Zuzuli tohle jsem potkala cestou z práce na plote.

Gatita je to paráda, co?

Naši zase jedou ve středu poprvé sami rychlíkem za prarodiči, tak snad všechno klapne, jak má. To jsou tak neuvěřitelně ulevující věci, jsem úplně nadšená.

Dvojcata maji zítra narozeniny, tak jsem se jich ptala, co by si dali dobrého. A mrnavka odpověděla, ze sushi a šáňo, to dite ma styl uz odmala :-D.

Malenge ano, je to paráda:) Kluci jsou šikovní, na samostatné cestování jsme ještě nesebrali odvahu. Ale vaši už jezdí dost složitě i ze školy, pokud si pamatuji dobře? My jsme to nějak přepálili v začátku, kdy syn v první třídě jezdil asi 3 stanice sám z angličtiny. Ale něco se asi tehdy stalo, že měl hrozný regres, museli jsme ho zase začít vozit a pak uz nikam sám další 3 roky nešel. Prý se nic nestalo, ale dodnes mi to vrtá hlavou. Ale spíš ho to nějak stresovalo, aby mu to neujelo, na zastávce spal bezdomovec, autobus narvaný, musíš dát znamení, aby ti zastavil...asi to bylo moc.   Jsem tedy ráda, že se tak osamostatnil. A vlastně i ty prázdniny si dost zařídil sám:) Letošní rok vnímám jako velký zlom, v něčem hrozně vyspěl a najednou odpadla spousta úkolů (ale přibyly jiné..).

Gatita mně přijde, že oni pak najednou vyrostou. Vždyť na druhém stupni už jsou dost samostatní.

Blbej dotaz... takovy ty kornouty se sladkostmi a darky pro prvnaky se tu zatim nedelaji, ze? Dcera na ne koukala v globusu u aktovek a skolnich pomucek a ptala se, co to je a moc se ji to libilo. Ja to uplne zavadet nechci, ale kdyby se to delalo nejak vic i tady, tak at neni chudak jedina bez kornoutu

Zuzuli Já se na to kornouty ptala i na schůzce pro rodiče budoucích prvňáčků. U nás kornouty prý moc nejedou. Ale pro jistotu jsem jim koupila dva malý kornouty v mixitu, hodím si je do batohu a když uvidím, že je tam většina dětí s kornoutem, dám jim ho taky :-D.

Zuzuli v Praze se to podle mě nedělá, ale v těch oblastech sousedících s Německem asi kontinuálně? Pamatuju, že tu ta debata už byla, ja to znam výhradně z Lucie, postrach ulice 

Zuzuli u nás se někdo ptal na schůzce a prý tak tři ve třídě se objeví. Starší to neměl, nevybavuju si, jestli někdo u něj jo. Mladší mít určitě nebude.

Potrefenáhusa já to taky znala jen z Lucie. Ale teď jsem je českým prvňákům v rodině pořídila.

Když šel vnuk před 14 lety do první třídy v Děčíně , tak to měly všechny děti .

Nemáte náhodou někdo ( žluťásek ) tip na knihu na téma "Jak připravit předškolní dítě na pobyt v nemocnici a operaci"? 

Je to plánovaná oprava banálního problému a na rozdíl od starší bolestínky je malá tvrďák, ale moje zkušenosti s pobytem v nemocnici se naštěstí omezují jen na porodnici a svými slovy to neumíme vysvětlit. Ona nikdy nebyla nemocná a doktory vpodstatě nezná, kromě očkování.

Mohučanka knížku nemám, ale když jsme šli s tříletým na hospitalizaci, tak jsem o tom s ním jen mluvila a bylo to úplně ok. Budeš tam s ním moci být (já mohla, takže to bylo v pohodě a nebyla potřeba ani žádná velká psychická příprava). Nas nakonec tano těsně před operací vyhodili, neb primářka naznala, ze zákrok je pitomost. Takze syn ma jen matnou vzpomínku na dobrodružný nocleh.

Mohučanka já syna připravovala taky jen slovně. Říkala jsem mu, že bude muset dlouho vydržet bez jídla, že ho uspí, nic neucítí a až se probudí, že u něj budu. Přespíme tam do rána a pojedeme domů. Šlo to dobře, akorát po narkóze byl dost protivný, asi mu bylo blbě.

Gatita Evaeva ok, díky moc! Nás (bohužel) určitě nevyhodí. Já vlastně vůbec nevím, jak to při operacích chodí a chtěla bych o tom s dcerou mluvit malinko dřív než den před operací. 

Mohučanka my o tom mluvili taky víc dopředu. Nepůjdete na nějaké předoperační vyšetření nebo konzultaci? My jsme se všechno dozvěděli tam. Kdy máme přijít, že nebude moct jíst, jak to bude potom.

Příjem bývá den předem (u nás to byl pátek), ale pak jsme mohli jít domů (věděla jsem to předem), takže znovu jsme přišli až v pondělí brzy ráno, nalačno. Chudák šel nakonec asi až jako poslední, takže až někdy ve dvě, dovolili mu teda před tím aspoň čaj. Doufám, že v tomhle budete mít větší štěstí. Ale  stejně doporučuju se vybavit hlavně trpělivostí a něčím, co jí zabaví.

Různá praxe bývá asi ohledně toho uspávání. V Motole dávali takový oblbovací prášek na pokoji, po něm byl jak opilý, bylo to vtipný Na sál už jsem s ním nešla, nebylo to třeba kvůli tomu prášku. Pak mi ho zase přivezli, už si nepamatuju, jestli spal, ale asi jo. Nevím, jak ten zákrok bude dlouhý, ale doporučuju se v tom čase čekání najíst, i když třeba budeš nervózní, protože pak potřeboval moji pozornost, bylo to náročnější, byl hodně ubrečený, chtěl domů... Ráno už se cítil jako hrdina a několik měsíců o tom všem vyprávěl

Evaevakamarádka je aneztezioložka a z toho plošného zakazování pití pacientům, co jdou na řadu až později odpoledne úplně roste. Muž byl infekční takže až poslední a jak od rána nepil, byl v pět tak dehydrovaný, že už ho nemohly ani napichnout. Sestry na oddělení, které to vlastně vyrobily, to zbaběle nechali až na sál. 

Mohučankadržím palce ať to hlavně dobře dopadne. 

continuitykdyž se zjistilo, že půjde až takhle později, tak ho naopak nutili pořádně pít. Ale nejedl od předešlého večera, pro malé dítě hodně náročné (pro dospělého teda taky)

Evaeva s tím jezením se nedá nic dělat, to je fakt o štěstí, kam tě zařadí, ale to pití nechápu. Asi to na tom dětském pochopili dřív, u těch malých tělíček k té dehydrataci není tak daleko.