monis to je krásná Karkulka!

Potrefenáhusa doufám,  že se malá čarodějka rozkoukala a užila si to. V naší školce jsem jednou potkala učitelku s fakt dokonalým líčením mrtvé nevěsty, a to mi teda přišlo k těm prckům docela odvážné.  

notna Tak to je obvyklá praxe, že tam jsou, jen my jsme měli "štěstí" na takového experta. Jiank máem zkušenosti spíš dobré a třeba náš místní OSPOD je vstřícný a nápomocný a snažil se pomoci, i když moc velké pravomoce neměl. Na kraji byli také milí a chápaví a snažili se vyít vstříc, ale občas mi přišlo, že od nich každý dostával protichůdné informace. Třeba nám žadatelům říkali, že děti nejsou, žádné,  pěstounům našeho dítěte zas tvrdili, že se pro něj a celkově podobné děti nedaří nalézt rodiče. O malém nám řekli až v jeho 3/4 roce, přitom když se narodil, tak my už jsme byli několik měsíců schválení žadatelé, a měli v žádosti napsáno, že přijmeme i neprávně volné dítě. Z toho důvodu vůbec nechápu, proč nám nezavolali rovnou, a místo toho ho dali k pěstounům, kde si pobyl te 3/4 rok. To mě mrzí nejvíc, protože kdyby nám zavolali rovnou, tak si mohl ušetřit trauma ze ztráty pečující osoby. 

Potrefenáhusa Čarodějnice je úplně skvělá! A klobouk jste vyráběli?

Zina Tohle taky nechapu, kdyz si vezmu, jak dlouho se treba v Praze ceka na dite, tak se mi zda divny, ze ty deti vubec jdou k prechodnym pestounum, nerikej mi, ze pro nej neexistuje vhodna rodina, co by si vzala i dite, co jeste neni pravne volne.

... Z toho důvodu vůbec nechápu, proč nám nezavolali rovnou, a místo toho ho dali k pěstounům, kde si pobyl te 3/4 rok. To mě mrzí nejvíc, protože kdyby nám zavolali rovnou, tak si mohl ušetřit trauma ze ztráty pečující osoby. 

​To je blbé. Kamarádi si vyzvedli v porodnici týdenní miminko. "Finální papíry" na něj tedy dostali až skoro za rok a půl. To byly docela nervy.

Vari No, proto to sem píšu. My jsme volní byli (a očivině i vhodní), navíc s námi se školil ještě jeden pár, který měl stejné "požadavky" a tak teoreticky mohli oslovit i je (ale dobře, třeba tam jim nevyšel správně psychologický profil, co já vím). 

Makara Ono to trvá, někdy půl a někdy tři čtvrtě roku a jsou to nervy, ale je to krom přímé adopce jediná cesta, jak mít dítě od miminka, takže je dost párů ochotných to riziko, že to nakonec, neklapne podstoupit.

Makara Ja taky znam jeden par, kdy byla maminka u miminka hned od druheho dne v porodnici. Zajimalo by me, jestli ty deti taky tak moc vnimaji ztratu biologicke matky nebo ne. Ja si treba deti poprve pochovala az tri dny po porodu a zajimalo by me, jestli poznali, ze jsem jejich biomatka nebo jestli by stejne prilnuly i k adomatce.

Jiak teda ještě doplňuju, že krom absence potenciálních rodičů můžou existovat i jiný důvody, proč jde dítě nejprve k pěstounům, třeba když existuje určitá byť malá pravděpodobnost, že se bio matka/otec/širší rodina nějak vzchopí a dítě si vezmou k sobě, ale to náš případ úplně nebyl a nidko nám ani nedokázal vysvětlit, proč nám nevolali dřív.

Zina jsou k dispozici aspoň neoficiální čísla, jak často se stane, že "to neklapne"? My to s nimi prožívali, ale to riziko jsme nepřipouštěli. Vzhledem k situaci nebylo moc důvodů předpokládat změnu postoje bio matky. Jen prostě ta úřední mašinerie trvala. Třeba "zásadní" problém místní příslušnosti OSPODu.

Vari mamka ségru dostala až po 14 dnech. Do té doby jí sestřičky pořád říkali, jaké je to hodné miminko, vůbec nebrečí,... Začala až u mamky, takže nějak to asi cítí. Zároveň teda sestřičky v nemocnici nejsou jedna pečující osoba, předpokládám, že kdyby jí dali k adoptivním rodičům, přilnula by k nim stejně.

... zajimalo by me, jestli poznali, ze jsem jejich biomatka nebo jestli by stejne prilnuly i k adomatce.

​Já tohle nastudováno nemám. Laicky si myslím, že mimino to nepozná/neřeší a vytvoří si vztah k té pečující osobě stejný jako k pečujícím biologickým rodičům. Zina bude vědět líp.

Zina Je opravdu strašná škoda každého dne, kdy syn nemohl být už u vás. Nemohl to taky způsobit ten úředník, o kterém píšeš? Jestli nekašlal na agendu. Já si už ty postupy nepamatuji, ale vím, že naše sociální pracovnice nám řekla, že jsme byli schválení /to jsme měli i oficiálně/ a naše složka už může k poradnímu sboru, který vybírá vhodné rodiče pro děti. Akorát bylo ještě hodně uchazečů před námi, takže chvíli ještě složka na poradní sbor nešla. Pouze kdyby se jednalo o dítě z babyboxu, to nám tehdy řekli, že takové dítě chce přijmout málo rodičů. Pak nám i řekla, že jsme už na poradním sboru a můžeme čekat telefon kdykoliv. To nás nekontaktovala, ale řekla po telefonu, když jsme se ptali. Tak bych řekla, že hodně záleží na konkrétní sociální pracovnici.

notna proč rodiče nechtějí dítě z babyboxu? Myslela jsem, že tyhle děti mají tu "výhodu", že jsou právně volné.

Evaeva Já bych ve své době mimi z babyboxu brala všema deseti, klidně i s absťákem. 

Evaeva Protoze se u nich nevi proste vubec nic, u tech ostatnich vis aspon neco.

Vari jo, to dává smysl. Ale to riziko u těch ostatních dětí, že to nakonec nedopadne a budeš ho muset " vrátit", to mi přijde taky šílené.

Evaeva Moje informace jsou z dob, kdy jsme žádali my, možná už to tak není. Ale říkali nám to, co píše VariO dítěti a jeho biologických rodičích se neví vůbec nic. Dítě sice pečlivě vyšetří, ale mnoho toho poznat není a může se projevit časem postižení, nemoci, etnikum. Pokud je známá alespoň matka, dá se dost věcí odvodit, předpokládat nebo počítat s nimi podle její anamnézy. Často taky ta matka ví, kdo je otec a řekne, co ví o něm. A taky je to jednodušší z právního hlediska. Pokud se dohledá matka dítěte z babyboxu, může se k němu chtít vrátit. To může i během adopčního procesu matka, která je známa. Ale tam většinou už předtím s ní pracovala sociálka a psycholog, tam je ta šance mnohem menší. Nás třeba na to psycholog speciálně připravoval.

notna aha, díky za odpověď 

Mladší dítě je po dvou dnech ve školce zase doma, celý den se tu otravuje, nechce si s ničím hrát, mně začíná taky škrábat v krku a jen čekám, kdy odpadne muž nebo mimino. Vítej podzime Konec stěžovacího okénka.