burger s hranolkama nebo prkynko se salámem je očividně národní jídlo, ale i tak bylo něco jiného a vyborneho, vcetne těch burgerů. A náš prostřední, který je nejlepší jedlik, ne na množství, ale různorodost, tak po cestě mezi městy pořád křičel "McDonald, tam je McD, tam chci". Na cestě zpět jsme už vymekli, ale bylo plné parkoviště. Budeme se tam muset zastavit a udělat mu radost
Tak máme za sebou první týden, dá se říct, že jsme se nějak zajeli a já nemám každý večer pocit, že jsem složila 20 metráků uhlí. Malej je docela pohodovej, na nový lidi, který ho venku osloví, teda vždycky zakaboněně kouká, ale jinak se mu líbí pozorovat psy, lodě, lidi, další mimina, jakýkoliv děj, no prostě asi taková klasika. Co je super, že si dokáže chvilku hrát i sám, nebo si vymýšlí sám nový hry, který se nás, to teda hlavně při jídle, tak podle toho občas vypadáme. Akorát se te´d trochu trápíme s uspáváním. Ty první dny si prostě v postýlce chvíli broukal a pak do půl hodiny usnul, teď jak vidí, že se jde spát, tak začne protestovat, a to dost hlasitě.
Nepomáhá na něj mluvit, nepomáhá číst (při obojím se hlasitost stupňuje), nepomáhá samozřejmě vyndat na chvíli a pochovat, zkoušeli jsme si s ním v tý postýlce i chvíli hrát, ale taky bez efektu. Možná by pomohlo odejít - včera jsem šla dvakrát do koupelny a v obou případech se hned ztišil - ale to mi přijde krutý a dělat to nebudu, protože to řvaní je docela určitě forma komunikace. Říkám si, že mu prostě chybí jeho lidi, přes den se pořád něco děje a je v pohodě, směrem k večeru začne být trochu rozmrzelej a nějak to na něj dopadne. Říkali nám, že občas se smutek z odloučení občas projeví až s odstupem, což asi bude náš případ. Je mi ho líto, ráda bych mu to usínání nějak usnadnila, ale nevím jak.
