MP Meri

Potrefenáhusa To je strašný. Já teda vlastně musím zpětně přiznat, že raději návštěvu v porodnici, než potom doma, ale fakt je, že já měla jen samé chápající a chápavé návštěvy, které přišly, krátce politovaly, jak to mám těžké, obdivně pohlédly na dítě, zanechaly na stole čokoládu a ovoce a zmizely jako pára nad hrncem.

Jinak teda v olomoucké nemocnici nesmí návštěvy do pokoje, velmi příjemný zvyk. 

MP Meri Jestli stačí soucit, tak tě lituju moc, tohle nerespektování přání matky nechápu! 

MP Meri Soucitim s tebou, sama jsem rodila behem asi nejtvrdsiho lockdownu a ten klid jsem v porodnici hodne ocenila. Tehdy byl myslim i nejaky zakaz cestovani, vychazeni v noci a tak, to docela poresilo i ty nevyzadane navstevy v sestinedeli. 

Jinak kdyz se syn narodil, mel nejake potize a okamzite sel do inkubatoru na jipku a ja zase na pooperacni pokoj, takze poprve jsem ho videla na videu, co mi poslal asi za pul hodiny manzel z te jipky, a to ma jako zvukovy podkres jeho konverzaci se sestrickou, jak se jim tam obcas i dost agresivne dobyvaji babicky na navstevu, ze to dite proste musi videt. 

Mě muž třetí den po porodu na návštěvu přitáhl 6 kamarádů, co dorazili na zapijeni, málem jsme zborili porodnici jeden ležel s kyblikem na zemi, sestřičky se na nás chodily dívat jak na cirkus, a jedna se mě tak soucitne polohlasem ptala, prý to je manžel? :D Ale já byla ráda, jsou to všichni co se známe mnoho let, ani mě nepřišlo že by to bylo nějak moc. Horší byla hromadná návštěva mi rodiče, manzelovi rodiče, jeho sestra s manželem a jejich synem, to jsem skripala zuby hodně. Mamka vytáhla košík se sampanem, sklinkama, jednu nutila i mně, zpětne si říkám jakozecoze? 

MP Meri soucítím, když jsem byla poprvé v porodnici, moji rodiče přijeli přes půl republiky hned druhý den dopo. Přijem na pokoj jsem měla v 7 večer po komplikovaném porodu, celou noc jsem nespala a ráno jsem byla úplně hotová. Přetrpěla jsem asi hodinovou návštevu, kvůli velkému šití jsem nemohla pořádně ani sedět a moje zoufalství, když když mi při odchodu na oběd oznámili, že se ještě vrátí fakt nikdy nezapomenu...

U druhého porodu jsem neměla žádné návštevy a bylo to super. Občas mám pocit, že si ty babičky už nepamatují, jaky to obdobi po poprodu bylo náročný...

Garfie hrozny to fakt bylo, nezapomenu bohužel

v sestinedeli mě celkem od zbytečných návštěv ochranilo těch 30 km od Prahy. Mily, chteny a taktní navstevy ale proběhly taky! 

myslím, ze chranenej kout zakrytej koutni plachtou pro matku s novorozencem vůbec nebyl spatnej vynález, to až dneska se s novorozencem klidne jezdí i do snad povinny ikey, ty nájezdy desítek lidi na porodnice jsou teda úplně mimo moje chápání 

Byla jsem v porodnici docela dlouho a na rozdil od vetsiny mi nejake navstevy i chybely. Byl za mnou jen manzel a tata (ktery v nemocnici pracoval, takze ten casto a nosil mi zasoby ), mama neridi a nemela by se jak dostat tam i zpet, pokud by si nechtela strihnout smenu i s tatou. A tchanovci par dni otaleli (oni jsou hodne taktni) a pak kdyz meli prijet, byl uz zakaz navstev. Ja byla teda docela v pohode, hlavne prvni dve noci, kdy jsem maleho nemela na noc u sebe a docela jsem i spala. Masakr zacal az pak, ale zase jen nakratko. To sestinedeli bylo vlastne fajn. 

Garfie zakaz navstev na pokoji je uplne skvelej, ale myslim ze to neni moc rozsireny zvyk. Spousta lidi fakt nezna miru a v tom opojeni z miminka ty navstevy kolikrat asi ani nenapadne, ze na tom pokoji fakt obtezuji.

Nereknu pul hodky navstevu, ale kdyz mi po proplakane noci po obede konecne usnulo dite a poslouchala jsem hodinu a pul zazitky otce vedlejsiho ditete ze zapijecky a upresnovani nakupniho seznamu pro mimino na alze myslela jsem, ze budu vrazdit. Bohuzel se malovalo a vyhodit je na chodbu neslo...

Myrtila Jojo, opravdu byl zákaz cestování i vycházení po určitý hodině, dělali jsme si legraci, že až muž půjde pro auto a sbalí ho policie, bude mít tu nejtrapnější výmluvu, že žena rodí. Přijeli jsme do porodnice v respirátorech a já ten svůj asi za minutu po příjmu odhodila, udělalo se mi zle. 

To jsou vzpomínky. Já jsem byla za zákaz návštěv spíš ráda, ale když mi psala teta, která bydlí 150 km daleko, že jede kolem porodnice, to mi líto bylo, že nemůže přijít. Návštěvy v šestinedělí jsem měla jen dvě a  byly pozvaný.

Karja ta tvoje mladší to dotáhne hodně daleko.

Je očividně z těch, kterým sice říkali, že to nejde, ale oni musí ukázat svetu opak. 

Pohled z druhe strany: kdyz zacal covid a museli jsme zrusit navstevy na oddeleni, obavali jsme se, jak to pacientky budou vnimat, ocekavali jsme plac u kazde druhe vizity a nalehani na predcasna propusteni. Nikdo z nas necekal, jaka z toho bude nakonec pohoda. Matky se odpoledne misto navstevam venovaly detem a sobe, odpocivaly, vic se jich v klidu rozkojilo, a obecne v tech nekolika tydnech ( mluvim teda za prvni vlnu, pak jsem odesla sama na materskou) vladla na oddeleni mnohem lepsi, klidnejsi atmosfera. Protoze bezne to byva tak, ze dite pul noci proplace, nad ranem konecne usne, nacez rano zacne provoz oddeleni, prijde sestra zmerit teplotu, gynekologicka sanitarka, uklizecka, novorozenecka sanitarka, vizita gyn a novo, fyzioterapeutka... do toho je potreba se stihnout  najist (v presne urcenem okne) a starat se o dite. Takze po takovem dopoledni, kdy zena nema chvilku klidu, prijde odpoledne stravene s navstevami a vecer zacinaji stiznosti. Matky jsou unavene, ubolene, pretizene a deti se taky obvykle na noc vic probudi a zacnou vyzadovat peci. Takze my jsme v polozartu se sestrama rikaly, ze zakaz navstev je vlastne uplne super opatreni

continuity Jo to sedí, plus je navíc docela urputná:-D

Karja je to s nima těžký jako s malinkyma  dětma, ale když se tu motivaci povede zaměřit správným směrem, máš pak u staršího dítěte po starostech. 

Jen člověk nesmí chtít, aby se učily kraviny, třeba český pravopis.

mnum S tím denním režimem to je uplně přesné. 

continuity No to já mám rozum, což moje sestra češtinářka nedokáze pochopit.:-D

U Apolinare byly návštěvy jen na chodbě, což bylo na jednu stranu super, ze na pokoji (kde jsme byly 3) nikdo neoxidoval, ale zase já byla fakt hrozne dobitá. Takže došourat se tam, hodinku tam na třesoucích se nohou postávat, pak zase rychle zpátky, protože nakojit jsem tam neuměla ... No jednou denně s mužem mi to bohate stačilo.

V kombinaci s tím režimem, kterej přesně popisuje mnum , jsem měla pocit, že celej den tam akorát litam jak hadr na holi sem a tam, protože jídlo bylo taky na chodbě a jen v přesně určeném hodinovém okně, furt jsem pro něco musela na sesternu (asi pro oblečení?) ... no fakt vzpomínky nic moc.

MP Meri když jsem tam byla já, tak se na pokoje smelo po dohodě se spolupacientkou, ale bylo to tam strašně malicky a nebylo si kam sednout, takže i ta chvíle mi vadila hodně, na ty chodbě to bylo taky  naprd, fakt člověk nechce sedět v erarni košili s vystrihem skoro na pupek, sitovanych spodarach a s tlustou vložkou hodiny s cizima lidma někde na chodbě...no zakazala bych to plošně! 

Já byla za návštěvy fakt ráda, i ten první den, kdy jsem nemohla ani vstát. Na jipu, kam směl jen otec, jsem se fakt nudila, navíc jsem byla špatná z toho, co je dítěti, rozptýlení bych uvítala. Oba pobyty jsem teda byla skoro celou dobu na pokoji sama, dítě pořád spalo,...

Ale co fakt nechápu, je, že má tolik lidí problém respektovat přání rodičky!

Karja Po nocich, co ted prozivame, si rikam, ze jim snad ten dudlik uz taky rovnou seberu, horsi uz to bejt snad ani nemuze. Na nekolikahodinova bdela okna jsem zvykla, ale ted je to nekolikahodinovej jekot, uz toho zacinam mit dost. Jo, prej dvoulety deti uz spi celou noc .