Pinot Noir Dekuji dekuji dekuji za zjisteni,ze v tom nejsem sama.....zrovna tu slzim,ze u mladase nezvladnu ani ostrihat nehty,strasne protestuje,rve a kope. Jsem z nej uplne v pr..... nejde s nim nic.

Muž ma dnes nechal spať do šiestej večer, vzal si malého k sebe. Malý dnes zaľahol o pol deviatej, muž so psom o 20.45 a ja tu sedím svieža s očami dokorán, upratala som obývačku, zložila plienky, naučila sa skladať jo fold, novosklad a minidraka zo štvorcov, naučila som sa viazať kríž s kapsou zo šatky (zajtra idem skúsiť dať do šatky malého, tak držte palce :), zacvičila si cca 15 minút a postrečovala, no na spánok to u mňa nevyzerá...Tipujem, že poklad vstane okolo pol jednej a bude hore každú hodinu, lebo poobede dobre nejedol, takže mi dnes ten poobedňajší spánok do rezervy príde vhod .

A aby som nebola mimo tému, dnes som sa snažila ostrihať malému prvý raz nechty...zvládl som popri kojení dva, na ostatok som nevidela, v spánku sa mi to nepodarilo (len som ho zobudila) a počas toho ako je hore to bez revu a muža nehorzí...Zajtra teda skúsim ďalšie dva, v stredu možno budem mať obe ruky a môžem začať odznovu .

Inak neviem, kto tu spomínal tú príhodu s klieštikmi na nechty a odstihnutím kúsku prsta, ale muž mi dnes v dobrej viere podal klieštiky, tak dostal vyhubované 

od těhotenství se kapku vzdálím, ale mám takový dotaz na zkušenosti s puberťáky. pominu extrémy jako drogy a podobně, prostě "takové normální děti" k nesnesení. já jsem taková bývala, a pro tyto mám celkem pochopení, prostě se to musí přežít a oni z toho vyrostou. ale v mém okolí většina lidí odrostlejší děti prostě nemůže vydýchat, a to ani cizí, ani vlastní. zejména tedy muži, otcové i otčímové, ale ani matky a macechy nezůstávají v klidu. nejhůř ti, kteří vlastní pubertu/revoltu vůči rodičům buď nezažívali, nebo směrovali jinam než proti rodičům (typicky odchovanci internátů, kolejí apod). sousloví "dokud bydlíš pod mou střechou tak mě budeš poslouchat" mě děsí už od osmnácti let (což je víc roků než jsem vůbec ochotná počítat takže: jak vlastně doroste dítě do dospělosti bez úhony na těle i na duchu všech zúčastněných osob?

viktorka_od splavu nevim, ale dej mi echo az to zjistis.

My mame zase problem- manzel ma jen bratra, bratrance a jeho otec i matka meli jen bratry. My jediny mame holky a ja osobne si pamatuju uz ty svoje holcici naladicky, stesky, problemy sama se sebou a s oblecenim atd. A oni to nechapou. 

Nechapou, ze jsou to citlive dusicky a vysmivat se jim (jen malym vtipkem, poznamkou) o cemkoli telesnem muze byt katastrofa. Ja na to vzdycky vystartuju a jsem za hysterku.

viktorka_od splavu taky nevím, ale jestli má někdo něco (cokoliv), co funguje, tak sem s ním. My vzhledem k věkovému odstupu a pohlaví to vypadá, že bude mít v pubertě všechny tři najednou

Já si vždycky vzpomenu na kolegyni, která má tři již odrostlé děti, jak vzpomínala, jak jí manžel vždy říkal, když ona "bojovala" s dcerama, které jsou starší: Ale ty jsi rodič, ty máš být ta rozumná, klidná a nad věcí. A jak, když jim do puberty dorostl syn, tak říkala manželovi: Ale Evžene, ty si ten rodič, ty máš být ten rozumný, klidný a nad věcí.

viktorka_od splavu Jan ja jsem rada, ze pubertu uz mame za sebou. Se synem byly potize co se narodil. Nakonec nam nejvic fungovalo predat mu zodpovednost za jeho zivot a neradit (pokud si radu nevyzada), nekontrolovat a nezpochybnovat jeho rozhodnuti. Napriklad jsme meli problem s prospechem. Syn studoval na 8 letem gymplu a je opravdu chytry, ale znamky tomu naprosto neodpovidaly. Takze jsme mu rekli nekdy v 15 letech, ze pokud bude na vysvedceni jedina ctyrka, presuneme ho na prumyslovku. Dostudoval na gymplu. Po tomto rozhodnuti se nam, rodicum, opravdu ulevilo a mira stresu trochu klesla. 

Stejne si ale myslm, ze problem s pubertou je problem rodicu a dospelych obecne. Nechceme ztratit plnou kontrolu nad svymi detmi. Cim drive si rodice najdou dalsi smysl zivota, ozivi konicky na ktere nemeli s malymi detmi cas, tim lip se jim bude spolecne zit.

viktorka_od splavu Musíš je milovat, dát jim důvěru a zodpovědnost, neprudit je, nezasekávat se na detailech... Stanovit si, přes co vlak nejede, ale ať jsou to jen dvě tři věci. U nás to byly návraty domů. Prostě když jde dítě do kina, ať si přijde třeba o půlnoci, když ti to dopředu řekne, ale ne déle. Pokud nastane, že se zdrží, musí volat. A taky musí mít vždycky oddělené peníze na taxi. Když byl hlášený večírek někde na chatě, řekli jsme, ať přijede radši ráno. Druhý zákaz byl ještě přísnější, nesměla po návratu z akce sednout do auta nebo na motorku se svými krátce zletilými kamarády. 

Jinak jsme nebazírovali na ničem, otevřeli jsme domácnost jejím přátelům, chodili k nám jíst a povídat si. Kamarády zásadně nekádrovat, u nás se ukázalo, že ty nejšílenější jsou vlastně super lidi. Smířit se s tím, že se někdy opije, než jim nadávat, je lepší jim uvařit vývar a dát prášek na hlavu. Většinou je jim zle a nechtějí si to zopakovat. 

Přijmout, že můžou mít sex v šestnácti, tam jsou zákazy úplně mimo. (O kamarádce, kterou chtěl otec uchránit před sexem, a tak musela být ještě v osmnácti v osm doma jsem tu psala. Moc jí to nevadilo, stihla to odpoledne :-)).

Jinak je dobré, mít od dětství nějaký rituál, kdy pár minut trávíte spolu. U nás to bylo denní vaření večeře. Nic složitého, půl hodinka... Dokud byla malá, pomáhala, když byla větší, seděla na stole a povídala. I když jsem z ní nic nelámala, hodně mi toho řekla.  Tohle ale nefunguje, pokud je to na sílu. Moje známá to chtěla aplikovat ze dne na den, a tak sepsala šestnáctileté dceři seznam na ledničku, který začínal bodem: každý den spolu budeme venčit psa a při tom si povídat o životě.... 

999 naprosto souhlasim. U nas to bylo podobne, akorat, ze povidat s spolecne varit si chce syn az ted. Je mu 21. Rika tomu quality time pro rodice. Vzdycky me to prekvapi.

Ginger s tou kontrolou souhlasim. ja s tim nemam problem, ale ve svem okoli mam spis (eh uvedomila jsem si ze ne spis, ale vyhradne- jine neznam) muze, kteri maji vice tradicni pristup k vychove, tudiz dite ma byt predevsim poslusne. delat, co se mu rekne, nebo to aspon predstirat. dale zeny, ktere nepripousti ze by dite dospivalo nebo dokonce uz dospelo, prave ve smyslu prevzeti zodpovednosti za vlastni rozhodnuti. v kombinaci to zni teda dost neresitelne.. my to tedy mame namichano napric (pra) rodici a vlastnimi i nevlastnimi detmi. maso proste

moje maminka byla ve vychove znacne laxni a ja mela volnost, otce jsem ignorovala. prezila jsem to ve zdravi nastesti:-)

co me napada-kdyby si syn prospech nezlepsl, opravdu byste ho na tu prumyslovku dali?

MaeGandal Evžen to je dobry!

999 no mas pravdu samozrejme, souhlasim, vidim to stejne. problem je v tom, z to tak vidim jenom ja.. btw s jednim ditetem mi to prijde pomerne snadne... nemas na praci nic jineho a nemas srovnani. taky nemusis mit strach, ze se mladsi od starsiho necha navadet na predcasne nepravosti atd.

Ginger Jsou to hezký chvíle, ráda na ně vzpomínám. U nás se to teď přesunulo spíš do restaurací, chodíme spolu na večeře, dospělí lidé, kteří se rádi vidí :-). Moc se mi líbí, co jsi napsala o tom, jak by se rodiče měli věnovat svým koníčkům a nechat děti vyrůst. A taky by se měli věnovat sobě navzájem, nebýt taťka a mamka, měli by být partnery, milenci...žít si svůj život.

viktorka_od splavu Tenhle model funguje u nás v rodině i ve vícedětných domácnostech, byla jsem tak vychovaná i já :-).

999 Já ještě přidám podobnou otázku jako na Ginger s tou průmyslovkou, co když dcera nepřijede, jak slíbila? Prostě z kina dorazí o dvě hodiny později-a nezavolá. Nepustíš ji příště? 

Já to zatím řeším jen teoreticky, děti jsou malé a já měla volnosti spoustu (taky jsem mladší dítě a měla jsem prošlapanou cestu, haha-někdy až moc, pamatuju, že jsem si občas nějaký zákaz před kamarádkami vymyslela, aby naši nevypadali, že na mou výchovu úplně kašlou ). Kamarádka má ale syna, který se úplně vymyká kontrole, ona opravdu stříhá metr, až mu bude 18 a budou ho moct vyrazit z domu. Pořád je někde na večírku, neozývá se jim, kolikrát už volali policajty, protože přišel až třeba za dva dny...žádné restrikce, domluvy, dohody, odměny nefungují...

viktorka_od splavu ja nevim, zda bychom syna na tu prumyslovku opravdu dali nebo ne. Byli jsme s muzem dohodnuti, ze jo. Klukovi jsme rekli, ktera skola to bude a vseobecne jsme se tvarili, ze je to temer dohodnute. skolu jsme vybrali poodle jeho talentu a zajmu, urcite by tam netrpel. Nastesti ta situace nenastala.

Garfie Asi jsem tuhle situaci nikdy nemusela řešit, ten čas byl vždycky nadsazený. Kino končilo v deset, kamarádi měli být doma do jedenácti, tak tam měla vždycky hodinu na to, aby se někde zakecala :-). A jinak důsledně psala, nebo volala, že se zdrží.

To co píšeš s tou kamarádkou je fakt těžká situace. Asi ho musí nechat spadnout na dno a doufat, že se odrazí. Připomíná mi to příběh třeba syna Špačka, který tu půdu pod nohama naštěstí nakonec našel.

Garfie my jsme meli podobny problem. Syn nam nechtel rici, kam jde a kdy se vrati, pry dle zakona o ochrane osobnich informaci . Nastesti se vzdycky vratil nas ranem a nebo odpovedel na sms, ze zavolame policii. Dohody, tresty, odmeny nefungovaly. S kamaradkou soucitim, je to fakt peklo. Moje kolegyne mela podobneho syna a nakonec odmaturoval a ted uspesne a zodpovedne studuje VS.

co me napada-kdyby si syn prospech nezlepsl, opravdu byste ho na tu prumyslovku dali?

​Co je na průmyslovce špatnýho? 

999 to si nerozumime. ja nerikam ze ve vice detech by to nemelo fungovat (i kdyz zcasti jde jen o stesti jak pise Garfie, ani “tvoje” osvedcena metoda nezaruci, ze dospivani kazdeho ditete probehne bez potizi). rikam, ze pokud mas vice deti a napriklad druhy rodic ditete (babicka, macecha, otcim.. to je jedno) maji jine metody ve kterych sami vyrostli, tezko je presvedcis aby s nadsenim prijali tu tvoji.

Garfie Moc nevěřím, že ho v těch 18 vyhodí na ulici. Ségra má taky syna-kvítko, vyhazovem v den 18. narozenin mu hrozila spoustu let. Samozřejmě se to nestalo, i když nějaký čas musel přespávat v zahradním domku. Po dvacítce začal dostávat rozum, teď už žije s přítelkyní, kterou živil, než dokončila školu... Kdyby ho tehdy vyhodili, byl by z něj nejspíš bezdomovec, ztracená existence. Teď má normální slušný život, i když lehce praštěný je pořád